Bungar duhový
 Bungar duhový | |
|---|---|
 Bungar duhový | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squamata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | korálovcovití (Elapidae) |
| Rod | bungar (Bungarus) |
| Binomické jméno | |
| Bungarus flaviceps Reinhardt, 1843 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bungar duhový (Bungarus flaviceps) je jedovatý had z čeledi korálovcovití (Elapidae) a rodu bungar (Bungarus), jenž se vyskytuje v jihovýchodní Asii. Druh popsal dánský herpetolog Johannes Theodor Reinhardt roku 1843.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Bungar duhový je robustní had, dosahuje maximální délky až 2,1 m. Tělo je v průřezu trojúhelníkovité, s relativně krátkým ocasem a velkou hlavou, kterou lze zřetelně odlišit od krku. Hlavu zakončuje tupý čenich. Oči jsou relativně malé.[3][4]
Zbarvení těla je černé nebo modročerné, s bělavými spodními partiemi. Šupiny podél hřbetní linie utvářejí patrný hřeben, přičemž u některých jedinců mohou být tyto šupiny nažloutlé. Typickým znakem bungara duhového je červené, někdy však oranžové nebo žluté zbarvení hlavy, části krku a zadní části těla, které tomuto druhu též vyneslo – mírně zavádějící – pojmenování.[4] Druhové jméno flaviceps totiž v překladu z latiny znamená „žlutohlavý“, nicméně bungaři se žlutou hlavou se objevují spíše vzácně, převládající je rudé zbarvení.[5]
Rozeznávány jsou dva poddruhy bungara duhového: nominátní poddruh B. f. flaviceps, jenž se vyskytuje v celém areálu výskytu, a poddruh B. f. baluensis, jenž se zdá být endemitní pro Sabah na Borneu. Oba poddruhy se od sebe částečně liší zbarvením, B. f. baluensis se vyznačuje černými a bílými proužky, jimiž prokládá podkladovou červenou barvu na zadní části těla.[4]
Vzor šupin[editovat | editovat zdroj]
Hlava: jediný předoční (preokulární) štítek; 2 záoční (postokulární) štítky; 7 supralabiálních štítků (supralabiální štítky III a IV se dotýkají očnice); 6 infralabiálních štítků[3]
Tělo: ve střední části těla 13 řad šupin; 193–236 ventrálních štítků; 42–54 podocasních (subkaudálních) štítků – ty jsou v přední části nedělené, v zadní části dělené; anální štítek je nedělený[3]
Výskyt a chování[editovat | editovat zdroj]
Bungar duhový je had orientální oblasti, vyskytuje se od západního Thajska přes Malajský poloostrov až po Velké Sundy (Sumatra, Jáva, Borneo; výskyt na Jávě je však pochybný[5]). Izolovaná populace přežívá na jihu Vietnamu. Bungar duhový žije nížinných a kopcovitých tropických vlhkých lesích, a to až do nadmořské výšky 1100 metrů.[6]
Jde o nočního, suchozemského hada, jenž den tráví skrytý v listí nebo mezi stromovými kládami. Živí převážně jinými hady nebo ještěrkami, jako jsou scinkovití, které zabíjí pomocí jedovatého kousnutí. O rozmnožování bungarů duhových nebylo získáno dostatečné množství informací.[3]
Jed[editovat | editovat zdroj]
Bungaři patří do čeledi korálovcovitých hadů, kteří jsou proslulí svými účinnými neurotoxickými jedy. Z toxikologického hlediska však není jed bungara duhového popsán příliš detailně,[4] částečně i protože je uštknutí tímto hadem extrémně vzácné.[7]
Studie proteomu z roku 2022 odhalila jako nejpočetnější složky jedu fosfolipázy A2 včetně letální podjednotky beta-bungarotoxinu (56,20 %), inhibitory serinových proteáz Kunitzova typu (KSPI; 19,40 %), metaloproteinázy (12,85 %) či toxin 3FTX (tzv. „tříprstový toxin“; 7,73 %).[7] Starší studie, prováděná na třech jedincích z ostrova Sumatra, odhalila odlišné kvantitativní složení jedu, jemuž dominovaly především 3FTx (22,3 %), KSPI (19 %), acetylcholinesterázy (12,6 %) a fosfolipázy A2 (11,9 %).[8] Složení jedu se tedy může lišit v závislosti na geografické poloze.[7]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2012 považuje bungara duhového za málo dotčený druh, především v důsledku širokého areálu rozšíření, který se překrývá i s množstvím chráněných oblastí. Populace tohoto hada nejsou vystaveny žádným významným hrozbám.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ bungar duhový [online]. BioLib [cit. 2022-11-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DAS, Indraneil. A Field Guide To The Reptiles Of South-East Asia. London ; New Delhi ; New York; Sydney: Bloomsbury Natural History ISBN 978-1-4729-2059-1, ISBN 1-4729-2059-7. OCLC 905220987 S. 313–314.
- ↑ a b c d Red-headed Krait - Bungarus flaviceps. www.ecologyasia.com [online]. [cit. 2022-11-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Bungarus flaviceps. The Reptile Database [online]. [cit. 2022-11-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Grismer, L. & Chan-Ard, T. 2012. Bungarus flaviceps. The IUCN Red List of Threatened Species 2012: e.T192075A2036609. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2012-1.RLTS.T192075A2036609.en. Accessed on 22 November 2022.
- ↑ a b c TAN, Choo Hock; OH, Angeline Mei Feng; WONG, Kin Ying. On characterizing the Red-headed Krait (Bungarus flaviceps) venom: Decomplexation proteomics, immunoreactivity and toxicity cross-neutralization by hetero-specific antivenoms. Comparative Biochemistry and Physiology Part D: Genomics and Proteomics. 2022-09-01, roč. 43, s. 101006. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. ISSN 1744-117X. DOI 10.1016/j.cbd.2022.101006. (anglicky)
- ↑ CHAPEAUROUGE, Alex; SILVA, Andreza; CARVALHO, Paulo. Proteomic Deep Mining the Venom of the Red-Headed Krait, Bungarus flaviceps. Toxins. 2018-09-13, roč. 10, čís. 9, s. 373. PMID: 30217057 PMCID: PMC6162843. Dostupné online [cit. 2022-11-23]. ISSN 2072-6651. DOI 10.3390/toxins10090373. PMID 30217057.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bungar duhový na Wikimedia Commons 
Taxon Bungarus flaviceps ve Wikidruzích
