Vznešená garda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vznešená garda
Znak papežské vznešené gardy
Znak papežské vznešené gardy
ZeměPapežský stát Papežský státVatikán Vatikán
Vznik1801
Zánik1970
Typjezdectvo

Vznešená garda (italsky Guardia Nobile Pontificia) byla vojenská jednotka Vatikánu a jedna ze čtyř papežských gard (společně se Švýcarskou, Palatinskou gardou a Corpo della Gendarmeria). Kromě období druhé světové války plnila především ceremoniální povinnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Garda byla založena 11. května 1801 papežem Piem VII. jako pluk těžké jízdy.[1] Jednotka, tvořená výhradně členy římské šlechty, fungovala jako papežova osobní stráž a poskytovala papeži jízdní doprovod, kdykoliv cestoval kočárem po Římě i mimo město. K nejvýznamnějším misím patřilo eskortování papeže Pia VII. do Paříže na korunovaci Napoleona Bonaparte v roce 1805.[1]

Strážci doprovázeli i jiné církevní hodnostáře, pokud vykonávali úřední cestu jménem papeže. Měli rovněž oznamovat novým kardinálům, kteří žili mimo Řím, že byli zvoleni a doručit jim kardinálský klobouk.[2] Vznešená garda se ovšem na rozdíl od jiných složek papežského vojska neúčastnila vojenských akcí.[3]

Po sjednocení Itálie a zániku papežského státu v roce 1870 bylo působení gardy omezeno na areál Vatikánu. V omezeném, stísněném prostoru již nemělo používání kočáru ani jezdectva význam, a proto se jednotka roku 1904 transformovala do podoby pěší stráže a koně byli rozprodáni.[3] V této podobě pak Vznešená garda fungovala i po vzniku Městského státu Vatikán v roce 1929. Její členové hlídali vstup do papežských komnat, při oficiálních příležtostech stáli po stranách papežského trůnu a při přesunech kráčeli vedle křesla sedia gestatoria, v němž papeže nesli.[3]

Během druhé světové války převzala Vznešená garda odpovědnost za osobní bezpečnost papeže Pia XII. a doprovázela jej na každém kroku ve dne i v noci. Poprvé od roku 1870 byli její členové pro tyto účely vyzbrojeni pistolemi.[3]

Příslušník jízdní gardy ve slavnostní uniformě

Vznešená garda byla zrušena papežem Pavlem VI. v roce 1970 v rámci církevních reforem po 2. vatikánském koncilu.[4] Důvodem byl mimo jiné pro druhou polovinu 20. století nežádoucí elitářský obraz, který garda vytvářela kvůli tomu, že jejími příslušníky se mohli stát výhradně členové šlechtických rodin. Funkce Vznešené gardy – především ochranu papeže – převzala Švýcarská garda.[3][4]

Personální obsazení[editovat | editovat zdroj]

Členy Vznešené gardy se mohli stát pouze mladí šlechtici.[1] Zpočátku byli přijímáni jen občané Říma, ale ve 20. století byla pravidla postupně uvolněna, a tak se do sboru mohli hlásit urození muži i z jiných oblastí Itálie a později z celé Evropy. Jednalo se ovšem o dobrovolnickou činnost – gardisté nedostávali za svou službu plat, výjimkou byl pouze příspěvek na pořízení a údržbu uniformy.

Po vzniku Vatikánského městského státu neměla Vznešená garda nikdy více než 70 mužů.

Velitel sboru měl hodnost kapitána.[1] Součástí Vznešené gardy byl i Dědičný vlajkonoš Svaté římské církve, který vždy pocházel z rodiny Patrizi Naro Montoro a jehož úkolem bylo nošení korouhve katolické církve se znakem papeže.[5]

Uniformy a výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Vznešená garda měla dvě různé uniformy, užívané při odlišných příležitostech.

První variantou byla slavnostní uniforma, oblékaná při nejvýznamnějších příležitostech a při liturgických slavnostech. Tvořil ji:[1][6]

Druhou variantou byla služební uniforma, nošená denně při méně formálních příležitostech. Tvořil ji:[1][6]

  • tmavě modrý kabátec se dvěma řadami zlatých knoflíků, se zlatým bandalírem a zlatými epoletami
  • modré kalhoty s červenými pruhy na bocích
  • přilba bez chocholu s papežským erbem na přední straně

Gardisté byli původně vyzbrojeni karabinami, pistolemi a šavlemi, ale po roce 1870 již nosili pouze jezdecké šavle. Výjimkou bylo období druhé světové války, kdy byli k ochraně papeže opět vyzbrojeni pistolemi.[3]

  • Vznešená garda v době papežského státu (1821-1838)
  • Slavnostní uniforma z 19. století
  • Pracovní uniformy na konci 19. století (1870 - 1900)
  • Pracovní uniforma
  • Slavnostní uniforma v roce 1907
  • Vévoda Giulio Patrizi of Ripacandida v pracovní uniformě (20. století)
  • Vznešená garda doprovází papeže při zahájení olympijských her v Římě (1960)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f USER, Super. La Guardia Nobile Pontificia: quell’ultimo glorioso stendardo. Tota Pulchra [online]. 2020-09-24 [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. (italsky) 
  2. ↑ MORONI, Gaetano. Dizionario di erudizione storico-ecclesiastica da San Pietro sino ai nostri giorni Vol. V. 1. vyd. Benátky: Tipografia Emiliana, 1840. Dostupné online. S. 172. 
  3. ↑ a b c d e f ALVAREZ, David. The Pope's Soldiers. A Military History of the Modern Vatican. 1. vyd. Lawrence: University Press of Kansas, 2019. 448 s. 
  4. ↑ a b L'OSSERVATORE ROMANO. www.vatican.va [online]. [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ MORONI, Gaetano. Dizionario di erudizione storico-ecclesiastica da San Pietro sino ai nostri giorni Vol. XCVI. 1. vyd. Benátky: Tipografia Emiliana, 1859. Dostupné online. S. 127. 
  6. ↑ a b ADRIANO5701. ESERCITO PONTIFICIO. Fotografia storica militare [online]. 2019-01-12 [cit. 2024-05-30]. Dostupné online. (italsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALVAREZ, David. The Pope's Soldiers. A Military History of the Modern Vatican. 1. vyd. Lawrence: University Press of Kansas, 2019. 448 s. 
  • DE LUCA, Demetrio. Storia Dell'Uniforme Del Corpo Della Guardia Nobile Pontificia. 1. vyd. Řím: Edizioni Rossini, 1975. 16 s. 
  • PATRIZI DI RIPACANDIDA, Giulio. Quell'ultimo glorioso stendardo. 1. vyd. Vatikán: Musei Vaticani, 1994. 99 s. ISBN 978-88-8271-197-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vznešená_garda&oldid=23962977“