Cunningham-Hall X-90
| Cunningham-Hall X-90 | |
|---|---|
.jpg) Cunningham-Hall X-90 | |
| Určení | sportovní, experimentální letoun |
| Výrobce | Cunningham-Hall Aircraft Corporation |
| První let | 1929 |
| Uživatel | USA |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Společnost Cunningham-Hall Aircraft Corporation z Rochesteru ve státě New York byla výrobcem automobilů a také letadel, od svého založení v roce 1928 až do zániku v roce 1948. V roce 1929 představila sportovní dvouplošník Cunningham-Hall X-90.[1]
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
V roce 1928 zahájila společnost Cunningham výrobu letadel jako společnost Cunningham-Hall Aircraft Corporation. Stejně jako v automobilové výrobě byli její inženýři inovativní a v roce 1929 vyrobili dvoukřídlé letadlo X-90, které se vyznačovalo velmi nízkou přistávací rychlostí 62,76 km/h. Byl to lehký dvouplošník smíšeného designu s křídly různých velikostí, vybavený pětiválcovým motorem Walter Vega s 85 k/63 kW.[2]
Tato americká firma se v roce 1929 rozhodla zúčastnit se prestižní Guggenheimovy soutěže bezpečných letounů. Filantrop Daniel Guggenheim (bratr magnáta Solomona Guggenheima) vypsal hlavní odměnu 100 000 USD a 5 vedlejších cen po 10 000 USD pro letouny, které splní několik podmínek. Základní podmínkou bylo, že letoun musel vyhovovat předpisům letové způsobilosti amerického ministerstva obchodu a že dosahovalo rychlosti max. 177 km/h.[3] „Soutěžními“ podmínkami bylo mj., že letoun zvládne řízený a vodorovný let po dobu tří minut s vypnutým motorem rychlostí 56,4 km/h, prokáže stabilitu bez řízení po dobu pěti minut při jakékoli rychlosti letu mezi 72–160 km/h, přistání v rychlosti max. 61,2 km/h, přistát za překážkou 10 m vysokou do 91,4 m a vzlétnout přes tuto překážku s max. délkou startu 152,2 m (STOL).[4] Soutěž byla vyhlášena 30. dubna 1927 a skončila v lednu 1930. Soutěže se zúčastnilo pouze 15 letadel – 14 amerických a jedno britské. Do finále postoupily americký Curtiss Tanager a britský Handley Page (Gugnunc H.P. 39).[5]
Hlavním rysem letadla X-90 byla křídla nového designu, která umožňovala zvýšit vztlak v malých nadmořských výškách. Zkušební pilot Paul Wilson zalétal letoun Cunningham-Hall X-90 na letišti Woodward Field (IATA: CDN, ICAO: KCDN), 2. října 1929.[6]
Popis letounu[editovat | editovat zdroj]
K účasti v soutěži postavila dvoumístný dvouplošník s nestejně velikými křídly tzv. sesquiplan (volně jeden a půl křídla). Horní křídlo, na kterém byla křidélka, bylo výrazně menší (rozpětím a hloubkou) než dolní křídlo.[7] Mezi horním a dolním křídlem resp. trupem byly celkem 4 vzpěry ve tvaru písmena A. Při konstrukci letadla bylo použito trupu letadla Fairchild 21.[2] Letoun byl smíšené konstrukce ze dřeva, plátna a kovu (hliníková slitina a ocel). Letoun byl poháněn pětiválcovým hvězdicovým vzduchem chlazeným motorem Walter Vega a dvoulistou kovovou vrtulí Hamilton.
Originálně bylo řešeno proudění vzduchu kolem spodního křídla. Křídlo prezentované v soutěži mělo profil křídla Clark Y. Bylo k němu přidáno menší pomocné křídlo, jehož náběžná hrana byla posunuta o čtvrtinu hloubky za přední hranou dolního křídla. Spodní, pomocné křídlo mělo variabilní sklon. Zadní část pomocného křídla byla pohyblivá a mohla být vysunuta pomocí kloubu tohoto pomocného křídla. To zvýšilo zakřivení křídla. Když bylo vysunuto, byl mezi ním a povrchem dolního křídla prostor (štěrbina). Byla tak mechanicky měněna plocha povrchu a vztlaku. Při vysunutí se měnila geometrie (profil) křídla a zvyšoval se součinitel vztlaku.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Byl postaven pouze jeden letoun pro zmíněnou soutěž. Ve vlastní soutěži bylo letadlo krátce po začátku soutěže diskvalifikováno, protože při předběžné zkoušce nesplnilo podmínku maximální rychlosti.[6] Přestože letoun neprošel touto zkouškou, bylo zjištěno, že jeho systém s variabilním křídlem je dobrým způsobem, jak snížit minimální rychlost. Bylo zajímavé pozorovat, že minimální rychlost ve vodorovném letu s klapkami dolů a otevřenou štěrbinou byla 70,4 km/h, zatímco minimální rychlost při přistání klesla pod 65,6 km/h. Je pravděpodobné, že s vhodným systémem křidélek nebo jiným zařízením pro ovládání vztlaku, by mohla být dosažena ještě nižší minimální rychlost.[1]
Vývoj tohoto letounu po zmíněné soutěži již nepokračoval. Konstruktér Randolph F. Hall později princip tohoto křídla použil při konstrukci výcvikového jednoplošníku Cunningham-Hall GA-36.[2]
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
USA
- Cunningham-Hall Aircraft Corporation
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
_1.jpg)
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Posádka: 2
- Rozpětí horního křídla: 7,93 m o hloubce 0,60 m
- Rozpětí dolního křídla: 9,15 m o hloubce 1,80 m
- Délka: 6,88 m
- Nosná plocha: 24,15 (horní 4,65 + dolní 14,20 + pomocné 5,30) m2
- Plošné zatížení (horního a dolního křídla): 42,4 kg/m2
- Hmotnost prázdného letounu: 591 kg
- Vzletová hmotnost: 804 kg
- Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový motor Walter Vega
- Výkon pohonné jednotky:
- vzletový: 90 k (66,2 kW) při 1800 ot/min
- jmenovitý: 85 k (62,5 kW) při 1750 ot/min
- Vrtule: dvoulistá kovová Hamilton s pevnými listy
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 150 km/h
- Nejmenší rychlost: 62,76 km/h
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cunningham-Hall Aircraft Corporation na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Le Concours Guggenheim pour la Sécurité (francouzsky). Le Document aéronautique. Octobre 1930, roč. 1930, čís. 55, s. 613–637. Dostupné online.
- ↑ a b c d X-90 (rusky) [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2018 [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.
- ↑ The 1927 Guggenheim Safe Aircraft Competition (anglicky) [online]. aerofiles.com [cit. 2020-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Documents sur le Concours Guggenheim (francouzsky). L'Aéronautique. Mai 1930, čís. 132, s. 185–187. Dostupné online.
- ↑ The Gugnunc (anglicky) [online]. a-e-g.org.uk [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.
- ↑ a b THEOBALD, Mark. Jas. Cunningham, Son & Co. (anglicky) [online]. Coachbuilt.com, Inc., 2004 [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.
- ↑ Cunningham-Hall X-90 (anglicky) [online]. aerofiles.com [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GREY, C.G., ed. (1931). Jane's all the World's Aircraft 1931. London: Sampson Low, Marston & company, Ltd.
- The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982–1985). London: Orbis Publishing.
- Flight' 1930 THE GUGGENHEIM SAFE AIRCRAFT COMPETITION. Flightglobal.com. 10 January 1930. Retrieved 22 January 2014.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cunningham-Hall X-90 na Wikimedia Commons - La Daniel Guggenheim Safety Competition L'Année aéronautique na gallica.bnf.fr
