Tarusa (město)
Tarusa Таруса | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 54°43′ s. š., 37°11′ v. d. |
Nadmořská výška | 140 m n. m. |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Centrální |
Oblast | Kalužská |
Tarusa | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 12 km² |
Počet obyvatel | 9 791 (2023)[1] |
Hustota zalidnění | 815,9 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | tarusagorod |
Telefonní předvolba | 48435 |
PSČ | 249100 a 248901 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tarusa (rusky Таруса) je město v Kalužské oblasti v Ruské federaci. Při sčítání lidu v roce 2010 měla bezmála deset tisíc obyvatel.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Tarusa leží v Kalužské oblasti při ústí stejnojmenné řeky do Oky, přítoku Volhy, která zde zhruba vymezuje hranici s Tulskou oblastí. Od Kalugy, správního střediska Kalužské oblasti, je vzdálena přibližně sedmdesát kilometrů severovýchodně.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o Taruse je z roku 1246. Od čtrnáctého století patřila k moskevskému velkoknížectví. Během takzvaného stání na Ugře v roce 1480, kdy Rusové znemožnili Tatarům z Velké hordy překročit řeku Ugru, byla Tarusa jednou ze základen Ivana III. Později musela opakovaně čelit nájezdům z Krymského chanátu a byla důležitou pevností na jižní hranici Ruska.
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Konstantin Georgijevič Paustovskij (1892–1968), spisovatel
- Irina Vasiljevna Vatagina (1924–2007), malířka a restaurátorka ikon
- Sergej Alexandrovič Šarikov (1974–2015), sportovní šermíř
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tarussa na německé Wikipedii.
- ↑ Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2023 года (с учётом итогов Всероссийской переписи населения 2020 г.) [online]. 2023-08-18 [cit. 2023-08-23]. Dostupné online..
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tarusa na Wikimedia Commons