Erich Leinsdorf
| Erich Leinsdorf | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Narození | 4. února 1912 Vídeň |
| Úmrtí | 11. září 1993 (ve věku 81 let) Curych |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | dirigent |
| Nástroje | violoncello |
| Členem skupin | Americká akademie umění a věd |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Erich Leinsdorf, Erich J. Landauer (4. února 1912 Vídeň, Rakousko – 11. září 1993 Curych, Švýcarsko) byl americký dirigent rakouského původu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve vídeňské židovské rodině jako Erich J. Landauer. Studoval hru na klavír a violoncello a dirigování na Mozarteu v Salcburku a na Vídeňské univerzitě. V letech 1934–1937 byl asistentem dirigentů Bruno Waltera a Arturo Toscaniniho na Salcburském festivalu. V roce 1937 odjel do Spojených států amerických, kde působil jako asistent dirigenta v Metropolitní opeře. V březnu 1938 nacistické Německo provedlo Anschluss Rakouska. Díky pomoci poslance Lyndona B. Johnsona[1] mohl zůstat ve Spojených státech a v roce 1942 získal americké občanství.
Působil jako dirigent a hudební ředitel u předních orchestrů:
- 1939–1942, 1957–1962 Metropolitní opera;[2] zde debutoval 21. ledna 1938 s Wagnerovou operou Valkýra.[3] V sezóně 1939–1940 byl po smrti Artura Bodanzkého jmenován hlavním dirigentem pro německý repertoár (principal conductor of the German repertory)
- 1943–1946 Cleveland Orchestra
- 1947–1955 Rochester Philharmonic Orchestra
- 1962–1969 Boston Symphony Orchestra
Od roku 1969 nepřijal žádné trvalé angažmá a vystupoval jako hostující dirigent.
Erich Leinsdorf a Česká republika[editovat | editovat zdroj]
Erich Leinsdorf vystoupil v Československu v roce 1988.
- 30. květen 1988 řídil Českou filharmonii na koncertu v rámci festivalu Pražské jaro 1988 s programem:
- Bohuslav Martinů: Symfonie č. 6 (symfonická fantazie)
- Johann Sebastian Bach - Anton Webern: Ricercare
- Johannes Brahms: Symfonie č. 3 F dur, op. 90
- 23. a 24. června 1988 dirigoval závěrečný koncert cyklu C-D České filharmonie. Na programu:
- Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 29 A dur (K. 201)
- Paul Hindemith: Symfonické metamorfózy na témata C. M. Webera
- Sergej Prokofjev: Romeo a Julie, 2. suita, op. 64 (výběr)
- Maurice Ravel: La Valse : choreografická báseň pro orchestr[4]
Nahrávky[editovat | editovat zdroj]
- 1957 Giacomo Puccini: Madam Butterfly, Orchestr a sbor opery v Římě, Madam Butterfly - Čo-Čo-San (Anna Moffo), B. F. Pinkerton, kapitán US Navy (Cesare Valletti), Sharpless, konzul USA v Nagasaki (Renato Cesari), Suzuki (Rosalind Elias), Goro, dohazovač (Mario Carlin), Bonzo, strýc Čo-Čo-San (Fernando Corena), Princ Jamadori (Nestore Catalani)
- 1970 Giuseppe Verdi: Aida, hlavní role: Leontyne Price, Plácido Domingo, Sherrill Milnes, Grace Bumbry, Ruggero Raimondi, Hans Sotin, dirigent: Erich Leinsdorf, London Symphony Orchestra, sbor John Alldis Choir, vydavatelství RCA Records[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Erich Leinsdorf Oral History Interview [online]. LBJ Library [cit. 2018-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Principal Musicians of the Orchestra of the Metropolitan Opera : Erich Leinsdorf [online]. stokowski.org [cit. 2018-06-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Debut: Erich Leinsdorf Reviews [online]. Metropolitan Opera House [cit. 2018-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. (anglicky)
- ↑ VÍT, Petr. Česká filharmonie s E. Leinsdorfem. Hudební rozhledy : časopis pro hudební kulturu. 1988, roč. 41, čís. 8, s. 342–343. ISSN 0018-6996.
- ↑ Verdi Aida [online]. gramophone.co.uk [cit. 2018-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich Leinsdorf na Wikimedia Commons
