Jan Plovajko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Plovajko
Narození5. února 1922
Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus
Československo Československo
Úmrtí11. ledna 2020 (ve věku 97 let)
Trutnov
ČeskoČesko Česko
NárodnostČeskoslovenská
PovoláníVoják
OceněníŘád Bílého lva (2010)
veterán 2. světové války
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Plovajko (5. února[1] 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus – 11. ledna 2020 Trutnov) byl československý a český plukovník rusínského původu. Za druhé světové války se účastnil bojů na východní frontě v československých jednotkách. Byl vězněn v gulagu a za komunistického režimu pracoval nejprve jako technik a po okupaci jako dělník. Dne 28. října 2010 byl oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[2][3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny Vasila Plovajka a Oleny roz. Huštanové. Rodiče měli zemědělskou usedlost, na kterou jeho otec musel vydělat v Argentině. Jako jediný z dětí v rodině mohl studovat gymnázium v Užhorodě. V roce 1939, po maďarské invazi na Podkarpatskou Rus, utekl stejně jako jeho strýc a bratr[1] do Sovětského svazu. Za překročení hranice byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen na tři roky do gulagu Norillag za polárním kruhem.[2]

Po amnestii se přihlásil do jednotky československé armády v SSSR. Zúčastnil se několika významných bitev, mj. bitvy o Kyjev, bitvy o Bílou Cerkev, bitvy u Jasla, bitvy na Dukle či bojů o Liptovský Mikuláš. Během bitvy o Kyjev zemřel jeho starší bratr Vasil.[2]

Po válce Plovajko zůstal v armádě, prošel důstojnickým kurzem a stal se velitelem kasáren v Trutnově. V polovině roku 1948 vznesla Státní bezpečnost proti Janu Plovajkovi obvinění ze záškodnické činnosti, kontaktu s cizím nepřítelem a vraždy.[4] Veškerá obvinění byla zrušena, ale v roce 1950 byl z rozhodnutí ministra obrany Alexeje Čepičky „z důvodů opakovaných poklesků“[1] propuštěn z armády. Pracoval v různých profesích, do roku 1968 jako stavební technik. V roce 1977 odešel do důchodu jako dělník na stavbě pražského metra.[1]

Po roce 1989 byl aktivní ve Vojenském sdružení rehabilitovaných, Československé obci legionářské a Českém svazu bojovníků za svobodu.[4][3]

S rodinou žil v Trutnově a se svou ženou vychoval tři děti.[1] Dne 18. dubna 2011 obdržel čestné občanství města Trutnova.[5]

Plukovník Plovajko zemřel 11. ledna 2020 v Trutnově, poslední rozloučení s vojenskými poctami se konalo 24. ledna v Trutnově.[6]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Jan Plovajko [online]. Letopisy.cz [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-21. 
  2. ↑ a b c Jan Plovajko obdržel Řád bílého lva vojenské skupiny [online]. Krkonošský deník, 2010-10-30 [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Seznam osobností vyznamenaných při příležitosti 28. října 2010. Novinky.cz [online]. Borgis, 2010-10-28 [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-10. 
  4. ↑ a b Jan Plovajko (1922) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2010-12-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ Čestní občané města Trutnova. Město Trutnov [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zemřel válečný veterán plukovník Jan Plovajko. Pohřeb bude mít v pátek v Trutnově. www.acr.army.cz [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-27. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Plovajko&oldid=23922160“