Metamuzeologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Metamuzeologie je termín, který do muzejní vědy zavedl český muzeolog Zbyněk Zbyslav Stránský. Ve své monografii Úvod do studia muzeologie vymezuje muzeologii proti ostatním vědním oborům a zdůrazňuje nutnost konfrontovat a stavět muzeologii na teoretických principech, které podmiňují existenci kteréhokoliv vědního oboru.

Metamuzeologie je tedy teorií, jejímž předmětem je muzeologie. Tato teorie na jedné straně souvisí s muzeologií, na druhé straně ji přesahuje a je spjata s filozofií a dějinami a teorií vědy a kultury.

Historické předpoklady[editovat | editovat zdroj]

Projevy lidské tendence vyjímat ze skutečnosti některé její prvky a zachovávat je navzdory přirozenosti změny a zániku, sahají od počátku formování člověka jako kulturní bytosti. Výraznost a osobitost tohoto fenoménu na sebe soustřeďovala pozornost v různých kontextech kultovních, vlastnických, mocenských, politických, poznávacích či emocionálních.

Tematická struktura[editovat | editovat zdroj]

Muzejní systém lze strukturovat do obecných rovin:

  • Diachronní – postižení předmětu poznávací intence
  • Synchronní
  • Teoretické – k poznání nejpodstatnějších stránek osobitého osvojování skutečnosti
  • Aplikační – propojení teoretického přístupu s poznatky a technologiemi přejímaných z jiných oborů
  • Specializační – soustřeďuje se na konkrétní případ a aplikuje specifické poznatky

Celý systém muzeologie má tuto základní strukturu.

  • Historická muzeologie
  • Soudobá muzeologie
  • Muzeografie
  • Specializovaná muzeologie

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STRÁNSKÝ, Zbyněk. Úvod do studia muzeologie. 1. vyd. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1979. 167 s.