Přeskočit na obsah

Wikipedista:Valentina Kúrová/Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Rodina Goltz, konktrétně Anna a Otto Goltzovi se stali jedni ze zhruba 800 identifikovaných libereckých obětí holocaustu.

Anna Goltz (původně Friess)[editovat | editovat zdroj]

(1. 3. 1871 Brno - 27. 12. 1943 Osvětim) žila s rodinou v obci Věžky, nedaleko Kroměříže.[1] Její rodina, stejně jako rodina jejího snoubence Otty Goldschmiedta, se živila průmyslem – Friessovi konkrétně cukrovarnictvím a lihovarnictvím. Jejich rodinné bohatství pocházelo snad původně z výroby likérů, jejichž výroba probíhala pod hlavičkou firmy založené Jonášovým otcem Leopoldem – společnost Leopold Friess & Sohn.[2] Anna Friess tak vyrůstala v prostředí této průmyslnické aristokracie.[3] Neznáme ovšem žádné bližší detaily z jejího života až do roku 1896, kdy byla ve zborovickému kostele sv. Bartoloměje sezdána s Ottou Goldschmiedtem, synem továrníka z Hrádku nad Nisou. A ačkoliv ji život po boku Otty Goldschmiedta zavál na nejrůznější místa, přesto se Anna ráda do Věžek a do Zborovic vracela a jejich děti také: zejména pak nejmladší Gerda, která ještě jako slečna na Moravu často jezdívala, aby (jak uvádí Gerhart Goltz) unikla poněkud strnulému životnímu stylu, který vedli její rodiče v Liberci. A starý zámek ve Věžkách, onen „Hundertjähriges Haus, umgeben von uralten Bäumen“, se také stal posledním místem, kde Otto s Annou trávili poslední měsíce na svobodě před nuceným přestěhováním do Prahy v roce 1941.[4] Anna byla žena v domácnosti a dohlížela na služebnictvo. Byla vzdělaná, a dokonce přispívala do novin Reichenberger Zeitung. Vnoučata na ni vzpomínají jako na přísnou, ale vlídnou a trpělivou ženu. Většinou stála v čele organizování společenských událostí v liberecké vile. Ke služebnictvu se též chovala vlídně.[5] [6]

Otto Goltz[editovat | editovat zdroj]

(5. 12. 1865 Vídeň - 4. 12. 1942 Terezín). Rodiče Otty Goldschmiedta patřili oba k vídeňské židovské obci a oba pocházeli z rodin význačných obchodnických rodů rakouské monarchie, potažmo německého jazykového okruhu.[7] Ze vzpomínek jeho vnoučat vyplývá, že Otto absolvoval všechno vzdělání ve Vídni. Údajně studoval na Tereziánské akademii – soukromé, internátní, a hlavně prestižní škole.[8] Ottova nejmladší dcera Gerda vzpomínala, že její otec by udělal lépe, kdyby se věnoval dalšímu studiu, ale že zasáhl Siegmund Goldschmiedt, který měl údajně Ottu povýšit na ředitele rodinné textilky v Hrádku nad Nisou, což pro něj ani rodinný business nebylo úplně příhodné. Jak vzpomíná Ottova vnučka Anette Simbruner, právě tímto způsobem opustil Otto v blíže neznámem roce Vídeň a odešel na sever Čech do Hrádku nad Nisou a později Liberce.[9] Otto Goldschmiedt rozhodně nevyrůstal v čase ani v prostředí, jež by bylo jakkoli nakloněno lidem jeho víry.[10] V dospělosti byl vášnivý sportovec, zbožňoval hlavně horolezectví, možná byl i první v Liberci, co začal provozovat lyžování. Neměl moc velký talent pro business a obchod, ale uměl velmi dobře komunikovat a dlouze mluvit, což se mu hodilo v době, kdy byl předsedou svazu textilních průmyslníků v Liberci. Další Ottova schopnost byla, že uměl o věcech spíše mluvit, než je prakticky vykonávat.[11]

Děti Anny a Otty Goltz[editovat | editovat zdroj]

Otto F. Goltz (20. 9. 1897 v Hrádku nad Nisou - ?) byl prvorozený syn Anny a Otta. Stal se kandidátem práv a hlásil se k německé národnosti. Domovskou příslušnost měl v Hrádku nad Nisou. Byl římskokatolického vyznání.

Fritz Goltz (7. 11.1899 v Hrádku nad Nisou - ?) byl druhorozený syn. Jako Otto F. se stal také kandidátem práv. Hlásil se k německé národnosti. Domovskou příslušnost měl v Hrádku nad Nisou. Byl římskokatolického vyznání.

Marianne Goltz (7. 4. 1903 v Hrádku nad Nisou - ?) byla první dcera Anny a Otta. Jako mladá slečna byla studentka („Studiert“). Hlásila se k německé národnosti a domovskou příslušnost měla také v Hrádku nad Nisou. Byla římskokatolického vyznání.

Gerda Goltz (8. 6. 1907 v Žitavě - ?) byla druhou dcereou Anny a Otty. Studovala gymnázium. Byla německé národnosti a domovskou příslušnost měla v Hrádku nad Nisou. Byla římskokatolického vyznání.[12]

Manželství Anny a Otta[editovat | editovat zdroj]

Nezachovalo se žádné rodinné vyprávění, které by přibližovalo okolnosti nejen seznámení, ale ani příčin jejich zasnoubení – snad jen, že k němu snad mohlo dojít ve Vídni na nějaké společenské akci. Jako jedna z příčin, a samozřejmě ta úplně prvoplánová, je nabídka manželství jako prostředku oboustranných průmyslových výhod. Svatba Anny s Ottou Goldschmiedtem proběhla 18. 6. 1896.[13] Po svatbě se Anna a Otto stěhovali z jižní Moravy do Hrádku nad Nisou, kde bujel textilní průmysl. V roce 1911 si nechali změnit příjmení z výrazně židovského „Goldschmiedt“ na neutrálně německy znějící Goltz.[14] Nejspíše chtěli zakrýt svůj židovský původ (Ottovi předci měli židovské vyznání) a konvertovat ke katolictví. Hned asi o rok později si Otto nechává navrhnout nový dům v Liberci. Pro budování domu byla vybrána parcela v areálu clam-gallasského zámeckého statku, známého jako Meierhof na Gablonzerstrasse – Jablonecké ulici. Stavba byla dokončena na přelomu let 1912 a 1913 a na jaře 1913 musela být vila připravena k nastěhování.[15] [16]

Odsun a deport

Kvůli násilnostem, odehrávajícím se v pohraničí, Otto a Anna Goltzovi opustili ve středu 28. 9. 1938 Liberec.[17] Nebyli sami. Výrazný odliv židů z československého pohraničí nastal už v březnu 1938 buď do zahraničí, nebo vnitrozemí.[18] Mnozí z těchto uprchlíků se již nikdy do svých bývalých domovů nevrátí – jako Goltzovi do vily na Jablonecké ulici. Většina rodiny už dávno utekla do zahraničí. Anna a Otto utekli do rodiště Anny na jih Moravy do Zborovic nebo do Věžek u Kroměříže. Podle všeho zde strávili manželé jeden rok – původně se zde chtěli ukrýt na 3 roky (1938-1941).[19] Od 21. srpna do konce září bydleli v Praze v hotelu Paříž.[20] Brzy se však přestěhovali do vlastního bytu na karlínské Královské třídě, kde byli hlášeni až do května 1941, poté se znovu stěhovali – opět do vlastního bytu v Praze XII, kde žili až do transportu do Terezína.[21] Anna Goltz byla deportována transportem AAp č. 141 z Prahy do Terezína a později byla přesunuta transportem Dr. č. 682 z Terezína do Osvětimi, kde 27. 12. 1943 umírá. Otto byl deportován transportem AAp č. 142 z Prahy do Terezína, kde 4. 12. 1942 umírá.[22] Vilu Goltzových v Jablonecké ulici úřady arizovaly a začala být využívána jako sídlo bezpečnostní služby říšského vůdce SS, tzv. Sicherheitsdienst.[23]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Výpis židovské obce v Liberci
  2. ↑ MADĚRA, Lukáš. Výroba cukru v Českých zemích dříve a nyní. Plzeň, 2016. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce doc. Mgr. Václav Richtr, CSc. Strana 14.
  3. ↑ Rozhovor s Gertem Goltzem vedený online 19. 10. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  4. ↑ Rozhovor s Gertem Goltzem vedený online 19. 10. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  5. ↑ Rozhovor s Gertem Goltzem vedený online 19. 10. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  6. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. 1918, 59(88). ISSN 1214-6587. Strany 3-4.
  7. ↑ GAUGUSCH, Georg. Wer einmal war A-K: Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938. Vídeň: Almathea, 2011. ISBN 978-3-85002-750-2. Strany 296-297.
  8. ↑ Rozhovor s Anette Simbruner vedený online 16. 12. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  9. ↑ Rozhovor s Anette Simbruner vedený online 16. 12. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  10. ↑ OSTERLOH, Jörg. Nacionálněsocialistické pronásledování Židů v říšské župě Sudety v letech 1938-1945. Praha: Argo, 2010, 774 s. Historické myšlení, sv. 43. ISBN 978-80-257-0213-0. Strany 36-38.
  11. ↑ Rozhovor s Kurtem Arnoldem vedený online 12. 1. 2021. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  12. ↑ Státní okresní archiv Liberec, sčítací operáty pro dům Liberec 7/V. Číslo bytu 1.
  13. ↑ Svatební oznámení Otto Goldschmiedt a Anna Friess.
  14. ↑ Rozhovor s Kurtem Arnoldem vedený online 12. 1. 2021. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  15. ↑ Vila Otto Goltze: Jablonecká 7 | Liberec – Kristiánov. Liberec-Reichenberg: Architektura na severu Čech [online]. [cit. 2021-5-19]. Dostupné z: https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/50-vila-otto-goltze.
  16. ↑ Státní okresní archiv Liberec, fotoalbum- (1908-1925) Rodinný archiv Goltzových, NAD 849.
  17. ↑ Výpis židovské obce v Liberci
  18. ↑ OSTERLOH, Jörg. Nacionálněsocialistické pronásledování Židů v říšské župě Sudety v letech 1938-1945. Praha: Argo, 2010, 774 s. Historické myšlení, sv. 43. ISBN 978-80-257-0213-0. Strany 130-133.
  19. ↑ Rozhovor s Anette Simbruner vedený online 16. 12. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  20. ↑ Dnes Sokolská ulice.
  21. ↑ Dnes ulice Na Šafránce.
  22. ↑ holocaust.cz
  23. ↑ ENGELMANN, Isa. Židé v Liberci: k dějinám obyvatel města pod Ještědem. Liberec: Kruh autorů Liberecka, 2007. ISBN 978-80-239-9169-7. Strana 102.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. ISSN 1214-6587.

ENGELMANN, Isa. Židé v Liberci: k dějinám obyvatel města pod Ještědem. Liberec: Kruh autorů Liberecka, 2007. ISBN 978-80-239-9169-7.

LHOTOVÁ, Markéta: Synagogy v plamenech. Křišťálová noc 1938 v českém pohraničí. Severočeské muzeum v Liberci, Liberec 2013. ISBN 978-80-87266-14-4.

PÁNKOVÁ, Jitka. Tzv. konečné řešení židovské otázky – případ advokátů z Moskevské ulice v Liberci. Liberec, 2019. Diplomová práce. Technická univerzita Liberec. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Portmann, Ph.D.

BENDÁSEK, Tomáš. Příběh rodiny Goltz. Liberec, 2021. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Valentina_Kúrová/Pískoviště&oldid=22921294“