Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu
Portrét z roku 1596 (Marcus Gheeraerts mladší, sbírky Národní portrétní galerie (Londýn)
Portrét z roku 1596 (Marcus Gheeraerts mladší, sbírky Národní portrétní galerie (Londýn)
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
12. března 1599 – 24. září 1599
Nejvyšší maršálek Anglie
Ve funkci:
1597 – 1601
Nejvyšší štolba Anglie
Ve funkci:
1588 – 1601
PředchůdceRobert Dudley, 1. hrabě z Leicesteru
NástupceEdward Somerset, 4. hrabě z Worcesteru
Narození10. listopadu 1565
Bromyard
Úmrtí25. února 1601 (ve věku 35 let)
Tower
Příčina úmrtípoprava stětím
Místo pohřbeníkostel svatého Petra v okovech
ChoťFrances Walsinghamová (1590–1601)
RodičeWalter Devereux, 1st Earl of Essex a Lettice Blountová
DětiRobert Devereux, 3. hrabě z Essexu
Walter Devereux
Frances Seymourová
Dorothy Staffordová
PříbuzníDorothy Percyová[1] a Penelope Rich[1] (sourozenci)
Robert Devereux[2] (vnuk)
Alma materTrinity College
Profesevoják a politik
OceněníPodvazkový řád
CommonsRobert Devereux, 2nd Earl of Essex
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu (Robert Devereux, 2nd Earl of Essex, 3rd Viscount Hereford, 9th Baron Bourchier, 11th Baron Ferrers of Chartley) (10. listopadu 1565 Netherwood, Herefordshire, Anglie – 25. února 1601 Londýn, popraven)[3] byl anglický šlechtic, vojevůdce, státník a dvořan. Díky příbuzenským konexím zastával od mládí vysoké funkce v armádě a u dvora, patřil k oblíbencům královny Alžběty I. a významným osobnostem závěrečné fáze její vlády. Vrcholem jeho kariéry byla funkce místokrále v Irsku (1599), kde však selhal v boji proti povstalcům vůči anglické nadvládě. Po návratu do Anglie byl souzen a po propuštění v roce 1600 inicioval vzpouru proti Alžbětě I. Vzápětí byl zatčen, odsouzen k trestu smrti a popraven v Toweru.[4]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb 2. hraběte z Essexu s dekorací Podvazkového řádu

Pocházel ze starého šlechtického rodu Devereuxů, jehož historie sahá do normanského osídlení Anglie (původní jméno d'Evreux). Narodil se jako jediný syn Waltera Devereuxe, 1. hraběte z Essexu (1541–1576) a jeho manželky Lettice Knollys (1540–1634), po matce byl mimo jiné spřízněn s rodinou Anny Boleynové, druhé manželky Jindřicha VIII. a matky královny Alžběty I. Po předčasném úmrtí otce převzal Robertovu výchovu královnin ministr William Cecil. Robertova matka se v roce 1578 podruhé provdala za královnina oblíbence 1. hraběte z Leicesteru, což později urychlilo Robertovu kariéru. Vystudoval na univerzitě v Cambridge (1581)[5] a po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů, téhož roku získal Řád lázně (1586). Pod velením svého nevlastního otce hraběte z Leicesteru se zúčastnil bojů v Nizozemí a již v roce 1587 byl jmenován do hodnosti generála jízdy.

Po úmrtí svého nevlastního otce hraběte z Leicesteru byl jmenován do funkce nejvyššího štolby království (Master of the Horse, 1588-1601), téhož roku obdržel nejvyšší vyznamenání, Podvazkový řád.[6] Stal se vlivným oblíbencem královny Alžběty I., i když často jednal proti její vůli a nezřídka k ní nechoval náležitý respekt (odvolával se na svůj původ v královské rodině Plantagenetů). Historické prameny dokládají několik inzultací Alžběty I. vůči Essexovi, několikrát jej veřejně profackovala, když ji fakt nasral. V roce 1591 velel pomocnému vojenskému sboru v tažení francouzského krále Jindřicha IV. proti Španělsku. V roce 1591 byl zároveň jmenován členem Tajné rady a od roku 1593 byl i jejím lordem prezidentem. Proti Španělsku bojoval i v následujících letech a v roce 1596 proslul dobytím Cádizu, jeho další samostatné akce však skončily neúspěchem. Přesto byl v roce 1597 jmenován do funkce správce zbrojního arzenálu, respektive generálního polního zbrojmistra (Master General of the Ordnance).

Přestože se dostával do sporů s královnou Alžbětou I. a prvním ministrem Sirem Robertem Cecilem, prosadil své jmenování do funkce irského místokrále, kde měl za úkol potlačit povstání hraběte z Tyrone proti anglické nadvládě. Essex se svým vojskem operoval především v jižní části Irska, plýtval financemi a rozdával šlechtické tituly svým přívržencům, zatímco povstalci bez problémů opanovali severní Irsko. Se vzbouřenci uzavřel mírovou smlouvu, která však v Londýně byla vnímána jako velezrada. Narychlo se vrátil do Anglie a své působení v Irsku se snažil obhájit před Alžbětou I., bylo mu ale uloženo domácí vězení. Stanul před soudem, ale v srpnu 1600 byl osvobozen. O půl roku později se ze svého londýnského sídla Essex House pokusil vyvolat vzpouru proti Alžbětě I., na příkaz Roberta Cecila byl prohlášen za zrádce, uvězněn a 25. února 1601 popraven v Toweru. Tzv. Essexova vzpoura byla za dlouhé vlády Alžběty I. posledním v řadě neúspěšných pokusů o její sesazení z trůnu. Rodině byly odňaty šlechtické tituly, ale po úmrtí Alžběty I. a nástupu skotského krále Jakuba I. na anglický trůn byla všechna jejich privilegia obnovena (1604).

Robertova manželka Frances se synem Robertem (1594,

Zastával také řadu dalších čestných funkcí, v hrabstvích, kde vlastnil statky, byl nejvyšším sudím (custos rotulorum) (Staffordshire, Pembrokeshire), v hrabství Staffordshire byl od roku 1594 také lordem-místodržitelem (Lord-lieutenant). Od roku 1598 byl lordem kancléřem univerzity v Cambridge,[pozn. 1] po jmenování do funkce irského místokrále se stal i kancléřem univerzity v Dublinu (1598–1601). Již v roce 1585 dostal do pronájmu ostrov Alderney v Lamanšském průlivu, kde byl v roce 1590 jmenován guvernérem. Požíval také značných finančních výhod v hrabství Essex.

V roce 1590 se oženil s Frances Walsinghamovou (1569–1631), dcerou ministra Francise Walsinghama. Z jejich manželství pocházely tři děti. Dcera Frances (1599–1679) se provdala za 2. vévodu ze Somersetu. Dědicem titulů byl jediný syn Robert Devereux, 3. hrabě z Essexu (1592–1646), který byl významným vojevůdcem v době občanské války.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Přehled personálního obsazení postu univerzitního kancléře v Cambridge je zajímavou sondou do dramatických historických zvratů anglických dějin, protože 2. hrabě z Essexu byl v průběhu vlády Tudorovců již šestým cambridgským kancléřem, který skončil na popravišti. Před ním to byli John Fisher (1534), Thomas Cromwell (1540), 1. vévoda ze Somersetu (1552), 1. vévoda z Northumberlandu (1553) a Stephen Gardiner (1555). Z následujících kancléřů zemřel násilnou smrtí již jen 1. vévoda z Buckinghamu (1628), který však nebyl popraven, ale zavražděn.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Kindred Britain.
  2. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu na webu thepeerage dostupné online
  4. ↑ Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 761–762 (heslo Essex) ISBN 80-7203-136-8
  5. ↑ Robert Devereux, 2. hrabě z Essexu na webu cambridgeské univerzity dostupné online
  6. ↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 256 ISBN 978-80-244-5621-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Robert_Devereux,_2._hrabě_z_Essexu&oldid=23155543“