Hvízdací jazyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ukázka hvízdacího jazyka silbo gomero

Hvízdací jazyk je jazyk, jehož základem nejsou hlásky, nýbrž hvízdání. Mnoho jazyků po celém světě má svou hvízdací variantu. Hvízdací jazyky vznikly za účelem dorozumívání se na delší vzdálenosti, hvízdání je totiž někdy slyšet až na vzdálenost 5 kilometrů.

Seznam hvízdacích jazyků[editovat | editovat zdroj]

Krom těchto mají hvízdací variantu i mnohé další jazyky, a to především z Afriky (hlavně oblast Západní Afriky), Severní Ameriky a Papuy Nové Guineje.

Neuroligvistika[editovat | editovat zdroj]

Neurolingvistikcký výzkum hvízdacích jazyků (konkrétně kuşköy a silbo gomero) potvrdil, že při používání hvízdacích jazyků lidský mozek používá obě hemisféry, přitom při používání normálních mluvených jazyků se používá především hemisféra levá.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Lenguaje silbado na španělské Wikipedii a Język gwizdów na polské Wikipedii.

  1. EUREKALERT!/T21. El silbido turco desafía las ideas sobre lenguaje y cerebro. Tendencias 21. Ciencia, tecnología, sociedad y cultura [online]. [cit. 2019-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-09. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • HOLMES, Bob. More Than 80 Cultures Still Speak in Whistles. Smithsonian Magazine [online]. Smithsonian Institution, 2021-08-23 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. 
  • FAJTOVÁ, Magdaléna. Od Kanárů až po Turecko. Více než 80 kultur na celém světě se dorozumívá pískáním. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-09-04 [cit. 2021-09-06]. Dostupné online.