Gediminas Kirkilas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gediminas Kirkilas
Předseda vlády Litvy
Ve funkci:
4. července 2006 – 9. prosince 2008
PrezidentValdas Adamkus
PředchůdceZigmantas Balčytis (zastupující)
NástupceAndrius Kubilius
Ministr národní obrany Litvy
Ve funkci:
14. prosince 2004 – 18. července 2006
Předseda vládyAlgirdas Mykolas Brazauskas
PředchůdceLinas Antanas Linkevičius
NástupceJuozas Olekas
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Litvy (1978–1990)
Democratic Labour Party of Lithuania (1990–2001)
Litevská sociálnědemokratická strana (2001–2017)
Social Democratic Labour Party of Lithuania (2018–2024)

Narození30. srpna 1951
Vilnius
Litevská SSR Litevská SSR
Úmrtí20. dubna 2024 (ve věku 72 let)
Vilnius
Litva Litva
NárodnostLitevci
ChoťLiudmila Kirkilienė
Alma materVilniuská univerzita
Profesepolitik a restaurátor
Oceněnídůstojník Řádu Vitolda Velikého (2003)
komtur Řádu Vytisova kříže (2004)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (2005)
Řád kříže země Panny Marie 2. třídy
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
PodpisGediminas Kirkilas, podpis
CommonsGediminas Kirkilas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gediminas Kirkilas (30. srpen 1951 Vilnius20. dubna 2024 Vilnius) byl litevský politik, člen sociální demokracie a bývalý premiér Litvy.

Život a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Kirkilas pocházel z akademické rodiny, má šest sourozenců. Po maturitě ve Vilniusu (1969) a po vykonání základní vojenské služby (1969–1972) pracoval v letech 1972–1978 jako restaurátor. Poté do roku 1982 studoval politologii na Vysoké škole komunistické strany ve Vilniusu.

V roce 2004 ukončil Gediminas Kirkilas magisterské studium na International Business School Vilniuské univerzity.

Se svou ženou Liudmilou má dvě dospělé děti. Kirkilas hovořil vedle litevštiny také anglicky a rusky.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Gediminas Kirkilas byl činný v různých výborech litevské Komunistické strany (Lietuvos komunistų partija). Od roku 1989 pracoval po boku prvního sekretáře ústředního výboru, Argirda Brazauska, jednoho z „otců“ nezávislosti a pozdějšího prezidenta a premiéra země. Brazauskovi zůstal věrný jako osobní referent také po vyhlášení nezávislosti Litvy.

V Demokratické straně práce Litvy (LDDP), přejmenované komunistické strany Litvy se stal prvním zastupujícím předsedy strany (1991–1996), následně byl členem předsednictva (1996–2001). Po sloučení LDDP s LSDP (Lietuvos socialdemokratų partija, Sociálnědemokratická strana Litvy) byl zvolen za jednoho ze zastupujících předsedů LSDP.

Od roku 1992 sedí Kirkilas za sociální demokraty v litevském parlamentu Seimas. Specializoval se na bezpečnostní a zahraniční politiku. Jako předseda Národního bezpečnostního výboru (1992–1996) měl rozhodující vliv na vytváření národní bezpečnostní strategie. Po parlamentních volbách 2000 se stal předsedou zahraničního výboru. Po volbách v roce 2004 následovalo jeho jmenování ministrem obrany.

Po Brazauskově demisi z postu předsedy strany byl Kirkilas zvolen (na Brazauskovo doporučení) 19. května 2007 na 28. sjezdu strany se zřetelnou většinou novým předsedou.

Ministerský předseda Litvy[editovat | editovat zdroj]

Byl jmenován 4. července 2006 po Zigmantovi Balčytisovi prozatímním premiérem, dlouho nemohl sehnat dostatečnou podporu v Seimu. Kirkilas zvládl získat potřebnou podporu Seimu 4. července 2006. Z funkce litevského předsedy vlády odstoupil 27. listopadu 2008 po parlamentních volbách, a uvolnil tak místo Andriusu Kubiliusovi.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gediminas Kirkilas na německé Wikipedii.

  1. a b Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-08. 
  2. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. 
  4. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 8 maja 2009 r. o nadaniu orderów i odznaczeń. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10. 
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]