Kostel svatého Bartoloměje apoštola (Otradov)
| Kostel svatého Bartoloměje apoštola | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Otradov |
| Souřadnice | 49°47′48,48″ s. š., 16°2′59,45″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolická církev |
| Zasvěcení | Bartoloměj |
| Další informace | |
| Adresa | Otradov, Česko |
| Kód památky | 23510/6-934 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Bartoloměje apoštola je původně gotický farní kostel nacházející se na návrší v severovýchodní části obce Otradov. Areál kostela je ohraničen ohradní zdí s branou, uvnitř je i objekt kostnice. Jedná se o kulturní památku s rejstříkovým číslem ÚSKP 23510/6-934.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o kostele je z roku 1350, kdy se kostel uvádí jako farní a spadající pod biskupství litomyšlské (uváděn v obci Dolní Krouna, což byl dřívější název pro obec, v roce 1392 se objevuje v písemných pramenech již jako název vsi Otradov).
Počátky kostela se datují do raného 14. století, dle Líbala byl presbytář v první čtvrtině 14. století přistavěn ke starší lodi.[1] Jiné zdroje datují kostel již do 13. století.[2] K dalším přestavbám došlo v druhé polovině 14. století[1] a v období pozdní gotiky.
Další zaznamenané přestavby jsou až z 18. století, kdy byla vybudována nová báň v roce 1754, v roce 1789 byla postavena nová kruchta, která musela být již roku 1806 opravena. V roce 1839 byl odstraněn sanktusník.
V roce 1887 počal regotizovat kostel František Schmoranz starší, který u zdejšího kostela neudělal pronikavé puristické změny stavby, ale respektoval historický stav.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o jednolodní kostel s pětibokým presbytářem a s výraznou hranolovou věží.
Presbytář je zaklenut jedním polem křížové žebrové klenby a v závěru šestipaprskovou klenbou. Dalšími gotickými prvky jsou lomená okna, ve východním průčelí byla vytvořena v okně dřevěná trojlistá kružba, ostatní okna presbytáře mají kružby jednoduché, opět ze dřeva.
Obdélná, valeně zaklenutá sakristie navazuje k presbytáři ze severu, je s ním propojena okoseným sedlovým portálem. Plochostropá loď se otvírá do presbytáře asymetrickým lomeným vítězným obloukem.
V exteriéru presbytáře je pět výrazných, odstupňovaných opěráků se stříškou.
Věž kostela přiléhá k lodi z jihu.
Vlastnictví kostela a náboženské poměry[editovat | editovat zdroj]
Kostel patřil dle prvních pramenů pod biskupství litomyšlské, avšak během 16. a počátkem 17. století v něm byly slouženy mše podobojí, neb roku 1620 přišel o faráře pod obojí a byl přičleněn nejdříve coby filiální k Hlinsku, poté ke Skutči a nakonec ke Krouně (1737). Rychmburské panství bylo silně protestantské, v soupisu dle víry z roku 1651 se uvádí 64 % nekatolického obyvatelstva. Po vydání Tolerančního patentu panovala na panství velká nejistota kvůli okamžitému přihlášení se mnoha obyvatel k helvetské víře. Dle zprávy rychmburského direktora Jiřího Tadeáše Krále chrudimskému krajskému úřadu z 3. prosince 1781 byly obavy z „uzurpování“ katolických kostelů nekatolíky, mj. i kostela v Otradově. Direktor proto požádal o 30 vojáků na ochranu katolických far.
Po rozdělení obcí k jednotlivým evangelickým sborům v roce 1782 se v Otradově přihlásilo k helvetskému vyznání 44 (40) rodin, celkem 213 lidí. Kostel sv. Bartoloměje zůstal katolický, v obci je ale i evangelický hřbitov.
Pověst[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl dle pověsti založen hutníky v „Kablaních“.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel - celkový pohled -
Celkový pohled od východu -
Presbytář
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b LÍBAL, D. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 1. vyd. [s.l.]: Unicornis, 2001. ISBN 80-901587-8-1. S. 312–313.
- ↑ ZAP, K.V. Památky archaeologické a místopisné sv. I.. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1855. S. 173.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- K. V. Zap (ed.): Památky archaeologické a místopisné sv.I. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1855, s. 173.
- J. L. Píč (ed.): Památky archaeologické a místopisné, sv.XXI. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1905, 263-264.
- Z. Wirth: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XVI, Politický okres Vysokomýtský. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902. 6, s. 162-165.
- D. Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 1. vyd. Praha: Unicornis, 2001, s. 312-313. ISBN 80-901587-8-1.
- R. Mikan: Stavitel František Schmoranz starší. Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta,obhájena 2014.
- L. Nekvapil: Náboženské poměry na Chrudimsku v 17. a 18. století. Diplomová práce, Univerzita Pardubice, obhájena 2010.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel svatého Bartoloměje na Wikimedia Commons - https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/kostel-sv-bartolomeje-134514
