Via dell’Abbondanza
Via dell'Abbondanza (česky Ulice hojnosti) je název jedné z ulic antického města Pompeje. Jde o nejdelší a nejfrekventovanější z pompejských městských komunikací.
Za své pojmenování ulice vděčí reliéfu na sloupu travertinové fontány v blízkosti hlavního fóra, na kterém je zobrazena bohyně, alegorické božstvo v podobě mladé ženy s tzv. rohem hojnosti na svém levém rameni.
Poloha ulice a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]
Via dell'Abbondanza svojí geografickou polohou představovala spodní (také větší) Decumanus (Decumanus maximus, tj. podélnou tepnu; termínem decumani byly označovány dvě horizontální ulice, které spolu se dvěma příčnými svislými ulicemi označovanými Cardini, rozdělovaly město na správní oblasti) a vede napříč celým městem ve východo-západním směru. Vyúsťuje v jihovýchodní části hlavního fóra a končí u městských hradeb v Sarnské bráně (Porta Sarno).
Z historického i architektonického hlediska se rozděluje na tři části, podle vzhledu, používání a doby výstavby. První část, nejstarší, pocházející ze 6. stol. před. Kr., začíná u hlavního fóra. Byla určena výhradně chodcům a směrem od fóra klesala. Na ni navazovala druhá část, ze všech úseků nejkratší, která začínala u severního vyústění Divadelní ulice (Via dei Teatro) a končila na křižovatce s další důležitou Pompejskou komunikací – Stabijskou ulicí (Via di Stabia). Rovněž byla určena pouze pro pěší.
Od tohoto rozcestí Via dell'Abbondanza pokračovala na východ až k městským hradbám. Tento úsek, vybudovaný v 3. – 2. stol. před Kr., byl ze všech nejdelší. Využívali ho jak chodci tak i povozy. Ulice byla na tomto úseku široká kolem čtyř metrů a celá byla dlážděná mohutnými čedičovými bloky. Chodníky byly v některých místech až šedesát centimetrů nad vozovkou, což mělo usnadňovat odvádění vody v době přívalových dešťů. Na místech určených k procházení pěších přes vozovku byly do výšky chodníků položené velké opracované bloky kamenů s rozestupy pro kola povozů. Obrubníky měly na hranách směřujících do vozovky otvory určené na přivazování tažných zvířat. Na křižovatce Via dell'Abbondanza a Via di Stabia jsou v nejširší části ulice dodnes zřetelné pozůstatky čtyř pilířů, které nesly čtyřboký oblouk. Před každým z pilířů stála čestná socha; jednou z nich byla socha M. Holconia Rufa, vojenského tribuna a duumvira, později vyznamenaného titulem "patron města".
V pravidelných rozestupech, zejména na místech křížení se s jinými ulicemi, stály veřejné fontány, které neustále zásobovala voda z akvaduktu. Via dell'Abbondanza během celé existence města byla živou tepnou a neustále na ní pulzoval čilý ruch. Hemžila se chodci, pouličními prodavači, venkovany přicházejícími do města, ženami nesoucími vodu z veřejných fontán a množstvím povozů převážejících různé zboží a hotové výrobky. Ulici lemovaly obchody, vybavení pro pohoštění kolemjdoucích (Thermopolis), herny (tabernae) jakož i četné soukromé domy. Vchody soukromých domů zápasily o místo s honosnými průčelími obchodů a řemeslnických dílen. Budovy, většinou dvoupodlažní, měly pultové střechy a balkony, které zakrývaly téměř celý chodník. Fasády byly zdobeny freskami (s mytologickými či žánrovými scénami) a malovanými nápisy.
Nejvýznamnější stavby[editovat | editovat zdroj]
Z množství staveb lemujících po obou stranách ulici byly na levé straně (ve směru od hlavního fóra; severní) nejvýznamnějšími: Stabijské lázně, Dům M. Epida Rufa, Polybiův dům a Dům Moralisty, na pravé straně (jižní): Dům Paquia Procula, Dům Loreia Tiburtina, Dům s Venuší v mušli a Dům Iulie Felix.
Stabijské lázně[editovat | editovat zdroj]
Stabijské lázně (Thermae Stabiae) ležící na křižovatce s ulicí Via di Stabia jsou nejstaršími, ale také nejzachovalejšími lázněmi ve městě. Hlavní vchod z Via dell'Abbondanza vedl do rozsáhlého lichoběžníkového prostoru se sloupořadím.
Dům M. Epida Rufa[editovat | editovat zdroj]
Dům, do kterého se vstupovalo přes vysoké pódium, má jedno z nejgrandióznějších atrií v Pompejích. Tvoří ho šestnáct sloupů, vysokých 4,50 metru. Místnosti za atriem obsahovaly zajímavé malby s mytologickými náměty.
Polybiův dům[editovat | editovat zdroj]
Dům C. Iulia Polybia je jedním z nejpůsobivějších obydlí na Via dell'Abbondanza, a to jak pro svou velikost, tak díky výtvarným dekoracím a zařízení.
Dům Moralisty[editovat | editovat zdroj]
Dům se zajímavým názvem dostal své pojmenování podle nápisů objevených v jeho interiéru, vybízejících k slušnému chování; zvlášť zaujmou tři pravidla dobrého vychování – "mít čisté nohy a nezašpinit ložní prádlo, respektovat ženy a stranit se vulgárních slov, vyhýbat se hněvu a invektiv".
Dům Paquia Procula[editovat | editovat zdroj]
Dům se stal známým zajímavou mozaikovou výzdobou podlah se zvířecími motivy. V domě se také našla jedna z nejznámějších fresek antického světa – Portrét Paquia Procula a jeho manželky (dnes v Národním archeologickém muzeu v Neapoli), známá svou mimořádnou zachovalostí.
Dům Loreia Tiburtina[editovat | editovat zdroj]
Název domu, patřícího původně vznešené římské rodině, vznikl spojením dvou jmen, napsaných na jeho fasádě. Šlo o volební agitace, z nichž jedny vyzývaly voliče, aby dali hlas jistému Loreiovi, jiné jakémusi Tiburtinovi. Dům byl za posledního majitele přestavěn na svatyni s uctíváním kultu egyptské bohyně Isis. Dům měl zajímavé architektonické provedení zahrady, jejíž středem vedl zdobený bazén s kaskádami. Bazén ústil do okrasné fontány v podobě malého chrámu, s dvojicí dochovaných maleb po stranách.
Dům s Venuší v mušli[editovat | editovat zdroj]
Dům se zvláštním názvem, někdejší obydlí zámožných lidí, je pojmenován podle velké fresky na jižní stěně peristylové zahrady. Uprostřed stěny umělec představil iluzi velkého otevřeného okna s výhledem na moře, kde právě plave ležíc na boku na růžové mušli, tažené po mořské hladině delfínem Venuše. Bohyně je ozdobena stužkou na čele, náhrdelníkem, náušnicemi a náramky. Interiér domu obsahuje i další hodnotné malby. Dnes se skví v plné kráse po celkové rekonstrukci v druhé polovině 20. století.
Dům Iulie Felix[editovat | editovat zdroj]
Jde o jedno z nejvznešenějších a největších obydlí v Pompejích. Výzkumy ukázaly, že vznikl spojením dvou samostatných budov oddělených ulicí. Po spojení ulice zanikla. Prošel zajímavou historií. Objeven byl již v letech 1755 – 1757. Při vykopávkách byl kompletně vykraden a opět zasypán. K opětovnému objevení přišlo až o téměř sto let později.
Název dostal podle nápisu nalezeného u vchodu, na kterém jeho majitelka, Iulia Felix, nabízela dvě části domu – lázně a obchod – na pronájem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Via dell’Abbondanza na slovenské Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- S. Nappo, Pompeje - průvodce ztraceným městem, Rebo production, Čestlice, 1999, ISBN 80-7234-043-3
- A. C. Carpiceci, Pompeje dnes a jak vypadaly před 2000 lety, Bonechi Edizioni Il Turismo, Sesto Fiorentino, ISBN 88-7204-243-7
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Via dell’Abbondanza na Wikimedia Commons
