Nikita (Ananěv)
| Jeho Přeosvícenost Nikita | |
|---|---|
| Biskup kozelský a ljudinovský | |
 | |
| Církev | Ruská pravoslavná církev |
| Diecéze | Kozelsk |
| Jmenování | 2. října 2013 |
| Zasvěcený život | |
| Sliby | 9. dubna 1992 |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 20. května 1992 světitel Sergij (Golubcov) |
| Kněžské svěcení | 19. srpna 1992 světitel Serapion (Fadějev) |
| Biskupské svěcení | 27. května 2012 světitel Kirill |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Oleg Vladimirovič Ananěv (Оле́г Влади́мирович Ана́ньев) |
| Země |  Rusko |
| Datum narození | 14. listopadu 1969 (54 let) |
| Místo narození | Dědcevo, Ruská sovětská federativní socialistická republika |
| Národnost | ruská |
| Alma mater | Moskevská duchovní akademie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikita (světským jménem: Oleg Vladimirovič Ananěv; * 14. listopadu 1969, Dědcevo) je ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a biskup kozelský a ljudinovský.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 14. listopadu 1969 ve vesnici Dědcevo.[1]
Roku 1985 dokončil střední školu č. 2 v Obninsku. Poté nastoupil na agronomické oddělení Dětčinské zemědělské technické školy.[1]
V srpnu 1989 byl přijat na Moskevský duchovní seminář.[1]
Dne 9. dubna 1992 byl postřižen na monacha a přijal mnišské jméno Nikita na počest svatého Nikity.[1]
Dne 20. května 1992 byl rukopoložen na hierodiakona. Stejného roku dokončil seminář a nastoupil na Moskevskou duchovní akademii, kterou dokončil roku 1996.[1]
Dne 19. srpna 1992 byl rukopoložen na jeromonacha.[1]
Dne 30. června 1996 se stal inspektorem Kalužského duchovního učiliště a duchovního chrámu svatého Jiří v Kaluze.[1]
Od října 1996 byl inspektorem Kalužského duchovního semináře.[1]
Dne 18. ledna 1998 byl povýšen na igumena.[1]
V červenci 1998 se stal prorektorem pedagogické činnosti semináře.[1]
Dne 2. února 2002 byl osvobozen od funkce duchovního chrámu svatého Jiří a jmenován duchovním chrámu Svaté Trojice v Kaluze.[1]
Od října 2002 do února 2005 byl představeným chrámu Narození Krista v Obninsku a blagočinný druhého okruhu eparchie.[1]
Na Velikonoce roku 2004 byl povýšen na archimandritu.[1]
Dne 16. března 2012 jej Svatý synod zvolil biskupem ljudinovským a vikářem kalužské eparchie.[2]
Dne 23. dubna 2012 byl oficiálně jmenován biskupem[3] a 27. května proběhla v chrámu Obnovení chrámu Vzkříšení v Moskvě jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Kirill, metropolita krutický a kolomenský Juvenalij (Pojarkov), metropolita kalužský a borovský Kliment (Kapalin), arcibiskup istrijský Arsenij (Jepifanov) a biskup solněčnogorský Sergij (Čašin).[4]
Dne 2. října 2013 byl jmenován biskupem kozelským a ljudinovským.[5]
Dne 11. března 2020 byl potvrzen ve funkci archimandrity pustyně Spasitele rukou nestvořeného v Klykovu.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Moskevský patriarchát
- ↑ ЖУРНАЛЫ заседания Священного Синода от 15-16 марта 2012 года
- ↑ Состоялось наречение архимандрита Нила (Сычева) во епископа Муромского, архимандрита Мстислава (Дячины) во епископа Лодейнопольского и архимандрита Никиты (Ананьева) во епископа Людиновского
- ↑ В неделю 7-ю по Пасхе Предстоятель Русской Церкви совершил Литургию в храме Воскресения Словущего на Успенском Вражке и возглавил хиротонию архимандрита Никиты (Ананьева) во епископа Людиновского
- ↑ ЖУРНАЛЫ заседания Священного Синода от 2 октября 2013 года
- ↑ ЖУРНАЛЫ заседания Священного Синода от 11 марта 2020 года
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikita (Ananěv) na Wikimedia Commons - (rusky) Moskevský patriarchát
