Glimmingehus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Glimmingehus
Základní informace
SlohPozdní gotika
ArchitektAdam van Düren
Výstavba1499
Materiálpískovec
Technické parametry
Počet podlaží3
Poloha
AdresaGlimminge 1, SE-276 56, Simrishamn Municipality, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Souřadnice
Map
Další informace
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Glimmingehus je středověký hrad ve Skane ve Švédsku. Společně s hradem Spøttrup v Dánsku patří k nejlépe dochovaným středověkým hradům ve Skandinávii.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad založil roku 1499 dánský rytíř Jens Holgersen Ulfstand. Stavbou hrabu byl pověřen architekt Adam van Düren.[2] V 16. století byl hrad dle archeologických nálezů vybaven španělskou keramikou a benátským a porýnským sklem.[3] V průběhu 16. století byl hradní palác opuštěn a obývány byly přilehlé budovy, samotný palác sloužil v následujících staletích jako sýpka. Hrad je od roku 1924 v majetku švédského státu.[4][2]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Hlavní stavbou hradu je třípatrový palác, k němuž přiléhá dvůr. Celá stavba je obklopena vodním příkopem. [5] [6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Glimmingehus in Simrishamns kommun, Schweden. travel.sygic.com [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  2. a b Burg Glimmingehus - Infos, Bilder und mehr [online]. 2009-02-16 [cit. 2023-03-13]. Dostupné online. (německy) 
  3. Glimmingehus – The Medieval Manor - Riksantikvarieämbetet. web.archive.org [online]. 2009-03-21 [cit. 2023-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-21. 
  4. Glimmingehus. www.raa.se [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. (švédsky) 
  5. Burgenwelt - Glimmingehus - Schweden. www.burgenwelt.org [online]. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. 
  6. LIND, Sara - WESTERGREN, Tina. Glimmingehus: A Building-Archaeological Investigation of the Interior. Lund Archaeological Review 19, 2013, s. 95–113.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]