Menenius Agrippa
| Menenius Agrippa | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. století př. n. l. starověký Řím |
| Úmrtí | 493 př. n. l. |
| Povolání | starořímský politik a starořímský voják |
| Děti | Titus Menenius Lanatus Agrippa Menenius Lanatus |
| Rodiče | Gaius Menenius |
| Rod | Menenii Lanati |
| Příbuzní | Lucius Menenius Lanatus a Agrippa Menenius Lanatus (vnoučata) |
| Funkce | římský konzul (503 př. n. l.) legát (493 př. n. l.) římský senátor |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Menenius Agrippa nebo také Agrippa Menenius Lanatus (zemřel 493 př. n. l.) byl jedním z konzulů římské republiky v roce 503 př. n. l. Zvítězil nad Sabiny a získal triumf, který oslavil 4. dubna 503 př. n. l. Podle Livia také vedl římské jednotky proti latinskému městu Pometia. [1] [2] [3] Podle tradice během jeho konzulátu proběhlo sčítání lidu.[4]
Podle Livia byl Menenius vybrán patriciji během první plebejské secese v roce 494 př. n. l., aby přesvědčil plebeje, aby se vrátili do města. Livius píše, že Menenius vyprávěl vojákům bajku o částech lidského těla a o tom, jak každá z nich má svůj účel pro tělo jako celek. Zbytek těla, zejména ruce, ústa a zuby, si myslel, že žaludek nemusí nic dělat a stále se plní, takže se tělo rozhodlo přestat ho živit. Ostatní části a orgány v těle však začaly chřadnout a odumírat. Uvědomily si tedy, že žaludek má také svůj nenahraditelný účel živit celé tělo skrze cévní systém a bez něj by nebyly ničím. Nakonec, pokračuje Livius, došlo k dohodě mezi patriciji a plebeji, která se zakládala na vytvoření úřadu tribuna lidu.[5]
Není nepravděpodobné, že svatý Pavel, vzdělaný římský občan, znal tento příběh (ne nutně skrze Livia) a byl jím podnícen [6] při použití stejného podobenství, když napomínal křesťany v Korintu, že navzdory „rozmanitosti jejich darů“, jsou všichni údy jednoho těla (1. Kor. 12:13 a násl.). Podobné přirovnání se ale objevuje ještě před Liviem v Xenofóntových Memorabiliích (2. iii. 18) a v Ciceronově De Officiis (III. v. 22).
Livius tvrdí, že byl „výmluvným mužem a drahým plebejcům jako jeden z nich od narození“. Na druhou stranu byl poslán k plebejům jako zástupce Senátu a zastával funkci konzula. Konzulství, podle tradiční historiografie, bylo v této době vyhrazeno výhradně patricijům. Není tedy zcela jisté, zda byl patricij nebo plebej. [7]
Menenius zemřel v roce 493 př. n. l. Livius uvádí, že z jeho pozstalosti nebylo dostatek finančních prostředků na zaplacení jeho pohřbu, a tak lidé přispívali na jeho pohřební náklady formou poplatku.[8]
Menenius měl syna, který se jmenoval Titus a stal konzulem v roce 477 př. n. l.
Menenius je také postavou v Coriolanovi Williama Shakespeara . Ve stejnojmenné filmové adaptaci z roku 2011 ho ztvárnil Brian Cox (hlavní postavu sehrál režisér Ralph Fiennes).[9]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Agrippa Menenius Lanatus (consul 503 BC) na anglické Wikipedii.
- ↑ Titus Livius, Historie Říma, ii. 16. https://en.wikisource.org/wiki/From_the_Founding_of_the_City/Book_2
- ↑ William Smith ed.: Dictionary of Greek and Roman Biography and Mythology
- ↑ Fasti Triumphales
- ↑ Thomas Robert Shannon Broughton, vol I, p. 8. Chronicon, ad ann. 504.
- ↑ Titus Livius, Historie Říma, ii. 32, 33.
- ↑ Daniel Lynwood Smith, "Why Paul’s Fabulous Body is Missing its Belly: The Rhetorical Subversion of Menenius Agrippa’s Fable in 1 Corinthians 12–30" (October 2018).
- ↑ Survey by A. Drummond, "Rome in the fifth century II," ch. 5, The Cambridge Ancient History, Vol. 7.2, The Rise of Rome.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.