Karl Tersztyánszky von Nádas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Tersztyánszky von Nádas
Karl Tersztyánszky v roce 1854
Karl Tersztyánszky v roce 1854
Narození28. říjen 1854
Rakousko-Uhersko Szakolcz
Úmrtí7. března 1921 (ve věku 66 let)
Rakousko Vídeň
Vojenská kariéra
HodnostRakousko-Uhersko generálplukovník (1916), generál jezdectva (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Doba služby1877–1918
SloužilRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
SložkaRakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
VálkyPrvní světová válka
VyznamenáníVojenský záslužný kříž 1. třídy
Pro Ecclesia et Pontifice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko – 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské armády a vojevůdce první světové války.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová.[2] Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) 8. dragounského pluku v Přemyšli.

Jako absolvent C. k. válečné školy (K.u.k. Kriegsschule) byl v roce 1882 povýšen na nadporučíka (Oberleutnant) a přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu, kde byl o čtyři roky později (1. srpna 1886) povýšen na kapitána (Hauptmann) první třídy. Krátce působil u 9. armádního sboru v Josefově a v letech 1888–1890 vykonával službu u 15. husarského pluku ve Vídni. Poté byl štábním důstojníkem 8. armádního sboru v Praze a od roku 1891 působil jako velitel štábu jízdní divize v Jarosławi. V roce 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Černovicích) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (Oberst) byl povýšen 1. května 1898.

Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Prešpurku a k datu 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Prešpurku a od září 1912 působil jako velitel 4. armádního sboru v Budapešti.[3] V květnu 1913 dosáhl hodnosti generála jezdectva (General der Kavallerie).[4]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Hrob Karla Tersztyánszkeho von Nádas na ústředním hřbitově ve Vídni

Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války Rakousku-Uhersku se okamžitě se 4. armádním sborem přesunul do Haliče. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lvov. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užocký průsmyk a město Turka. V říjnu pak byly jeho jednotky přesunuty na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli.

V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I.[5] To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. K datu 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (Generaloberst).[6] V červnu byl jmenován velitelem 4. armády[7] se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy.[8] O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády,[9] kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem.

Císař Karel I. Tersztyánszkemu nabídl čestnou funkci velitele uherské královské gardy, ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (k.u.k. Leibgardereitereskadron) u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.[2]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Ve funkci velitele armádního sboru obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[10] Od roku 1913 byl zároveň čestným majitelem 8. husarského pluku dislokovaného v Kecskemétu. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[11]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Tersztyánszky von Nádas na německé Wikipedii.

  1. ↑ Antonio Schmidt-Brentano: Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 Archivováno 4. 10. 2013 na Wayback Machine.. Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, S. 185 (PDF), (německy).
  2. ↑ a b GO Karl Tersztyánszky von Nádas [online]. valka.cz, 14. ledna 2010 [cit. 2016-09-24]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  4. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 88, 130 dostupné online
  5. ↑ Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. ISBN 3-222-12454-X, S. 299.
  6. ↑ Přehled generálplukovníků rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. ↑ 4. armáda na webu valka.cz dostupné online
  8. ↑ Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. ISBN 3-222-12454-X, S. 348.
  9. ↑ 3. armáda na webu valka.cz dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online
  11. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Tersztyanszkyho in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 12 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karl_Tersztyánszky_von_Nádas&oldid=23962291“