Ulsterský cyklus
| Ulsterský cyklus | |
|---|---|
| Žánr | sága a pověst |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ulsterský cyklus (někdy také ulaidský, ultonský nebo zastarale Červená větev)[1] je soubor epických příběhů, pojednávající o činech lidu Ulaid či Ulsteřanů, sporu se sousední zemí Connacht a o hrdinovi Cúchulainnovi. Vychází z keltské mytologie.[1][2]
Etymologie[editovat | editovat zdroj]
Ulsterský cyklus příběhů má více synonymních názvů.
- Ulaidský cyklus – vychází z prehistorického národu Ulaid, který ovládal severovýchod Irska.
- Ulsterský cyklus – vychází z historické oblasti Ulster. Tento název vznikl spojením Ulaid a „-ster“, severské přípony pro kraj.[1]
- Ultonský cyklus – zastaralé označení. Vychází z latinského označení Ulsteru Ultonia.[1]
- Červená větev – zastaralé označení. Bájný král Conchobar mac Nessa, který v cyklu často vystupuje, měl mít v jednom svém sídle červený střešní trám.[1]
Historie Ulsterského cyklu[editovat | editovat zdroj]
První příběhy Ulsterského cyklu začaly vznikat již v 7. století. Není přesně jisté, zda měly příběhy původní kompozici,[2] nebo zda vznikly v ústní lidové slovesnosti.[1] Nejvíce písemných zdrojů se nám dochovalo ze 11. a 12. století. Nejvýznamnější z nich je Lebor na hUidre (‚Kniha [krávy] hnědky‘) z roku 1106. Ta byla sestavena třemi mnichy v klášteře Clonmacnois v hrabství Offaly.[2] Lebor na hUidre obsahuje nejstarší dochovanou verzi příběhu Táin Bó Cúailnge (‚Uloupení býka z Cúailnge‘)[2]
Po sepsání se příběhy staly velmi populární mezi lidmi a začaly se šířit a rozvíjet pomocí ústní lidové slovesnosti. V 18. století byly součástí folklóru nejen v Irsku, ale také v gaelském Skotsku, na ostrově Man a dokonce i v Novém Skotsku.[1] V odlehlých vesnicích se příběhy vyprávěly ještě v polovině 20. století.[1]
Jelikož v příbězích Ulsterského cyklu, na rozdíl od Mytologického cyklu, jsou hrdiny lidé, Irové, získal si Ulsterský cyklus popularitu v době irského národního obrození. Byl dáván do protikladu proti britskému králi Artušovi. Díky irským spisovatelům této doby (například Standish James O´Grady) jsou příběhy Ulsterského cyklu ve světě nejznámější díla irské lidové slovesnosti.[1]
Postavy[editovat | editovat zdroj]
Děj většiny příběhů Ulsterského cyklu je zasazený do 1. století n. l. Proto se ve většině vyprávění postavy opakují.[1]
Nejvýraznější postavou cyklu je mladík Cúchulainn, jehož otcem je hrdina Mytologického cyklu Lugh. Cúchulainn slouží ve službách Ulaidu králi Conchobaru mac Nessovi a nejvýrazněji se projeví v příběhu Táin Bó Cúailnge (‚Uloupení býka z Cúailnge‘).[1]
Další významní hrdinové Ulsterského cyklu jsou Fergus mac Róich nebo Conall Cernach.[1][2]
V opozici proti Conchobarovi je královna Medb, která stojí v čele Connachtu.[1][2]
Přehled mýtů[editovat | editovat zdroj]
Ulsterský cyklus nemá jasně daný jednotný děj a chronologii a příběhy na sebe nenavazují.
.jpg)
Nejvýznamnějším dílem celého ulsterského cyklu je bez pochyby Táin Bó Cúailnge (‚Uloupení býka z Cúailnge‘). Tento dlouhý epos bývá přirovnáván k Iliadě nebo k Beowulfovi.[1] K němu byly editory později přidány další, jinak samostatné příběhy, pro vysvětlení dějových mezer. Například, dnes již všeobecně přijímaný prolog, Ces noínden Ulad (‚Devítidenní malátnost mužů ulaidských‘).[1]
Dalším příběhem, který bývá zařazován do ulsterského cyklu je příběh o osudu Deirdry, jeden z takzvaných Tri Truaighe Scéalaigheachta (‚Tři nejsmutnější příběhy‘).[1]
V ulsterském cyklu také najdeme humorný Scéla mucce Meic Dathó (‚Příběh o Mac Da Tóově praseti‘), Fled Bricrenn (‚Bricriova hostina‘), antiklerikální satiru Aislinge Meic Con Glinne (‚Mac Con Glinnovo vidění‘) o vyhánění démona obžerství, nebo také Mesca Ulad (‚Opilost Ulaďanů‘).[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q MACKILLOP, James. Keltské bájesloví: průvodce keltskou mythologií. Mythologie. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-881-5.
- ↑ a b c d e f ALDHOUSE-GREEN, Miranda J. Keltské mýty. Mythologie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-222-7.
