František I. Rákóczi
| František I. Rákóczi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. února 1645 Alba Iulia |
| Úmrtí | 8. července 1676 (ve věku 31 let) Zborov |
| Pohřben | Košice |
| Potomci | František II. Rákóczi a Juliana Rákócziová |
| Otec | Jiří II. Rákóczi |
| Matka | Žofie Báthoryová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František I. Rákóczi (maďarsky I. Rákóczi Ferenc, 24. února 1645, Gyulafehérvár/Alba Iulia, Sedmihradsko – 8. července 1676, Zborov) byl uherský šlechtic z významného rodu Rákócziů, kníže Sedmihradska a otec maďarského národního hrdiny a Františka II. Rákócziho.
Život[editovat | editovat zdroj]
František I. Rákóczi byl synem sedmihradského knížete Jiřího II. Rákócziho (1621–1660) a jeho manželky Žofie Báthoryové. Rákócziové byli protestanti, a aby se Žofie Báthoryová za Jiřího II. mohla provdat, musela konvertovat. Po jeho smrti se však vrátila ke katolické církvi a podporovala protireformaci. Také František se stal katolíkem a získal si přízeň Habsburků.
Ještě za života svého otce, 18. února 1652, byl František sedmihradskými stavy v Karlovském Bělehradě zvolen sedmihradským knížetem. Kvůli neúspěšnému výpadu do Polska v roce 1657 byl jeho otec Osmany sesazen z trůnu a Rákócziové byli zbaveni moci. Jiří se pokusil vojensky získat zpět sedmihradský trůn, ale zemřel v roce 1660 po bitvě s osmanskou armádou. František byl tak nucen stáhnout se na rodová panství v Uhrách.
1. března 1666 se František oženil s chorvatskou hraběnkou Helenou Zrínskou a zúčastnil se magnátského spiknutí vedeného Františkem Vešelényim. Jedním z vůdců byl také tchán Františka Rákocziho, Petr Zrinský. František se brzy stal jedním z vůdců a v roce 1670 vedl ozbrojené povstání v Tokaji. Povstání bylo rychle potlačeno a František byl zajat na zámku své matky. Všichni vůdci povstání byli popraveni, jen František Rákóczi byl ušetřen, neboť jeho matka Žofie mu díky kontaktům s jezuity dokázala zachránit život. Jak je patrné z dohody s císařem Leopoldem I. z 21. února 1671, zaplatila do císařské pokladny neuvěřitelné výkupné 400 000 zlatých.[1] František I. se poté stáhl na svůj hrad Zborov na Makovickém panství na území dnešního východního Slovenska a zavázal se, že už nebude politizovat a nebude zastávat veřejné funkce. Zde zemřel 8. července 1676 a byl pohřben v tehdy jezuitském kostele Nejsvětější Trojice v Košicích.[2]
Manželství a potomstvo[editovat | editovat zdroj]
1. března 1666 se František oženil s chorvatskou hraběnkou Helenou Zrínskou. Z jejich manželství se narodily tři děti:
- Jiří (György, *1667, zemřel jako dítě)
- Juliana Barbora (Julianna Borbála, září 1672 – 26. května 1717)
- František (1676–1735), pozdější vůdce kuruců a povstání proti panovníkovi, maďarský národní hrdina. František II. se narodil tři měsíce před otcovou smrtí a stal se nejobávanějším protihabsburským povstalcem své doby.
Ovdovělá Helena se později znovu provdala za knížete a povstalce Imricha Tökölyho.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz I. Rákóczi na německé Wikipedii.
- ↑ Z výkupného nechal císař Leopold I. mezi lety 1671-1684 v Košicích postavit kostel pro řád jezuitů. V kryptě tohoto kostela byly později uloženy ostatky Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. Rákócziho. V roce 1773 papež Klement XIV. (1705–1774) bulou Dominus ac Redemtor rozpustil jezuitský řád a kostel převzal řád premonstrátů. V 19. stol. byla krypta násilně otevřena a hroby vypleněny. Od roku 2012 probíhají snahy o opravu hrobky. Počítá se při tom také s identifikací ostatků Žofie Báthoryové a jejího syna Františka I. pomocí analýzy DNA.
- ↑ Anton Klipp: Die Rákóczi (siehe Literatur), S. 63 ff.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kálmán Benda: Rákóczi von Felsővadász, Ferenc I., in: Biographisches Lexikon zur Geschichte Südosteuropas. Bd. 4. München 1981, S. 22.
- Anton Klipp: Die Rákóczi, in Karpatenjahrbuch 2014, Stuttgart 2013. ISBN 978-80-89264-85-8, S. 63 ff.