Třída V 162
| Třída V 162 | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg){kind=small} Kaiserliche Marine |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 3 |
| Zahájení stavby | 1908 |
| Spuštění na vodu | 1909 |
| Uvedení do služby | 1909 |
| Osud | 1 potopen 2 vyřazeny |
| Předchůdce | SMS V 161 |
| Nástupce | třída S 165 |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 639 t (standardní) 739 t (plný) |
| Délka | 73,6 m (na vodorysce) 73,9 m (celková) |
| Šířka | 7,85 m |
| Ponor | 3,2 m |
| Pohon | 4 kotle, 2 parní turbíny 15 100 hp |
| Rychlost | 32 uzlů |
| Dosah | 2140 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 84 |
| Výzbroj | 2× 88mm kanón (2×1) 3× 450mm torpédomet (3×1, 4 torpéda) |
Třída V 162 byla třída torpédoborců německé Kaiserliche Marine z období první světové války. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Jeden torpédoborec byl potopen za světové války a dva byly po skončení války v rámci reparací předány Spojenému království a sešrotovány.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce třídy V 162 byly součástí dvanácti torpédoborců objednaných německým námořnictvem ve fiskálním roke 1908 u tří německých loděnic. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Jejich kýly byly založeny roku 1908 v loděnici AG Vulcan Stettin ve Štětíně. Do služby byly přijaty roku 1909.[2]
Jednotky třídy V 162:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| V 162 | 1908 | 9. května 1909 | květen 1909 | Dne 14. srpna 1916 v Baltském moři potopen minou. |
| V 163 | 1908 | 24. května 1909 | červenec 1909 | Od září 1917 T163. V roce 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
| V 164 | 1908 | 27. května 1909 | srpen 1909 | Od září 1917 T164. V roce 1920 předán Velké Británii. Sešrotován. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Hlavní výzbroj představovaly dva 88mm/27 kanóny TK L/30 C/08 a tři jednohlavňové 450mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Marine a dvě parní turbíny AEG o výkonu 15 100 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Měly dva komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů. Neseno bylo 134 tun uhlí a 60 tun topného oleje. Dosah byl 2140 námořních mil při rychlosti dvanáct uzlů.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 166. (anglicky)