Fierrabras
Fierrabras | |
---|---|
Scéna z uvedení na Salcburském Festivalu v roce 2014 | |
Základní informace | |
Žánr | hrdinsko-romantická opera |
Skladatel | Franz Schubert |
Libretista | Josef Kupelwieser |
Počet dějství | 3 |
Originální jazyk | němčina |
Literární předloha | Johann Gustav Gottlieb Büsching: Buch der Liebe (1809) Friedrich de la Motte Fouqué: Eginhard und Emma (1811) |
Datum vzniku | 1823 |
Premiéra | Vídeň, 6. leden 1829 - pouze předehra Karlsruhe, 9. února 1897 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fierrabras (D 796; klavírní verze předehry op. 76) je hrdinsko-romantická opera Franze Schuberta o třech jednáních s mluvenými dialogy. Libreto napsal Josef Kupelwieser. Schubert složil operu v době mezi 25. květnem a 2. říjnem 1823[1]. Ačkoliv byla již uvedena na plakátech, k premiéře nakonec nedošlo a opera byla poprvé uvedena až v roce 1897 v dvorním divadle v Karlsruhe.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1822 byl Franz Schubert vyzván, aby pro Divadlo U Korutanské brány (Theater am Kärntnertor) složil romanticko-heroickou operu. Tvorby libreta se ujal sám ředitel divadla Josef Kupelwieser. Námětem se stal epos o Fierabrasovi, jak byl podán v Knize lásky Johanna Gustava Gottlieba Büschinga (Buch der Liebe, 1809).[2] Dalším námětem bylo drama Eginhard a Emma (Eginhard und Emma, 1811). Dále se v schubertovské literatuře spekuluje o dalších vlivech, například epos Píseň o Rolandovi, drama Helminy von Chézy Emma a Eginhard (1817), nebo Calderónova hra La puente de Mantible. Detailní studium textu ale tyto vlivy vyloučilo.[3]
Schubert začal pracovat na opeře v květnu 1823. Práce byly přerušeny jeho nemocí, ale začátkem října 1823 operu dokončil. Mezitím se ale změnila situace v divadle. Nový impresário Domenico Barabaja najal italské pěvce a s velkým úspěchem uváděl Rossiniho opery. Po neúspěchu Weberovy opery Euryanthe dne 25. října 1823 byla již na plakátech oznámená premiéra Fierrabrase zrušena.
Poprvé byla uvedena předehra k opeře v roce 1829 ve Vídeňském Musikvereinu. Uvedení celé opery proběhlo až v roce 1897 ve dvorním divadle v Karsruhe (Hoftheater Karlsruhe, dnes Badisches Staatstheater Karlsruhe) pod taktovkou Felixe Mottla.
Další uvedení proběhla až na přelomu 20. a 21. století:
- 1982: Divadlo Augsburg (režie a výprava: Filippo Sanjust)
- 1988: Divadlo na Vídeňce (dirigent: Claudio Abbado, režie: Ruth Berghaus, později uvedeno ve Vídeňské státní opeře)
- 1994: Opernhaus Wuppertal, Německo (dirigent: Peter Gülke, režisér: Friedrich Meyer-Ertel)
- 2002: Oper Frankfurt (dirigent: Paolo Carignani, režie: Tilman Knabe)
- 2002: Opernhaus Zürich (dirigent: Franz Welser-Möst, režie: Claus Guth)
- 2014: Salcburský festival (dirigent: Ingo Metzmacher, režie: Peter Stein)
Osoby[editovat | editovat zdroj]
Král Karel Veliký | bas |
Emma, jeho dcera | soprán |
Roland, rytíř | bas nebo baryton |
Ogier, francký vojevůdce | tenor |
Eginhard, rytíř na dvoře Karla Velikého | tenor |
Boland, maurský panovník | bas |
Fierrabras, jeho syn | tenor |
Florinda, jeho dcera | soprán |
Maragond, její společnice | soprán |
Brutamonte, maurský vojevůdce | bas |
franští a maurští rytíři a vojáci, dvorní dámy, dívky, lid | sbor |
Děj opery[editovat | editovat zdroj]
První jednání[editovat | editovat zdroj]
Odehrává se na hradě krále Karla v křídle určeném ženám.[editovat | editovat zdroj]
Král se svými rytíři je ve válce s Maury. Ženy a dívky zpívají neradostné písně. Emma, dcera Karla Velikého je roněž smutná, protože je tajně zamilovaná do rytíře Eginharda, kterého ale její otec odmítl pro jeho nerovný původ. Eginhard se objevuje a oznamuje králův návrat. Král s rytíři přijíždí do hradu, hrdinný rytíř Roland přivádí zajatce: syna maurského panovníka Fierrabrase. Na Rolandovu přímluvu král propouští Fierrabrase na svobodu a z obou válečníků se stávají přátelé. Král se rozhodl vyslat poselstvo do tábora Maurů s nabídkou míru. Podmínkou je ale přijetí křesťanství a uznání francké nadvlády. V poselstvu má být také Eginhard.
Emma předává Rolandovi věnec vítězství. Fierrabras v ní poznává dívku, do které se před lety v Itálii zamiloval. Svěřuje se Rolandovi a ten mu na oplátku sděluje, že tehdy v Itálii byl také a zamiloval se tam do Fierrabrasovy sestry Florindy. Roland doufá, že se při cestě mírového poselstva s Florindou setká.
Proměna - Noční zahrada pod zdmi královského paláce[editovat | editovat zdroj]
Eginhard zpívá pod Emminými okny serenádu. Ta jej vpouští do své komnaty. Při odchodu je ale zpozorován a pronásledován zbrojnoši. Při útěku narazí na Fierrabrase, který jej ukryje a sám se vzdá strážím. Král považuje Fierrabrase za svůdce své dcery a nechá jej uvěznit.
Mírové poselstvo se vydává na cestu, slavnostní atmosféru ale hlavní hrdinové nesdílejí, neboť každý má své obavy.
Druhé jednání[editovat | editovat zdroj]
Otevřená krajina za franckou hranicí[editovat | editovat zdroj]
Rytíři krále Karla překročili hranice francké říše. Rolanda žene vpřed naděje, že znovu spatří svou milovanou Florindu. Eginhard se naopak nemůže smířit se svou zradou Fierbrasse a prosí Rolanda, aby jej nechal chvíli osamotě. Roland souhlasí, ale domlouvají si, že v případě nebezpečí Eginhard signál na roh. Eginhard zůstane sám v rozjímání, ale je záhy zajat maurskými vojáky.
Proměna - Palác maurského panovníka Bolanda v Agrimoreu[editovat | editovat zdroj]
Florinda touží po Rolandovi a chce se vypravit do světa jej hledat. Její družka Maragond ji varuje, že takový čin by byl zradou maurské říše.
Před maurského vládce Bolanda vojáci předvedli zajatého Eginharda a ten se vládci přiznává, že ublížil jeho synovi Fierbrassovi. Je za to uvržen do vězení.
Franští rytíři opět porazili maurské válečníky a vstupují do Bolandova hradu a nabízejí mu mír, pokud přijme křesťanství a podrobí se králi Karlovi. Jako argument uvádějí fakt, že jeho syn Fierbrass přijal dobrovolně křesťanství. Boland smíření odmítá, zříká se svého syna a francké rytíře uvrhuje do vězení.
Florinda poznává svého milovaného Rolanda a rozhodne se rytířům pomoci, i kdyby ji to mělo stát život.
Proměna - vězení v hradní věži maurského vládce[editovat | editovat zdroj]
Rytíři propadají beznaději, Roland touží po Florindě a Eginhard se druhům přiznává, že způsobil Fierbrassovo uvěznění. Tu se objevuje Florinda a poskytuje rytířům zbraně i návod k útěku. Rytíři jsou ale přemoženi a znovu uvězněni. Prchnout se podařilo pouze Eginhardovi.
Třetí jednání[editovat | editovat zdroj]
Hrad krále Karla[editovat | editovat zdroj]
Emma stále touží po svém milenci Eginhardovi. Přiznává se otci k své lásce a prozrazuje mu, že Fierbrass pouze chránil přítele a byl uvězněn neprávem. Král Karel jej osvobozuje a Fierbrass se vydává do boje za osvobození Karlových rytířů.
Proměna - vězení v hradní věži maurského vládce[editovat | editovat zdroj]
Franští rytíři doufají, že Eginhardův útěk přivolá posily na jejich osvobození. král Boland ale nechává postavit hranici, na které má být upálen Roland. Florinda se otci přiznává ke své lácse k němu a prosí ho, aby směla zemřít se svým milencem. Boland svoluje.
Tu se ale objevují franští válečníci, které vedou Eginhard a Fierrabras. Porazí Maury ale Fierrabras zabrání Eginhardovi, aby zabil Bolanda, jeho otce. Vojáci Karla Velikého slavně vítězí, Boland přijímá křesťanství, dva páry milenců - Eginhard a Emma a Roland a Florinda jsou šťastně sezdáni. Fierrabras zůstává sám.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fierrabras na německé Wikipedii.
- ↑ DEUTSCH, Otto Erich. Franz Schubert : Verzeichnis seiner Werke in chronologischer Folge. Leipzig: Deutscher Verlag für Musik, 1983. 302 s. S. 194. (německy)
- ↑ BÜSCHING, Johann Gustav Gottlieb. Buch der Liebe. 1. vyd. Berlin: Hitzig, 1809. Dostupné online. Kapitola Fierrabras, s. 143–268. (německy)
- ↑ DENNY, Thomas. Vorwort zu Fierabras. In: Neue Schubert-Ausgabe. Tübingen: Internationale Schubert-Gesellschaft, 2011. ISBN 978-3936187281. Svazek Serie II, Bühnwerke, Fierrabras. (německy)
- ↑ RYTINA, Robert. Před premiérou operní rarity v Salcburku: Schubertův Fierrabras [online]. Opera+, 2014-08-13 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DENNY, Thomas. Vorwort zu Fierabras. In: Neue Schubert-Ausgabe. Tübingen: Internationale Schubert-Gesellschaft, 2011. ISBN 978-3936187281. Svazek Serie II, Bühnwerke, Fierrabras. (německy)
- DENNY, Thomas. Schubert’s Fierrabras und Barbaja’s Opera Business. Schubert : Perspektiven. 2005, čís. 1, s. 19–45. ISSN 1617-6340. (německy)
- DIECKMANN, Friedrich. Fidelios Erben. Fierabras und das biedermeierliche Bewußtsein.. Oper heute : Ein Almanach der Musikbühne. 1985, čís. 8, s. 77. ISSN 0232-6191. (německy)
- HARTWICH, Wolf-Dieter. Der christlich-islamische Konflikt in Schuberts Fierrabras. Kulturwissenschaftliche Aspekte des Librettos und seiner Vorlagen.. In: KOLLERITSCH, Otto. „Dialekt ohne Erde.“ Franz Schubert und das 20. Jahrhundert. Studien zur Wertungsforschung, 34.. Graz: [s.n.], 1998. ISBN 9783702402396. S. 150–175. (německy)
- MARTIN, Christine. Die Particell-Entwürfe zu Schuberts Fierabras und ihre Bedeutung für den Kompositionsprozeß der Oper. Schubert : Perspektiven. 2005, čís. 1, s. 1–16. ISSN 1617-6340. (německy)
- SPEIDEL, Liane. Franz Schubert – ein Opernkomponist? Am Beispiel des „Fierrabras“. Wien: Böhlau, 2012. 371 s. (Wiener Schriften zur Stilkunde und Aufführungspraxis). Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09. ISBN 978-3205786962. (německy) Původně dizertační práce Liane Redenbacher (jméno za svobodna): Warum war Franz Schubert als Opernkomponist nicht erfolgreich? Eine Analyse am Beispiel des Fierrabras. Wien 2007.. Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine.
- THOMAS, Werner. Bild und Aktion in Fierabras. Ein Beitrag zu Schuberts musikalischer Dramaturgie.. In: ADERHOLD, Werner. Franz Schubert. Jahre der Krise. 1818–1823. Arnold Feil zum 60. Geburtstag.. Kassel: Bärenreiter, 1985. ISBN 9783761807583. S. 85–112. (německy)
- Otištěno také v publikaci Werner Thomas: Schubert-Studien. Lang : Frankfurt am Main u.a., 1990, ISBN 978-3-631-40687-8
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fierrabras na Wikimedia Commons
- RYTINA, Robert. Před premiérou operní rarity v Salcburku: Schubertův Fierrabras [online]. Opera+, 2014-08-13 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online.
- HILLENBRAND, Markus. Fierrabras [online]. Klassika : Die deutschsprachigen Klassikseiten, 2008-03-13 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. (německy)