Wikipedista:Agnes Počtová/Pískoviště
Historie chemie se dělí na:
Období starověké chemie[editovat | editovat zdroj]
Náplní tohoto období bylo hlavně hledání kamene mudrců a léků na dlouhověkost a nesmrtelnost.
Čínská alchymie je datována do 4. století př.n.l.až do 12.století n.l. Jejím hlavním cílem bylo najít elixír mládí. Za prvního alchymistu je považován Cou Jen (350 – 270 př. n. l.).Nejstarším dochovalým dílem je spis o třech podobných Cchan-tchung-ťi, který je prvním návodem na výrobu pilulky nesmrtelnosti.[1]
Alchymie Indie, datována do 8.století n.l.- 13.století n.l. Zde probíhaly stejné snahy jako v Číně a to získat nebo vynalézt lék nesmrtelnosti a dlouhověkosti. Zlato v této době považovali za lék napomáhající ke zdraví a dlouhověkosti. Nejstarší indické spisy jsou tzv.Védy. Práce s kovy zde byla velice rozšířená, nejznámější je Damascénská ocel.[1]
Alchymie Egypta, její datace spadá do 3. století př. n. l.- 7. století n. l. Dokázali napodobovat sklem drahokami a získávat zlato z rud. Také byli velice zruční ve výrobě různých slitin. Nejstarší egyptská alchymistická literatura je pravděpodobně Leydenský papyrus, který se zaobírá problematikou zpracování kovů a Stockholmský papyrus, který pjednává o moření a barvení látek.[1]
Islámská alchymie, spadající do období 7.století n.l.-12.století n.l. Mnoho slov běžně dnes užívaných v chemii pochází původně z arabštiny. Arabští alchymisté se vzdělávali od svých předků, Aristotelovy spisy byly hojně překládány do arabštiny. Arabové se pravděpodobně zasloužili o prvenství v zakládání lékáren, první vznikla v Bagdádu v 8.století n.l. Arabové se také proslavili na poli chemických sloučenin, používali jako první filtraci, různé druhy žíhání , sublimaci atd.[1]
Období středověké alchymie[editovat | editovat zdroj]
Evropská alchymie, datovaná do poloviny 11.století n.l. - 16.století n.l. Z zkončila v době úpadku středověku Základ evropské alchymii dala alchymie arabská. Jako nejstarší rukopis je považován rukopis Compositiones ad tingenda musiva, který slouží jako návod k barvení mozajky. Mezi velké přínosy chemii přinesla ta evropsá např. získávání kyseliny (zejména sírové a dusičné).[1]
Období vzniku vědecké chemie[editovat | editovat zdroj]
Datuje se do období 17.-18.století n.l. Zde začíná více rozvoj tzv. iatrochemie, tedy lékařské chemie. Alchymisté se začínají více přiklánět ke studiu a výrobě léčiv. Zde začíná odklon od hledání receptu na výrobu kamene mudrců a výrobě zlata a jiných kovů jako dříve. Na počátku tohoto období také vznikají první měřící přístroje a pozornost se obrací k mikrosvětu. V tomto období se také chemi štěpí na dvě větve: jedna pokračovala v rozvoji poznattků starších, technických, zkrátka těch, které lidstvo provázejí už od prvopočátků, a na druhou, která se zabývala pozorováním skutečností a rozvoji jejich vysvětlení a odůvodnění. [1]
V 16. až 17. stol se chemie dělí na dvě větve, jedna stojí u samotného zrodu přírodních věd to obnášelo vznik technické a vědecké literatury, zakládání akademií a druhá se zabývala pneumochemií, vlastnostmi pynů. Velký význam pro zrod druhé větve má J. B. van Helmont. [1]
V 18.století se začal chemie rozvíjet technickým, hospodářským i léčebným směrem. V hospodářství byl vyšší nárok na výrobu hnojiv. Objevil se problém spalování, který dopomohl k vytvoření tzv. flogistonové teorii. Na konci 18.století se od flogistonové teorie upustilo a vznikla tzv. teorie oxidace.[1]
V 19.století se chemie rozrostla do mnoha oborů[1]:
- Průmyslová chemie[1]
- Rozvoj chemie a jednotlivých chemických disciplín[1]
- Rozvoj oborů souvisejících s chemií[1]
- Rozvoj interdisciplinárních věd[1]
Ve 20.století se věda ovlivněná válkou zaměřila i na vývoj otravných plynů a na konci druhé světové války na přístroj ke zničení života na celé planetě. Ještě před začátkem 20.století výrazně ovlivnil chemii i všechny přírodní vědy vynález elektronu. Vědecká činnost byla mnohem více soustředěná na univerzitách a pokyny a finanční podpora byly udělovány vládou a průmyslem.[1]
- Významné směry vývoje chemie ve 20 století[1]: