Wikipedista:Eva Mžourková/Pískoviště
Čokoládovna Menier[editovat | editovat zdroj]
| Menier | |
|---|---|
 | |
| Základní údaje | |
| Datum založení | 1816 |
| Datum zániku | 1956 |
| Sídlo | Noisiel, Francie |
| Klíčoví lidé | Émile-Justin Menier |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | výroba čokolády |
Čokoládovna Menier, Noisiel, Francie, od roku 2002 památka UNESCO[1], nese jméno po svém zakladateli, který se jmenoval Antoine Brutus Menier. Firma byla založena roku 1816 v Paříži a později byla přemístěna do Noisiel. Menierové vlastnili továrnu a vyráběli čokoládu až do roku 1959, kdy začala řada změn majitelů. Posledním majitelem je Nestlé. Pod názvem Menier se stále některé čokoládové výrobky prodávají. Čokoládovna je komplexem pozoruhodných továrních budov jehož součástí je i Dělnická čtvrtˇ / Cité ouvrière/ vybudovaná pro dělníky, dokončena roku 1911.[2]
Historie továren[editovat | editovat zdroj]
Antoine Menier, začal skromně v Paříži, jako lékárník. Založil firmu v roce 1816 ve čtvrti Marais, v Rue Sainte-Croix- de- la Bretonnerie. Prodávaly se zde léky, pro lepší chutˇ potažené čokoládou.
V roce 1825 se firma přestěhovala do Noisiel, nedaleko Paříže a sídlila ve starém mlýně. Zde se vyráběly čokoládové tablety, každá zvláštˇ zabalená v papíře. Tento mlýn byl v letech 1869 – 1872 přestavěn podle návrhu architekta Julese Saulniera. Tuto stavbu provedl ing. Armand Moissant a je unikátní použitím železných konstrukcí a glazovaných dutých cihel.[3] Zde se drtily kakaové boby. Stavba je kulturní památkou od roku 1992. Továrna na chlazení a konzervaci čokolády byla postavena v roce 1882 - 1884 ing. Julesem Logrem. Je také na seznamu kulturních památek. od roku 1982. Říká se jí Eiffelova hala, protože využívá stavebních principů Gustava Eiffela [2]. Výroba čokolády neustále rostla a budovy byly postaveny i na druhém břehu řeky Marny. K tomu účelu byl postaven i most a nádherná, první železobetonová stavba zvaná Katedrála. [4] Výroba rostla rostla, čokoládové výrobky měly velký spěch a vznikaly další provozy, jako balírna výrobků, bombonárna / La Confiserie/, dílny a garáže. Menier expandoval i do zahraničí, do New Yorku a Londýna.[4] Menierové se cíleně věnovali reklamě. Ještě dnes je známá reklama na čokoládu s copatou holčičkou.[5] Na konci 19.století měla firma již 2200 zaměstnanců. Nastal problém s bydlením a potřebou dalších dělníků. Byl zakoupen pozemek ve vesnici Torcy a zde byla vystavěna dělnická čtvrtˇ - Cité ouvrière. Na konci 19. století vlastnili Menierové ještě zemědělskou usedlost o rozloze přibližně 1 500 ha rozkládající se v Noisiel a okolních obcích a budovali modelovou farmu Buisson. Patřily jim dvě kakaové plantáže v Nikaragui, ostrov Anticosti v Quebecu. K nim pak přibyly pozemky věnované lovu, hrady, zámky a vily. Vlastnili také zámek Chenonceau a ten patří potomkům rodiny dodnes.[6]
Dělnické městečko v Torcy[editovat | editovat zdroj]
Mezi lety 1974–1911 bylo vystavěno v Torcy dělnické městečko v jednotném stylu. Vzniklo jako originální sociální projekt pro dělníky z čokoládovny. Na 20ha v obci Torcy bylo postaveno 138 domů. Každý domek v ulici měl dva byty a zahrádku. Vždy 4 nájemci měli společnou zelinářskou zahradu. Rohový domek byl o něco větší a bydleli v něm výše postavení dělníci a úředníci. Ke komplexu patřily dvě lékařské ordinace, škola, družina, knihovna. V roce 1898 byl postaven domov důchodců. Většina obyvatel Noisiel a Torcy pracovala v čokoládovně, proto se obyvatelům říkalo pan Čokoláda.[7]
Historie rodiny Menier[editovat | editovat zdroj]
Syn Antoina Meniera, zakladatele firmy Émile–Justin Menier úspěšně pokračoval v rozšiřování výroby a angažoval se i v politice, napsal knihu o daních. Zakoupil plantáže kakaa v Nikaragui. V roce 1878 získala jeho čokoláda zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži.[8] Jeho tři synové Henri, Gaston a Albert si po jeho smrti roku 1881 rozdělili majetek a pokračovali v určení podniku. Gaston se stal stal 1882 presidentem Unie francouzských výrobců čokolád a cukrářů a po roce 1913, po té co zemřeli jeho bratři Henri a Albert, vedl podnik a vybudoval značce světovou proslulost. [9] Jeho bratr Henri se stal v Noisiel starostou. První světová válka přinesla stagnaci a ve 30. letech nastal postupný úpadek firmy. Synové Gastona Meniera se věnovali spíše politice a na začátku Druhé světové války ztratili vliv na radnici v Noisiel. Po válce nastal problém s konkurencí amerického zboží a firma dál oslabila. Po řadě změn majitelů, dnes firmu a značku vlastní Nestlé a od roku 1996 je komplex Menier sídlem francouzské divize Nestlé. Připomínkou úspěšné rodiny Menier je socha Émila–Justina Meniera před školou v Noisiel, kde byla instalována v roce 1898. Menierové opustili Noisiel v roce 1956.
-
Rohový domek v dělnickém městečku, Torcy -
Tovární komplex v Noisiel -
Reklama na čokoládu Menier
_-_8201065704.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://whc.unesco.org/en/tentativelists/1664/
- ↑ a b ŘEZNÍČKOVÁ, Alena. Nejkrásnější továrna na čokoládu. i.Dnes.cz. 2012-10.20. Dostupné online.
- ↑ https://whc.unesco.org/en/tentativelists/1664/
- ↑ a b Brand History of Menier - Menier Chocolate since 1816 [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Une famille d’industriels. Passerelles [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Brand History of Menier - Menier Chocolate since 1816 [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Brand History of Menier - Menier Chocolate since 1816 [online]. [cit. 2024-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Brand History of Menier - Menier Chocolate since 1816 [online]. [cit. 2024-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Les Menier, une dynastie industrielle. Archives départementales de Seine-et-Marne [online]. 2024-01-19 [cit. 2024-05-24]. Dostupné online. (francouzsky)