Wikipedista:Mojmir Churavy/TestovaciStrankaDG
| Josef Kábele | |
|---|---|
| Narození | 16. listopadu 1914 Svídnice u Chrudimi;  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. prosince 1986 (ve věku 72 let) Praha;  Československo |
| Vzdělání | maturita a Vojenská akademie v Hranicích na Moravě |
| Alma mater | Vojenská akademie v Hranicích na Moravě |
| Povolání | voják z povolání (důstojník) |
| Zaměstnavatel | československá armáda |
| Titul | štábní kapitán pěchoty |
| Ocenění |  |
| Choť | Marie Nováková (* 1926) |
| Chybí svobodný obrázek. | |
Josef Kábele (16. listopadu 1914 Svídnice u Chrudimi – 4. prosince 1986 Praha)[1][2] byl důstojníkem prvorepublikové československé armády, za protektorátu byl učitelem a zapojil se velitelsky do domácího protiněmeckého odboje v rámci ilegální vojenské organizace Obrana národa ve východních Čechách, kde jeho odbojová skupina spolupracovala s partyzánskými jednotkami a podporovala členy britských výsadků Intransitive a Calcium. Po skončení druhé světové války pokračoval do roku 1947 krátce ve vojenské kariéře v československé armádě. Na počátku 50. let 20. století byl souzen a následně vězněn komunistickým režimem. Plně rehabilitován byl v 60. letech 20. století.
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodina a studia[editovat | editovat zdroj]
Josef Kábele se narodil 16. listopadu 1914 v obci Svídnice u Chrudimi. Absolvoval měšťanskou školu v Kočí a svá středoškolská studia (v letech 1931 až 1935) na obchodní akademii zakončil v roce 1935 maturitou.[3] Po maturitě nastoupil na povinnou vojenskou službu během níž byl vybrán do školy pro důstojníky jezdectva v záloze. Na vojenské akademii v Hranicích na Moravě studoval mezi léty 1936 až 1937 a v hodnosti poručíka jezdectva, kterou získal 29. srpna 1937, nastoupil ve Vysokém Mýtě ke 4. eskadroně jezdeckého pluku do funkce velitele čety.[3]
Protektorát Čechy a Morava[editovat | editovat zdroj]
Zažil mobilizaci v roce 1938 a po vyhlášení protektorátu (15. března 1939) se záhy zapojil (prostřednictvím štábního kapitána Karla Jansy) v Chrudimi do domácího protiněmeckého odboje.[3] (Jezdecký pluk ve Vysokém Mýtě byl po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska rozpuštěn v červenci 1939.) V rámci demobilizace prvorepublikové armády byli vojáci z povolání rozmisťováni po území protektorátu na různá civilní pracovní místa. Josef Kábele nastoupil v říjnu 1939 do funkce učitele komerčních předmětů na průmyslové škole v Jindřichově Hradci. Odtud byl ale v červnu 1940 přeložen do průmyslové školy ve Vysokém Mýtě.[3] S vysokomýtskými odbojáři (začleněnými do odbojové sítě Obrany národa) začal Josef Kábele spolupracovat od září 1940. Skupina těchto odbojářů byla řízena z Prahy a podléhala velení majora Rosického. Kromě Kábeleho byli v této skupině:[3]
- velitel hasičů J. Zástěra;
- sokolský funkcionář J. Svoboda;
- truhlář J. Kymr a
- poručík V. Suchánek z Brandýsa nad Orlicí.[3]
V březnu 1941 začal Kábele v odboji spolupracovat s podplukovníkem Josefem Svatoněm a majorem Sergejem Bezuglim, s nímž později organizoval silnou odbojovou skupinu. Tato skupina poskytovala potřebné zázemí parašutistickým výsadkům z Velké Británie: v roce 1942 výsadku Intransitive a v roce 1944 výsadku Calcium.[3]
Veliteli výsadku Intransitive (vysazen 29. dubna 1942 společně se výsadkem Tin na Rožmitálsku) nadporučíku Václavu Kindlovi a četaři Bohuslavu Grabovskému poté, co parašutisté navázali kontakt s Obranou národa, zajistil Kábele a jeho skupina falešné protektorátní doklady a v době druhé heydrichiády i úkryt ve východních Čechách (ve Vysokém Mýtě).[3]
-
nadporučík Václav Kindl (INTRANSITIVE) -
četař Bohuslav Grabovský (INTRANSITIVE)
Gestapo naplánovalo zatčení Josefa Kábeleho na podvečer 5. března 1943, ale včas varovaný odbojář již odpoledne uprchl z místa předpokládaného pobytu a ponořil se do ilegality.[3]
Učitel Kábele působil na teritoriu celé Českomoravské vysočiny, na Chrudimsku, Vysokomýtsku, Svitavsku a v jednom období i na Podorlicku. V uvedených místech zajišťoval (spolu s podplukovníkem Svatoněm) propojování jednotlivých odbojových skupin s partyzánskými jednotkami, pomáhal organizovat záškodnické (diverzní) akce a členům parašutistických skupin obstarával nezbytné zázemí. V oblasti zpravodajské práce vykonával funkci velitele ilegálního radiokompletu „Milada“. Tato zpravodajská vysílačka sloužila jako mezičlánek. Informace, pokyny a šifry získané poslechem zahraničních rozhlasů předávala (šířila) dále směrem k jednotlivým skupinám parašutistů, partyzánů a odbojářů.[3]
V noci ze 3. na 4. dubna 1944 poblíž Čejkovic byla vysazena (společně se skupinou Barium) i čtveřice parašutistů operace Calcium. S jejími dvěma členy (rotným Františkem Širokým a rotným Karlem Niemczykem) pak Josef Kábele bojoval společně (sám již v ilegalitě) se zbraní v ruce během ozbrojených střetů s gestapem.[3]
-
rotný František Široký (CALCIUM) -
rotný Karel Niemczyk (CALCIUM)
Během přestřelky s gestapem v Pasekách u Proseče zahynuli 1. listopadu 1944 podplukovník Josef Svatoň i kapitán Eduard Soška. Po smrti obou důstojníků převzal Josef Kábele velitelské místo v jejich partyzánském oddílu a řídil jeho protiněmecké aktivity až do konce druhé světové války v květnu 1945.[3]
Josef Kábele byl během své „odbojové kariéry“ dvakrát postřelen a vojenský tribunál v Berlíně nad ním (v jeho nepřítomnosti) vynesl rozsudek – trest smrti.[3]
- Spolupracovníci Josefa Kábeleho v domácím odboji
-
-
-
-
-
.jpg)
.before.1946.Family.Album.gif)
.jpg)
Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]
Po skončení druhé světové války vstoupil Josef Kábele již v červnu 1945 do nově se formující československé armády, kde následně sloužil ve Vysokém Mýtě, v Praze, Chrudimi, Rychnově nad Kněžnou a v Kynžvartě. Za svoji odbojovou činnost za protektorátu byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Byl postupně povyšován do hodností: nadporučíka, kapitána a nakonec štábního kapitána pěchoty.[3]
Ze služby v československé armádě odešel „do civilu“ v prosinci 1947. Zůstával v kontaktu s některými svými přáteli z dob ilegality což mu přitížilo počátkem 50. let 20. století, kdy byl (společně se svojí manželkou) zatčen a souzen v inscenovaném politickém procesu. Byl mu vyměřen trest ztráty svobody a většinu pobytu v komunistických pracovních lágrech strávil v Jáchymově. Po propuštění (psychicky a fyzicky zlomen, přesto stále vlastencem) pracoval v dělnických profesích. Plně rehabilitován byl v 60. letech 20. století. Josef Kábele zemřel po krátkém pobytu v pražské nemocnici na Veleslavíně 4. prosince 1986.[3]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Do Horního Jelení zajížděl Josef Kábele ještě před druhou světovou válkou v době svého působení ve Vysokém Mýtě. Po druhé světové válce se v roce 1947 oženil s Marií Novákovou (* 1926), která z Horního Jelení pocházela. Často a pravidelně sem pak dojížděl na návštěvu za jejími rodiči. Po svém odchodu do důchodu v roce 1974 se Josef Kábele v Horním Jelení natrvalo usadil.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Josef Kábele (* 16. listopadu 1914 – 4. prosince 1986) [online]. Billion Graves com [cit. 2024-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Josef Kábele (* 16. listopadu 1914 – 4. prosince 1986) [online]. My Heritage com [cit. 2024-04-16].
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p KÁBELE, Josef. Josef Kábele – Osobnost východočeského odboje [online]. město Horní Jelení [cit. 2024-04-16]. Jelenské listy, ročník 2015, vyšlo 1. června 2015, číslo 5/XXI, strana 6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kábele na Wikimedia Commons
[[Kategorie:Narození 16. listopadu]] [[Kategorie:Narození v roce 1914]] [[Kategorie:Narození v okrese Chrudim]] [[Kategorie:Osobnosti Obrany národa]] [[Kategorie:Českoslovenští vojáci]] [[Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu]] [[Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939]] [[Kategorie:Úmrtí 4. prosince]] [[Kategorie:Úmrtí v roce 1986]] [[Kategorie:Úmrtí v Praze]] [[Kategorie:Muži]]