1-fenylethylamin
| 1-fenylethylamin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | 1-fenylethan-1-amin |
| Ostatní názvy | (±)-1-fenylethylamin |
| Sumární vzorec | C8H11N |
| Vzhled | bezbarvá kapalina[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 618-36-0 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 210-545-8 |
| PubChem | 7408 |
| SMILES | CC(C1=CC=CC=C1)N (racemická směs) C[C@H](C1=CC=CC=C1)N ((R)-(+)) C[C@@H](C1=CC=CC=C1)N (S)-(-) |
| InChI | 1S/C8H11N/c1-7(9)8-5-3-2-4-6-8/h2-7H,9H2,1H3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 121,18 g/mol |
| Teplota tání | −65 °C (208 K)[1] |
| Teplota varu | 188,5 °C (461,2 K)[1] |
| Hustota | 0,9535 g/cm3 (20 °C)[1] |
| Rozpustnost ve vodě | 4,2 mg/100 ml (20 °C)[1] |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v uhlovodíkových rozpouštědlech[1] |
| Tlak páry | 0,07 kPa (20 °C)[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS07 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H302 H312 H314 H318[1] |
| P-věty | P260 P264 P270 P280 P301+312 P301+330+331 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P313 P321 P322 P330 P363 P405 P501[1] |
| Teplota vzplanutí | 79 °C (352 K)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
1-Fenylethylamin je organická sloučenina se vzorcem C6H5CH(NH2)CH3. Podobně jako u benzylaminu jde o poměrně silnou zásadu, která vytváří soli a iminy.
Lze jej zapojit do reduktivních aminací acetofenonů za mnoha různých podmínek. Jedním z nejvýznamnějších způsobů takového využití je Mignonacova reakce, což je reakce prováděná v jediné nádobě využívající jako redukční činidlo plynný vodík:[2]
Dalším způsobem je Leuckartova reakce, při níž se používá mravenčan amonný.[3][4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1-Phenylethylamine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l 1-Phenylethylamine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHN C. ROBINSON, JR. AND H. R. SNYDER. α-Phenylethylamine. Org. Synth.. 1955. Dostupné online.; Coll. Vol.. S. 717.
- ↑ F. G. Mann; B. C. Saunders. Practical Organic Chemistry, 4th Ed.. London: Longman, 1960. Dostupné online. ISBN 9780582444072. S. 223–224.
- ↑ A. W. INGERSOLL. α-Phenylethylamine. Org. Synth.. 1937. Dostupné online.; Coll. Vol.. S. 76.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 1-fenylethylamin na Wikimedia Commons
