Ludvík Belcredi
| PhDr. Ludvík Belcredi | |
|---|---|
| Narození | 25. června 1954 (69 let) Brno  Československo |
| Alma mater | Masarykova univerzita Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
| Povolání | archeolog |
| Choť | (1981) Jiřina Dobešová (* 1957) |
| Děti | 1. Kristiana Belcredi (* 1981) 2. Denisa Belcredi (* 1985) |
| Rodiče | Ludvík Hugo Belcredi (1921–1981) a Miloslava, roz. Králová (1929–2020) |
| Příbuzní | bratr: Karel Belcredi (* 1950) děd: Karel Belcredi (1893–1972) babička: Theresie Kálnoky de Köröspatak (1893–1969) praděd: Ludvík Egbert Belcredi (1856–1914) strýcové: Hugo Andrian-Belcredi (* 1923); Richard Mořic Belcredi (1926–2015); Egbert Belcredi (* 1938) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ludvík Belcredi (* 25. června 1954 Brno)[1] je český archeolog, příslušník někdejšího českého šlechtického rodu Belcredi.[2]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Ludvík Belcredi se narodil 25. června 1954 v Brně jako druhý potomek Ludvíka Huga Belcrediho (1921–1981) a jeho manželky Miloslavy, roz. Králové (1929–2020).[pozn. 1] Má staršího bratra Karla (* 1950). Prarodiče z otcovy strany emegrovali v roce 1948, viděl je jen jednou v životě v roce 1968 ve Francii.[3] Vyrůstal v prostředí brněnského předměstí Líšně.[4]
Odborné vzdělání a zaměstnání[editovat | editovat zdroj]
Po absolutoriu gymnázia nebyl pro svůj původ přijat na vysokou školu a pracoval jako konzervátor v laboratoři oddělení historické archeologie Moravského muzea.[3] Po několika letech praxe v oboru pod vedením Vladimíra Nekudy byl přijat ke studiu archeologie:
- 1976–1981 studia archeologie a historie na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova univerzita)
- 1981 PhDr.
- 1981–1990 archeolog v Okresním muzeu Brno-venkov, Ivančice-Tišnov
- 1990–2013 vedoucí Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně
Specializuje se na středověkou archeologii, zvláště výzkum zaniklých středověkých vsí.
Veřejný život[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1989 se významně angažoval v komunální politice, když byl v rodné Líšni členem místního zastupitelstva a místostarostou. Je dlouholetým členem Rotary clubu. Od října roku 2013 je velkopřevorem českého velkobailiviku Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského (maltsko-pařížská obedience) v České republice.[5]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- Archeologické lokality a nálezy na okr. Brno-venkov (společně s Milošem Čižmářem, Pavlem Koštuříkem, Martinem Olivou a Milanem Salašem). Brno 1989.
- Bystřec. O založení, životě a zániku středověké vsi. Brno 2006. ISBN 80-7275-063-1
- Hrad Skály aneb o prstenu paní Elišky. Brno 2010.
- 1000 let rodu Belcredi. Brno 2010. ISBN 978-80-254-7089-3
- řada článků zejména k problematice zaniklých středověkých vsí
Výzkumy[editovat | editovat zdroj]
- zaniklá středověká ves Bystřec u Jedovnic
- zaniklá středověká ves Chroustov u Litostrova (1983–1985)
- kaple sv. Kateřiny a další místa v areálu kláštera Porta Coeli v Předklášteří (okres Brno-venkov) u Tišnova
- komenda řádu Německých rytířů ve Slavkově u Brna
- Skály u Jimramova – zřícenina hradu Štarkov
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Ludvík Belcredi se oženil 27. června 1981 v Novém Městě nad Metují s Jiřinou Dobešovou (* 28. květen 1957 Náchod), dcerou Jaroslava a Jiřiny Dobešových,[1] vzděláním archivářkou. V roce 210 se rozvedli.[1] Mají spolu dvě dcery:[6]
- 1. Kristiana (* 16. listopad 1981 Brno), operní režisérka, má dvě dcery Celestinu, Theodoru a syna Ludvíka
- 2. Denisa (* 7. červenec 1985 Brno), má syny Sebastiena a Jindřicha Eduarda
V Brně-Líšni se podruhé oženil 4. května 2019 s Irenou Sehnalovou, roz. Sedlákovou (* 15. 2. 1973 Brno), dcerou Miloslava a Jany Sedlákových.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 60. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2024.
- ↑ HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Belcredi, s. 16.
- ↑ a b DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 56. Dále jen Osudy českých šlechticů.
- ↑ Osudy českých šlechticů, s 60
- ↑ Oficiální webová stránka české jurisdikce sjednoceného Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského.
- ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2024, s. 61
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DOČEKAL, Boris. Hrabě Ludvík Belcredi. Otec odmítl emigrovat. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 49–51.
- SKLENÁŘ, Karel. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha: [s.n.], 2005.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ludvík Belcredi
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Moravské zemské muzeum
- VÝBORNÁ, Lucie; vma. Téměř každý šlechtic měl lapkovskou družinu. Přepadání považovali za legální, usmívá se archeolog. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-04-15 [cit. 2023-04-15]. Dostupné online.
- Článek o Kristianě Belcredi
