Wikipedista:Zemneplocha/Pískoviště

Označení astronomických objektů

Pro astronomy, profesionální i amatérské, je označení astronomických objektů klíčovou vlastností pro jejich práci: při vyhledávání objektů, jejich evidenci, výzkumu i při komunikaci s ostatními astronomy. Počet hvězd v Mléčné dráze se odhaduje na stovky miliard až bilion. Počet galaxií v pozorovatelném vesmíru je přibližně 200 miliard až 2 biliony. Toto obrovské množství hvězd je pak zdrojem různých dalších kosmických projevů, jako jsou supernovy, pulsary, černé díry i vznik planet.

Ve starověku měly jména pouze Slunce a Měsíc, několik hvězd a planety viditelné okem. Za posledních několik set let se počet identifikovaných astronomických objektů zvýšil ze stovek na více než miliardu a každý rok jsou objevovány další. Astronomové musí být schopni přiřadit systematické označení, aby mohli všechny tyto objekty jednoznačně identifikovat, a zároveň i pojmenovat nejzajímavější objekty, případně jejich vlastnosti.

V označení objektů, o nichž astronomové diskutují, lze objevit stopy historie astronomie - historie, která začíná mytologickým výkladem oblohy, jenž se odráží v názvech souhvězdí, a pokračuje až do doby, kdy se komety pojmenovávají podle kosmických lodí a kvazary podle radioteleskopů. S přibývajícími objevy tak přibývají i jména objektů. Počet zajímavých objektů neustále roste a sledování jejich identifikací a přezdívek se stalo náročným úkolem, který je možné zvládnout jen díky celosvětovým počítačovým sítím a softwaru pro tvorbu meta‑databází.

Od počátku lidských dějin hrál jazyk fenomenální roli ve vývoji našich civilizací, a z téhož důvodu je základem samotné astronomie i to, jak používáme jazyk jako nástroj k identifikaci astronomických objektů. Stručné názvy objektů hrají významnou roli při astronomických výzkumech. Tyto identifikátory se obvykle skládají z kombinace písmen a čísel, které jednoznačně odlišují jeden nebeský objekt od druhého. Objekty mohou mít různé formáty identifikátorů (např. Vega, LAMOST J004936.62+375022.8, α Ser) kvůli různým konvencím pojmenování a standardům. Navíc některé objekty mohou mít z historických důvodu i více identifikátorů: kromě vlastního jména, např. hvězda Sirius, má také několik katalogových označení HD 48915, HR 2491, BD−16°1591, GJ 244, LHS 219, ADS 5423, LTT 2638, HIP 32349 i označení podle souhvězdí (α CMa, 9 CMa), ve kterém se nachází.

Odpovědnost za přidělování těchto názvů nelze svěřit jednotlivým zemím nebo společenstvím, protože by to vedlo k nerovnoměrnému prosazování mezinárodních zájmů či k případným kolizím různého označení stejného objektu. Zde je třeba mít neutrální subjekt a tím je Mezinárodní astronomická unie (IAU). Mezinárodní astronomická unie je uznávanou autoritou v astronomii pro přidělování označení astronomickým objektům, včetně všech povrchových útvarů na nich. V reakci na potřebu jednoznačných názvů astronomických objektů vytvořila IAU od roku 1922 řadu nomenklaturních konvencí pro pojmenování astronomických objektů různého druhu.

Hvězdy

Podrobnější informace naleznete na stránce Označení hvězd.

V astronomii se hvězdy označují různými jmény, včetně katalogových označení, současných i historických vlastních jmen a cizojazyčných názvů. IAU je jedinou mezinárodně uznávanou autoritou pro přidělování astronomických označení hvězd. Jen malá část známých hvězd má vlastní jména; všechny ostatní mají pouze označení z různých katalogů nebo seznamů, případně nemají žádný identifikátor.

Mnoho dnes známých jmen hvězd pochází z doby před založením IAU. Další názvy, především pro proměnné hvězdy, včetně nov a supernov, neustále přibývají. Řecký astronom Hipparchos ve 2. století př. n. l. vyjmenoval asi 850 hvězd, které se dají pozorovat pouhým okem. Johann Bayer v roce 1603 jich uvedl asi dvakrát tolik a jeho označení, využívající názvy souhvězdí k identifikaci hvězd v nich, je populární i v moderní éře astronomie. Nejobsáhlejší moderní katalogy uvádějí řádově miliardy hvězd z celkového počtu 200 až 400 miliard hvězd v Mléčné dráze. Většina z nesčetných hvězd však nemá žádné jméno a je identifikována - pokud vůbec - podle katalogových čísel.

IAU neuznává komerční praxi společností zabývajícími se prodejem hvězd a jejich jmen.

Vlastní jména hvězd

Všechny hvězdy, které jsou vidět pouhým okem jsou součástí Mléčné dráhy. Na noční obloze můžeme vidět jen několik tisíc hvězd, což je limit pro počet hvězd, které mohly být našimi předky pojmenovány. Pokud existují historická jména hvězd, pocházejí až na výjimky z arabského jazyka, protože Arabové hráli důležitou roli v počátcích moderní astronomie. Počet hvězd se známými jmény se odhaduje na 300 až 350. Nejčastěji jsou pojmenovány nejjasnější hvězdy na obloze nebo hvězdy, které tvoří části souhvězdí. Hvězdy mohou mít více vlastních jmen, protože mnoho různých kultur je pojmenovávalo nezávisle na sobě. Například Polárka byla v různých dobách a na různých místech lidské historie známá také pod jmény Alrucaba, Angel Stern, Cynosura, Al Djedi, Mismar, Navigatoria, Phoenice, Stella Maris, Tramontana a Yilduz.

V roce 2016 IAU vytvořila Pracovní skupinu pro hvězdná jména (WGSN), jejímž cílem je katalogizovat a standardizovat vlastní jména hvězd. Tato skupina vydala postupně několik bulletinů a seznamů vlastních jmen hvězd a ve spolupráci s projektem NameExoWorlds nabízí všem zemím možnost pojmenovat jednu exoplanetu a její hostitelskou hvězdu. Aktuální seznam vlastních jmen hvězd publikuje IAU.

V posledních několika staletích byl malý počet hvězd pojmenován také po jednotlivých lidech. Existují asi dvě desítky hvězd, které mají historická jména nebo které byly pojmenovány na počest astronomů, například Barnardova hvězda a Kapteynova hvězda. Na základě kampaně NameExoWorlds schválila IAU v roce 2015 jména Cervantes (na počest spisovatele Miguela de Cervantese) a Copernicus (na počest astronoma Mikuláše Koperníka) pro hvězdy Mý Arae, resp. 55 Cancri. Kromě toho má mnoho hvězd katalogová označení, která obsahují jméno jejich sestavovatele nebo objevitele. Patří sem například Gliese, Wolf, Ross, Bradley, Piazzi, GLacaille, Struve, Groombridge, Lalande, Krueger, Mayer, Gould, Luyten a další. Například hvězdu Wolf 359 objevil a katalogizoval Max Wolf.

V roce 2019 v rámci projektu NameExoWorlds byla hvězda XO-5 v souhvězdí Rysa pojmenována na Absolutno (podle Čapkova románu Továrna na absolutno) a příslušná exoplaneta XO-5b na Makropulos.

Katalogové označení hvězd

Podrobnější informace naleznete na stránce Hvězdný katalog.

S příchodem výkonnějších dalekohledů je vidět mnohem více hvězd – mnohem více, než by se dalo pojmenovat. Místo toho obdržely označení z různých katalogů hvězd a hvězdných map. Historických hvězdných katalogů bylo vytvořeno mnoho a nové hvězdné katalogy vznikají pravidelně s tím, jak se provádějí nové průzkumy oblohy. Starší katalogy buď přidělovaly každé hvězdě určité číslo, nebo používaly jednoduché systematické označení založené na souhvězdí, v němž hvězda leží - jako například starší Ptolemaiův Almagest z roku 150 a Súfího Kniha stálic v arabštině z roku 964. Rozmanitost používaných katalogů oblohy znamená, že většina jasných hvězd má v současnosti více označení. V roce 1540 vydal italský astronom Alessandro Piccolomini knihu De le Stelle Fisse (O stálých hvězdách), která obsahovala hvězdné mapy 47 souhvězdí, v nichž očísloval hvězdy podle magnitudy pomocí latinských písmen.

Cílem IAU je zajistit jednoznačnost přidělených názvů a označení. Všechna označení hvězd v novějších hvězdných katalozích začínají "zkratkou" (např. NGC), kterou IAU udržuje celosvětově unikátní. Různé hvězdné katalogy pak mají různé konvence pro pojmenování toho, co následuje za zkratkou, ale moderní katalogy mají tendenci dodržovat soubor obecných pravidel pro používané formáty.

Bayerovo označení

Bayer označení hvězd zavedl ve svém atlase hvězd [Uranometria]] z roku 1603. Obsahoval přibližně 1 500 nejjasnějších hvězd a byl prvním velkým tištěným hvězdným atlasem a jedním z nejvlivnějších nebeských atlasů v historii. V tomto atlase je hvězda označena malým písmenem řecké abecedy, za nímž následuje latinský název jejího mateřského souhvězdí, přičemž jméno souhvězdí je ve 2. pádě (například α Canis Majoris, δ Leonis, ε Geminorum). Kromě toho se často používá třípísmenná zkratka souhvězdí, například: Alpha Andromedae (α And), Alpha Centauri (α Cen), Alpha Crucis (α Cru) a Beta Crucis (β Cru), dvě nejjasnější hvězdy v souhvězdí Jižní kříž, Lambda Scorpii (λ Sco). Po přiřazení všech čtyřiadvaceti řeckých písmen se používají velká a malá písmena latinky, například G Scorpii (G Sco), P Cygni (P Cyg), b Sagittarii (b Sgr), d Centauri (d Cen) a s Carinae (s Car).

S rostoucí rozlišovací schopností dalekohledů se ukázalo, že četné hvězdy, které byly při sledování pouhým okem považovány za jeden objekt, jsou optické vícenásobné hvězdné systémy. To vedlo ke třetí modifikaci označení, kdy byly přidány číselné horní indexy, aby se tyto dříve nerozlišené hvězdy odlišily. Příkladem jsou Theta Sagittarii (θ Sgr), později rozlišené jako Theta¹ Sagittarii (θ¹ Sgr), která je vlastně sama ještě dvojhvězdou, a Theta² Sagittarii (θ² Sgr).

Flamsteedovo označení

Flamsteedovo označení hvězd je podobné Bayerovu označení, jen místo písmen se používají čísla a též latinského genitivu souhvězdí, ve kterém hvězda leží. Příkladem jsou 51 Pegasi a 61 Cygni. Tento způsob označování hvězd se poprvé objevil v předběžné verzi knihy Johna Flamsteeda Historia Coelestis Britannica, kterou bez Flamsteedova souhlasu vydali Edmond Halley a Isaac Newton v roce 1712. V konečné verzi Flamsteedova katalogu, která byla vydána v roce 1725 po jeho smrti, bylo číselné označování zcela vypuštěno. Nyní používaná čísla přidělil francouzský astronom Joseph Jérôme de Lalande a objevila se v jeho almanachu Éphémérides des mouvemens célestes z roku 1783, který obsahoval revidované vydání Flamsteedova katalogu . V katalogu je zapsáno asi 2 500 hvězd. Běžně se používají v případech, kdy neexistuje žádné Bayerovo označení, nebo když Bayerovo označení používá číselné horní indexy, jako například u Rho¹ Cancri (55 Cancri).

Moderní katalogy

Reference

Související články

• Seznam tradičních názvů hvězd

Externí odkazy

• Stránka o hvězdách Iana Ridpatha