Vila Františka Vodnika
| Vila Františka Vodnika | |
|---|---|
 Vila Skalní 17 | |
| Základní informace | |
| Sloh | funkcionalismus |
| Architekti | Rudolf Stockar, Václav Ittner |
| Výstavba | 1931 |
| Přestavba | 1940 |
| Stavebník | František Vodnik, Aloisie Vodniková |
| Poloha | |
| Adresa | Skalní 172/17, Praha 5 - Hlubočepy,  Česko |
| Ulice | Skalní |
| Souřadnice | 50°2′7,93″ s. š., 14°23′59,05″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 10102/1-2176 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Františka Vodnika je rodinný dům, který stojí v Praze 5-Hlubočepích ve vilové čtvrti Barrandov v ulici Skalní. Od 27. listopadu 1992 je chráněna jako kulturní památka České republiky.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vilu navrhl Rudolf Stockar pro tanečnici Václavu Pohanovou, která však od smlouvy odstopila po zahájení prací. Rozestavěnou stavbu zakoupil velkoobchodník s květinami František Vodnik a jeho manželka Luisa. Roku 1940 navrhl architekt Václav Ittner pro vilu prosklenou zimní zahradu. Zahrada u domu je založena podle návrhu majitele domu Františka Vodnika.[1]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vila postavená ve svažitém terénu na nepravidelném pravoúhlém půdorysu ve tvaru písmene „L“ je dvoupodlažní. Jihozápadní fasáda směřující na malé prostranství v ulici Skalní je velmi členitá. V její levé části je v přízemí gáráž a v patře nad garáží prosklená dřevěná konstrukce zimní zahrady. Ta rozšiřuje obytný prostor interiéru. Konstrukce zimní zahrady je v nároží podepřena pilířem a kryje schodiště do domu. Fasády směrem do zahrady jsou rovné a hladké. Člení je okenní otvory a rizalit s balkonem na jihovýchodním průčelí. Se zahradou je vila spojena schodištěm.[1]
Zahrada je založena v romantickém stylu. Terasa u domu je zastíněna dřevěnou pergolou, prostor pak doplněn pískovcovými sochami putti a satyry, kamennými podstavci s vázami a barokní kamennou lavicí. Tyto doplňky údajně pocházejí z bývalé zahrady letohrádku Portheimka na Smíchově.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Vodnikova vila. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 7. dubna 2019. [cit. 2019-08-03]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DOLEJSKÁ, Pavlína et al. Slavné stavby Prahy 5. Barrandov. Praha: Foibos Books s.r.o., 2018. 186 s. ISBN 978-80-88258-11-7. S. 86–88.
- LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní. Díl II.. Praha, Litomyšl: Paseka, 2013. 305 s. ISBN 978-80-7432-350-8. S. 120.
- VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937-1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 1571.
- VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Díl 5. Velká Praha. První část, A-l.. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. S. 410.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Skalní 17 na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č. 65. Městská knihovna v Praze.
- Skalní 17/172. In: Barrandov 1928. Pavel Nejedlý, Ing. Zdeněk Černovský, Ph.D. 2000-2019.
- Vodnikova vila. In: Prázdné domy. Databáze domů s historií. Petr Zeman, 7. dubna 2019.
