Alla prima

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Portrét papeže Jana VI., Rembrandt, (1654), četné užití alla prima
Veslaři, Winslow Homer,(1890), příklad techniky alla prima v akvarelu, zejména na obloze
Jasper Schade van Westrum
(nizozemský guvernér) Frans Hals, (1645), technika alla prima

Alla prima (v italštině "na první pokus", anglicky "wet-on-wet")[1] je malířská technika, která se ve zkratce dá popsat slovy "mokrý do mokrého". Na dříve aplikované vrstvy mokré barvy se nanášejí další vrstvy mokré barvy. Tato technika, která se používá hlavně v olejomalbě, vyžaduje rychlý způsob práce, protože práce musí být dokončena před zaschnutím prvních vrstev.

Technika[editovat | editovat zdroj]

Tradičně se nová vrstva barvy na bázi oleje nanáší na většinu částí malby až po úplném zaschnutí předchozí vrstvy; tento proces sušení může trvat několik dní až několik týdnů, v závislosti na tloušťce barvy. Naproti tomu práce prováděné technikou alla prima se provádí na jedno či více sezení (v závislosti na použitém druhu barvy a jejich příslušných dob schnutí) a je běžné, že je taková práce hotová pouze na jedno sezení.[2]

Při použití vodových barev vyžaduje malba "mokrý na mokrý" určitou malířovu obratnost, neboť lze očekávat nepředvídatelné. Akvarelová barva, která je vysoce průsvitná a náchylná k nehodám, se může chovat nepředvídatelným způsobem, což může být v závislosti na umělcově záměru buď předností nebo problémem.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Malování alla prima se během vývoje olejomalby používala společně s dalšími technikami a na částech svých obrazů tuto techniku používalo několik významných raně nizozemských malířů, například Jan van Eyck na obraze Svatba manželů Arnolfiniových či malíř Rogier van der Weyden.[4] Mezi mnoha barokními malíři, kteří upřednostňovali techniku ​alla prima, byli Diego Velázquez a Frans Hals. V době rokoka oceňovali znalci odvážnou malbu technikou alla prima, jak dokládají díla umělců jako jsou Jean-Honoré Fragonard, Francesco Guardi a Thomas Gainsborough.

Od poloviny 19. století umožnilo použití komerčně vyráběných barev v malých skladných tubách snadno dostupnou paletu barev, což umožnilo rychlé malování i v plenéru. Impresionisté jako Claude Monet, postimpresionisté jako Vincent van Gogh, realisté jako John Singer Sargent, Robert Henri a George Bellows, expresionisté jako Chaim Soutine a abstraktní expresionista Willem de Kooning používali tuto techniku ​​různými způsoby a stále je velmi využívána jak figurálními, tak nefigurativními výtvarnými umělci.[5]

Tuto techniku používali s oblibou i televizní umělci jako držitel ceny Emmy Bill Alexander, Lowell Spears, Buck Paulson, Diane Andre, americký umělec Bob Ross, Robert Warren, Wilson Bickford a mnoho dalších. Vytvoření kompletního televizního prostředí při použití alla prima trvá jen relativně krátkou dobu. Alexander a Ross mohli vytvořit ve svých televizních pořadech celou krajinu za méně než půl hodiny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wet-on-wet na anglické Wikipedii.

  1. "Techniques for Creating a Painting" Archivováno 31. 1. 2017 na Wayback Machine.. ThoughtCo. Retrieved 29 October 2020.
  2. "Art Glossary: alla prima" Archivováno 5. 6. 2021 na Wayback Machine.. easy-oil-painting-techniques.org.
  3. "Art 101: Primer in Wet Media" Medium.com.
  4. National Gallery Catalogues: The Fifteenth Century Netherlandish Paintings by Lorne Campbell, 1998, ISBN 1-85709-171-X.
  5. Al Gury. Alla Prima: A Contemporary Guide to Traditional Direct Painting. [s.l.]: Watson-Guptill Pub., 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-8230-9834-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]