Jacob Ferdinand Voet
| Jacob Ferdinand Voet | |
|---|---|
 Autoportrét z roku 1681 | |
| Narození | 1639 Antverpy,  Spojené provincie nizozemské |
| Úmrtí | 26. září 1689 (ve věku 49–50 let) Paříž,  Francouzské království |
| Povolání | malíř a výtvarník |
| Významná díla | Portrét Marie Manciniové Colonnové |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacob Ferdinand Voet nebo Jakob Ferdinand Voet[pozn. 1] (asi 1639, Antverpy – 26. září 1689, Paříž) byl vlámský portrétista.[1] Jeho mezinárodní kariéra ho přivedla do Itálie a Francie, kde maloval portréty pro elitní klientelu. Je považován za jednoho z nejlepších a nejmódnějších portrétistů vrcholného baroka.[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
O jeho mládí, výchově a kariéře se zachovalo jen málo podrobností. Narodil se v Antverpách jako syn malíře Eliase Voeta.[1] Byl jedním z patnácti dětí; jeho starší bratr Carlo se přestěhoval do Amsterdamu a v roce 1661 se oženil s dcerou bohatého obchodníka Joana Coymanse a Sophie Tripové. Jacob opustil rodné Antverpy a odcestoval do Říma, kde pobýval v letech 1663 až 1680. Stal se členem Bentvueghels, sdružení převážně holandských a vlámských umělců působících v Římě. Všechny členy nakreslil uhlem na bílou zeď hostince v Římě, který byl oblíbeným místem setkávání této skupiny. Obraz byl natolik cenný, že nikdy nebyl přemalován.[3]
V Římě bylo jeho portrétování velmi žádané u papežského dvora a římské aristokracie, včetně prominentních rodů Colonnů a Odescalchiů.[4] Patronkou se mu stala Kristina, královna švédská, která tehdy sídlila v Římě. Namaloval její portrét i portrét jejího přítele, kardinála Azzolina.[5] Angličané a další Evropané navštěvující Řím na své kavalírské cestě si Voetovy portréty objednávali také.[5]
V letech 1671 až 1672 dostal od kardinála Chigiho pověření malovat portréty mladých, v římské společnosti prominentních žen. V letech 1672 až 1678 vytvořil pro jídelnu kardinála Chigiho v jeho paláci v Ariccii (v Albanských kopcích mimo Řím) první sérii 37 portrétů nejkouzelnějších žen Říma („Galleria delle Belle“). Později sérii zkopíroval a dokonce rozšířil pro další římské a italské šlechtické rodiny.[2] To odstartovalo smršť objednávek na portréty mladých žen z Říma i ze zahraničí.[6]
V Římě žil s malířem a rytcem Cornelisem Bloemaertem. Z města ho vykázal papež Inocenc XI., který byl pobouřen Voetovými portréty žen s neslušným dekoltem. Řím proto opustil a v roce 1680 byl zaznamenán v Miláně. V roce 1681 byl ve Florencii, kde pracoval pro rodinu Medicejů.[7] Následně v letech 1682 až 1684 pobýval v Turíně. Do Antverp se vrátil v roce 1684.[1] Podle životopisce Arnolda Houbrakena z 18. století se Voet vydal na zpáteční cestu do Antverp z Turína společně s nizozemským malířem Janem van Bunnikem, se kterým se setkal již v Římě ve společnosti Cornelise Bloemaerta.[3] Z Turína se vydali do Lyonu, kde se setkali s malíři Adriaenem van der Kabel, Pieterem van Bloemen a Gillisem Wenixem. Následně ve společnosti třetího malíře, Jacoba van Bunnika, bratra Jana van Bunnika, odcestovali někdy mezi lety 1684 a 1686 do Paříže.[3]
Byl jmenován dvorním malířem a zemřel tam v roce 1689,[1] žijící na Quai de Guénégaud. V Paříži se stal portrétistou politických a vojenských osobností jako například Michel Le Tellier, François-Michel le Tellier a markýz z Humières.[7] Jeho žákem byl pravděpodobně Jacques d'Agar.
Práce[editovat | editovat zdroj]
Specializoval se na malování portrétů. Raný holandský životopisec Houbraken poznamenal, že Voet maloval historické obrazy i krajiny, ale úspěch si zajistil svými královskými, církevními a třídními portréty.[3] V současnosti jsou mu připisovány pouze portrétní malby a ani jedna historická malba či krajinomalba.
Specializoval se na portréty od pasu nahoru, ve kterých se veškerá pozornost soustředí na téma, které vystupuje z neutrálního tmavého pozadí. Jeho předměty mají obvykle reflexivní výraz a velmi nápadné, zapamatovatelné oči, vždy velké a evokující. Soustředil se na dekorativní prvky, jako jsou vlasy a oblečení postav.[7] Zdá se, že jeho obrazy byly provedeny s nenucenou přesností a plynulou lehkostí. Byl také známý jako malíř miniaturních portrétů.[1]
Je pravděpodobné, že díla portrétistů Carla Maratty (1625–1713) a Pierra Mignarda (1612–1695), kteří působili v Římě ve stejné době jako on, inspirovala eleganci jeho stylu, kterou zkombinoval s vlámským důrazem na detail.[8]
Namaloval také několik portrétů ve stylu girlandových obrazů, který byl v té době ve Flandrech populární. Girlandové obrazy jsou zvláštním typem zátiší, které v Antverpách vyvinuli umělci jako Jan Brueghel starší, Hendrick van Balen, Frans Francken mladší, Peter Paul Rubens a Daniel Seghers. Obvykle vyobrazují květinovou girlandu kolem zbožného obrazu nebo portrétu. Girlandové obrazy byly obvykle výsledkem spolupráce mezi malířem zátiší a figurálním malířem.[9] Úzká spolupráce mezi umělci s různými specializacemi byla běžnou praxí také v Římě.
Jeho díla byla šířena prostřednictvím kopií římského malíře Pietra Veglii a rytin vlámského rytce Albertuse Clouweta. Římský nakladatel Giovanni Giacomo Rossi zařadil jeho portréty kardinálů do publikace Effigies Cardinalium nunc viventum.[7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Autoportrét, 1681 -
Portrét gentlemana s krajkovým límcem, cca 1660–1670 -
Hortense Manciniová a její sestra Marie, cca 1670–1700 -
Clelia Cesarini Colonnová, vévodkyně ze Sonnina, jako Kleopatra, 1675 -
9. vévoda z Medinaceli, cca 1684 -
Portrét dámy, tradičně označované jako členka rodu Colonnů, cca 1660–1700
_-_Portrait_of_a_lady,_traditionally_identified_as_a_member_of_the_Colonna_family.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Variace jména: Jacques Foué, Giacomo Ferdinando Voet, Jacobus Ferdinandus Voet, Ferdinand Vouet, Jacques Vouet, Ferdinand Voet.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacob Ferdinand Voet na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Ontdek schilder, tekenaar, miniatuurschilder Ferdinand Voet. rkd.nl [online]. [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ a b Jean Moust. Jean Moust [online]. [cit. 2023-01-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d DBNL. [Johan van Bunnik], De groote schouburgh der Nederlantsche konstschilders en schilderessen (3 delen), Arnold Houbraken. DBNL [online]. [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (nizozemsky)
- ↑ Il Museo di Roma racconta la città. Guida breve. Catalogo della mostra. [s.l.]: Gangemi Editore S. 33. (italsky)
- ↑ a b Jacob Ferdinand Voet - National Portrait Gallery. www.npg.org.uk [online]. [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AGOVÁ, Renata. Gusto for Things: A History of Objects in Seventeenth-Century Rome. [s.l.]: University of Chicago Press, 2013. S. 152. (anglicky)
- ↑ a b c d Voet, Jacob Ferdinand - Museo Nacional del Prado. www.museodelprado.es [online]. [cit. 2023-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Full Record NIRP - VADS: the online resource for visual arts. Wakefield Art Gallery [online]. 2014-12-10 [cit. 2024-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Book Reviews. hnanews.org [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacob Ferdinand Voet na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PETRUCCI, Francesco. Ferdinand Voet (1639–1689) detto Ferdinando de' Ritratti. Roma: Ugo Bozzi Editore, 2005. ISBN 88-7003-039-3. (italsky)
