Magnetický kód
Magnetický kód je předpis pro přiřazení magnetické kombinace logických stavů. Je založen na dvojkové soustavě; každý prvek má přiřazenu určitou posloupnost jedniček a nul, které se zaznamenávají jako zmagnetizovaný a nezmagnetizovaný bod (logické stavy).[1] Magnetický kód se nejčastěji užívá na platebních kartách (debetních či kreditních) v podobě magnetického pásku na zadní straně. Životnost magnetických karet je velmi vysoká. Výhoda použití například oproti čárovému kódu je v možnosti nového záznamu. To je zároveň i jejich nevýhodou, protože zdroj magnetické indukce může způsobit vymazání stávajícího záznamu.[2]
Princip[editovat | editovat zdroj]
Jako nosič magnetického kódu se používá magnetický pásek, který je pokrytý rozměrově nepatrnými permanentními magnety. Tyto magnety jsou od sebe vzdáleny tak, aby se vzájemně neovlivňovaly. Záznam hodnoty v podobě binárního kódu vzniká účinkem jiného magnetu zvenku.[2]
Normy[editovat | editovat zdroj]
V případě magnetického kódu se používá ve většině případů norma pod označením ISO 3554.[3] Existuje také norma pod označením DIN 9781, která se ale již nevyužívá.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ magnetický kód. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2020-11-03]. Dostupné online.
- ↑ a b ANTOŠOVÁ, MARCELA, 1965-. Číslicová technika : [učebnice]. 4., aktualiz. vyd. vyd. České Budějovice: Kopp 305 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7232-394-4, ISBN 80-7232-394-6. OCLC 551386476
- ↑ 14:00-17:00. ISO 3554:1976. ISO [online]. [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Norma DIN 9781-10:1985-05 1.5.1985. eshop.normservis.cz [online]. [cit. 2020-11-03]. Dostupné online.
