Slaňování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slaňování bez brzdy a úvazku pomocí tzv. Dülferova sedu.

Slaňování je řízené samospouštění osob na textilním, obvykle horolezeckém laně. Slaňovat lze ovinutím lana kolem těla (tzv. Dülferův sed a další méně užívané způsoby) nebo pomocí technických prostředků nazvaných slaňovací brzdy v kombinaci se sedacím úvazkem či smyčkou. Nouzově lze také využít samotnou karabinu s poloviční lodní smyčkou, která ale kroutí a opotřebovává lano.

Principy[editovat | editovat zdroj]

Principem slaňování je tzv. vláknové tření, kdy je zaoblený předmět (člověk či lanová brzda) opásán textilním lanem a postupně přeměňuje svou potenciální energii na teplo. Z matematického hlediska je rovnováha této brzdné soustavy dána vztahem :



… je brzdná síla vytvořená hmotností břemene (slaňující osoby)

… je ovládací síla (vytvářená slaňující osobou)[a] - tah za volný konec lana za brzdou

e … konstanta - základ přirozených logaritmů

f … koeficient smykového tření mezi materiálem lana a materiálem brzdného předmětu (případně v posuvném uzlu)

α … úhel opásání - kontakt lana s brzdným předmětem (v obloukové míře)

Provedení[editovat | editovat zdroj]

Brzdnou sílu a tím i rychlost sestupu můžeme měnit tahem za volný konec lana, což je nejpraktičtější a nejužívanější způsob regulace. Dále se brzdná síla mění v závislosti na koeficientu tření (např. kontaminace lana mazadly, které radikálně změní brzdné síly,[b] případně námraza na laně) a také změnou úhlu opásání, kterou umožňují provést jen některé slaňovací brzdy, ale nedostatečnou brzdnou sílu lze vždy nouzově zvýšit přídavným ovinem volného konce (např. kolem nohy).

Pro zvýšení bezpečnosti je možné pod slaňovací brzdu uvázat na lano ještě prusíkův uzel, přičemž je kvůli pohodlné manipulaci obvykle nutné prodloužit závěs brzdy.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Podle bývalého předsedy bezpečnostní komise UIAA Pita Schuberta připadá na slaňování 25 % smrtených nehod v horolezectví.[1] V horách jde nejčastěji o selhání kotevního bodu, na skalách je také velmi častou příčinou pád po projetí volných konců lana, které nedosahuje až na zem.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. K ovládací síle se přičítá tah vytvořený hmotností volně visících konců lana, takže potřebná síla v průběhu slanění obvykle stoupá.
  2. Kontaminace ropnými mazadly může ovšem radikálně změnit i nosnost lana, při jehož přetržení klesne brzdná síla (zanedbáme-li odpor vzduchu) až k nule.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pit Schubert, Sicherheit und Risiko in Fels und Eis vol. I, München 2009, p.104

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]