Heinrich Kraus von Elislago

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich Kraus von Elislago
Velitel 22. zeměbranecké pěší divize
Ve funkci:
1913 – 1914
PředchůdceFranz Josef von Hortstein
NástupceIgnaz Schmidt von Fussina
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1913), generálmajor (1910)

Narození2. května 1862
Praha
Úmrtí30. července 1932 (ve věku 70 let)
Lilienfeld
Titulrytíř
Alma materTereziánská vojenská akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Heinrich Wilhelm Peter rytíř Kraus von Elislago (uváděn též jako Krauss-Elislago) (2. května 1862 Praha30. července 1932 Lilienfeld) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1883, působil jako štábní důstojník u různých jednotek a na generálním štábu. Několik let byl pobočníkem a ředitelem vojenské kanceláře následníka trůnu Františka Ferdinanda (1898–1902), uplatnil se také jako vojenský diplomat v Bulharsku (1903–1905). V roce 1913 dosáhl hodnosti polního podmaršála a jako divizní velitel byl na začátku první světové války povolán na východní frontu. Jako vojevůdce projevil v Haliči fatální nerozhodnost a již na podzim 1914 byl z bojiště odvolán a odeslán do penze. V soukromí později žil v Dolním Rakousku.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny povýšené v roce 1782 do šlechtického stavu, byl synem vojenského komisaře Wilhelma Krausse. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[1] a do armády vstoupil v roce 1883 jako poručík k pěšímu pluku č. 14 v Linzi.[2] Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1888) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Sloužil v Miskolci,[3] v letech 1890–1892 působil na 5. oddělení ministerstva války a v letech 1892–1897 u operační kanceláře generálního štábu. Mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1891, major 1897). V roce 1897 se stal šéfem štábu 13. pěší divize ve Vídni[4] a následně byl jmenován křídelním pobočníkem (Flügeladjutant) následníka trůnu Františka Ferdinanda (1898–1902).[5][6] Vedl následníkovu vojenskou kancelář a v roce 1900 byl povýšen na podplukovníka. Kvůli neshodám byl ale v roce 1902 odvolán a přeložen jako velitel praporu k 17. pěšímu pluku v Klagenfurtu.[7]

V letech 1903–1905 působil jako vojenský attaché v Sofii[8][9] a v roce 1904 dosáhl hodnosti plukovníka.[10] Po návratu do Vídně byl v letech 1905–1910 šéfem operační kanceláře generálního štábu.[11] V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora[12] a převzal velení 55. pěší brigády v Terstu.[13] Poté přešel k c. k. zeměbraně a v hodnosti polního podmaršála (1913)[14] se stal velitelem 22. zeměbranecké pěší divize ve Štýrském Hradci.[15][16] S touto jednotkou byl na začátku první světové války zařazen do 3. armády na východní frontě.[17] Zúčastnil se bitvy o Halič, počínal si ale nerozhodně a již 1. října 1914 byl odeslán do penze.[18]

V roce 1894 se oženil s Valerií von Lindheim (1873), dcerou bankéře a politika Alfreda von Lindheim.[19] Z manželství se narodily čtyři dcery. Po první světové válce žila rodina na zámku Berghof v Lilienfeldu.[20]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který byl rodině udělen v roce 1845. Během vojenské služby získal několik vyznamenání, vzhledem k několikaleté funkci pobočníka následníka trůnu a službě v diplomacii byl oceněn i v zahraničí.[21]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 99 dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 297 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 166 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 196 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 87, 147 dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 38, 255 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 430 dostupné online
  8. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 282 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 201 dostupné online
  10. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 175 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 116, 175 dostupné online
  12. Generale und Obersten des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
  13. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 143 dostupné online
  14. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 4 dostupné online
  15. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Schematismus der K.K. Landwehr und der K.K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1951; s. 51 dostupné online
  17. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. Služební postup Heinricha Krause-Elislago in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 94 dostupné online
  19. Valerie von Lindheim na webu geneanet dostupné online
  20. Zámek Berghof v Lilienfeldu na webu burgen-austria dostupné online
  21. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 328 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]