Lokomotiva SchB HGe 2/2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elektrická lokomotiva řady HGe 2/2
Lokomotiva SchB č. 3
Lokomotiva SchB č. 3
Řada (SchB)HGe 2/2
Základní údaje
VýrobceSLM a BBC
Výroba v letech1916
Počet vyrobených kusů4
ProvozovatelSchöllenenbahn, Furka-Oberalp-Bahn
Období provozu19161985
Hmotnost a rozměry
Hmotnost ve služběstejnosměrná: 22 000 kg
střídavá: 25 100 kg
Adhezní hmotnoststejnosměrná: 22 000 kg
střídavá: 25 100 kg
Délka přes nárazníky3 820 mm
Výška skříně od TK2 700 mm
Šířka2 670 mm
Rozchod1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu2/2
Trvalý výkonstejnosměrná: 235 kW
střídavá: 429 kW
Maximální povolená rychloststejnosm. adhezní: 29 km/h
stejnosm. ozubnice: 9 km/h
stř. adhezní: 30 km/h
stř. ozubnice: 20 km/h
Napájecí soustava1,2 kV ss (do 1941)
11 kV / 16,7 Hz
Přenos kroutivého momentuozubený převod + spojnice
Ozubnicový systémAbtova ozubnice
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lokomotiva SchB HGe 2/2 dráhy Schöllenenbahn (SchB) ve Švýcarsku byla dvounápravová elektrická lokomotiva pro adhezníozubnicový provoz. Byly postaveny čtyři stroje s rozchodem 1000 mm firmami SLM a BBC. Stroje byly dodány v roce 1916 a byly v provozu až do roku 1980, poslední stroj byl sešrotován v roce 1985.

Stroje pro Schöllenenbahn byly z výroby dodány pro stejnosměrné trakční napětí 1,2 kV s výkonem 235 kW, po změně elektrifikace v roce 1941 na střídavé trakční napětí 11 kV 16 2/3 Hz byly přezbrojeny a dodávaly výkon 429 kW.

Lokomotivy byly osazeny dvěma trakčními motory, z nichž každý přes vlastní hřídel poháněl příslušné ozubené soukolí ozubnicového pohonu Abtova ozubnicového systému. Tato soukolí byla nasazena na jalových hřídelích, které byly propojeny s hnacími dvojkolími i vzájemně mezi sebou spojnicemi. Lokomotiva na ozubnicové trati Schöllenenbahn zdolávala stoupání až 179 ‰.

Historie provozu[editovat | editovat zdroj]

Stroje měly horní část skříně ve smetanové barvě, dolní část byla bledě modrá. Stroje byly dodány v různých provedeních ať v hnědém lemování skříně, tak i v konstrukčních odlišnostech. Za doby provozu byly i dále upravovány. Po sfúzování v roce 1961 do Furka-Oberalp-Bahn byly stroje ponechány v provozu, byl změněn jejich nátěr na červený a lokomotivy byly také přeznačeny na čísla 21–24. Po zařazení lokomotiv HGm 4/4 a Deh 4/4 I v letech 1967 a 1972 již nebyly stroje HGe 2/2 využívány v osobním provozu, jejich nasazení bylo omezeno na nákladní dopravu a posun v Andermattu. Roku 1976 byla lokomotiva č. 22, jako první své řady, vyřazena a sešrotována. V roce 1980 ji následoval stroj č. 24 a o dva roky později lokomotiva č. 23. Poslední stroj č. 21 byl odstaven a zlikvidován v roce 1985 po prasknutí rámu.

Související informace naleznete také v článku Furka-Oberalp-Bahn.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SchB HGe 2/2 Nr.1
  2. SchB HGe 2/2 Nr.3
  3. SchB HGe 2/2 Nr.3. www.suter-meggen.ch [online]. [cit. 2011-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-15. 
  4. SchB HGe 2/2 Nr.4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Wolfgang Finke, Hans Schweers: Die Fahrzeuge der Furka-Oberalp-Bahn. Verlag Schweers+Wall, Köln 1999, ISBN 3-89494-111-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]