Přístup orientovaný na úkoly
Přístup orientovaný na úkoly je přístup, který je používán v rámci sociální práce. Tento směr vznikl v 2. polovině 20. století na základě prací W. J. Reida a L. Epsteinové. Základním východiskem přístupu je vytvořit systematický rámec pro zvládání různých praktických problémů v klientově životě.
Úvod[editovat | editovat zdroj]
Tento přístup vychází z teorie sociálního učení, z teorie systému a z empirických poznatků. Vznik přístupu podnítila studie od W. J. Reida a A. W. Shyna Brief and extended casework (1969). Což bylo docela paradoxní, neboť původním cílem této práce bylo dokázat, že dlouhodobé spolupráce s klientem vykazují lepší výsledky než krátkodobé spolupráce s klientem. Ve výzkumu ale toto tvrzení prokázáno nebylo, naopak ukázalo se, že doba intervence nerozhoduje o pozitivnějším vlivu na klienta. Na základě studie se v roce 1972 W. J. Reid s L. Epsteinovou pokusili zformulovat systém krátkodobé intervence, v níž hrál klíčovou roli centrální pojem úkol.
Podstata[editovat | editovat zdroj]
Podstatou je vytvořit systematický rámec pro zvládání klientových problémů. Základní tezí je, že i malý úspěch rozvíjí klientovu sebedůvěru a sebeúctu, díky čemuž se klienti více angažují v úkolech, které si sami zvolili. Základními rysy přístupu je partnerství a posilování. Vůdčí autoritou není pracovník, ale klient sám, on jediný je skutečným odborníkem na svůj problém. Přístup je stavěn na klientových silných stránkách, na tom, jak klient participuje a porozuměl pomáhajícímu procesu.
Okruhy ohniskových problémů, na které se přístup zaměřuje[editovat | editovat zdroj]
- Interpersonální konflikty
- Neuspokojení ze sociálních vztahů
- Problémy s formálními organizacemi
- Potíže v naplňování rolí
- Problémy vznikající v souvislosti se sociálními změnami
- Reaktivní emocionální úzkost
- Neadekvátní zdroje klienta
- Behaviorální problémy
Etapy práce s klientem[editovat | editovat zdroj]
- Příprava: předchází samotné intervenci (žádost klienta, legitimizace role soc. pracovníka,..)
- Explorace problému: vyjasňování zájmů klienta, definice zájmů/problémů, seřazení v pořadí dle významnosti.
- Dohoda o cílech: shoda na směru změny, klasifikace problému dle kategorií (viz dříve).
- Formulace a plnění úkolů: dohodnutí se na frekvenci kontaktů, délce kontraktu, jednotlivých schůzek a na konkrétních úkolech. Je možné vytvořit i písemnou smlouvu. Vytvořené cíle mají být realistické, pokud možno menší a v reálných možnostech klienta.
- Ukončení pomáhajícího vztahu: probíhá dlouho, klient musí od začátku vědět, kdy ukončení nastane a musí být na něj připravován.
- Testováni, kontrola: testování toho, jak bylo pracovníkovo úsilí úspěšné.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Špiláčková, Marie; Nedomová, Eva: Úkolově orientovaný přístup v sociální práci. Praha: Portál , 2014. ISBN 978-80-262-0726-9