Dithietany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Strukturní vzorce 1,2-dithietanu a 1,3-dithietanu; R je organická skupina

Dithietany jsou nasycené heterocykly obsahující dva dvouvazné atomy síry a dva sp3-hybridizované uhlíky.[1][2]

Základní molekula dithietan má dva izomery, 1,2-dithietan a 1,3-dithietan:

1,2-Dithietany[editovat | editovat zdroj]

1,2-Dithietany mají atomy síry umístěné vedle sebe. Prvním známým stálým 1,2-dithietanem se stal dithiatopazin, získaný vnitromolekulární fotodimerizací dithiokarbonylové sloučeniny.[3] Od 1,2-dithietů se 1,2-dithietany liší tím, že mají sp3-hybridizované uhlíky, zatímco u dithietů jsou sp2-hybridizované.

Struktura dithiatopazinu

Stabilním 1,2-dithietanem je také trans-3,4-diethyl-1,2-dithietan-1,1-dioxid, získávaný samovolnou dimerizací syn-propanthial-S-oxidu, vyskytujícího se v cibuli.[4]

Struktura trans-3,4-diethyl-1,2-dithietan-1,1-dioxidu

1,3-Dithietany[editovat | editovat zdroj]

1,3-Dithietany mají atomy síry na nesousedících umístěních.[5] Samotný 1,3-dithietan je bezbarvá pevná látka s teplotou tání 105-106 °C. Poprvé bl připraven v roce 1976 reakcí bis(chlormethyl)sulfoxidu a sulfidu sodného za vzniku 1,3-dithietan-1-oxidu a jeho následnou redukcí boranem v tetrahydrofuranu (THF).[6][7]

1,3-Dithietany s navázanými uhlíkatými skupinami jsou známy od roku 1872. Patří sem například 2,2,4,4-tetrachlor-1,3-dithietan, fotochemicky připravený dimer thiofosgenu, a tetrakis(trifluormethyl)-1,3-dithietan, [(CF3)2CS]2.[8]

Příprava 1,3-dithietanu
Příprava 1,3-dithietanu

Oxidované 1,3-dithietany, jako jsou zwiebelany (2,3-dimethyl-5,6-dithiabicyklo[2.1.1]hexan-S-oxidy), těkavé látky obsažené v cibuli, a 1,3-dithietan-1,1,3,3-tetraoxid, se obvykle nepřipravují přímo z dithietanů.[9][10]

Vlevo: 2,2,4,4-tetrachlor-1,3-dithietan, dimer thiofosgenu; uprostřed: zwiebelan, těkavá látka v cibuli; vpravo: dimer sulfenu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dithietane na anglické Wikipedii.

  1. ↑ J. Drabowicz; J. Lewkowski; W. Kudelska; A. Zając. Four-membered Rings with Two Sulfur Atoms. Comprehensive Heterocyclic Chemistry III. 2008, s. 811–852doi=10.1016/B978-008044992-0.00218-2. 
  2. ↑ U. Zoller. Four-membered Rings with Two Sulfur Atoms. Comprehensive Heterocyclic Chemistry II. 1996, s. 1113–1138. ISBN 9780080965185. DOI 10.1016/B978-008096518-5.00035-6. 
  3. ↑ K. C. Nicolaou; C. K. Hwang; M. E. Duggan; P. J. Carroll. Dithiatopazine. The first stable 1,2-dithietane. Journal of the American Chemical Society. 1987, s. 3801–3802. DOI 10.1021/ja00246a059. 
  4. ↑ E. Block; A. A. Bazzi; L. K. Revelle. The chemistry of sulfines. 6. Dimer of the onion lachrymatory factor: the first stable 1,2-dithietane derivative. Journal of the American Chemical Society. 1980, s. 2490–2491. DOI 10.1021/ja00527a074. 
  5. ↑ T. Y. Luh; M. K. Leung. Product Subclass 2: 1,3-Dithietanes. Science of Synthesis. 2007, s. 203–219. 
  6. ↑ E. Block; E. R. Corey; R. E. Penn; T. L. Renken; P. F. Sherwin. 1,3-Dithietane. Journal of the American Chemical Society. 1976, s. 5715–5717. DOI 10.1021/ja00434a061. 
  7. ↑ E. Block, E. R. Corey, R. E. Penn, T. L. Renken, P. F. Sherwin, H. Bock, T. Hirabayashi, S. Mohmand, B. Solouki. Synthesis and Thermal Decomposition of 1,3-Dithietane and its S-Oxides. Journal of the American Chemical Society. 1982, s. 3119–3130. DOI 10.1021/ja00375a030. 
  8. ↑ VAN DER PUY, M.; ANELLO, L. G. Hexafluoroacetone. Org. Synth.. 1990. Dostupné online. ; Coll. Vol.. S. 251. 
  9. ↑ E. Block; M. Thiruvazhi; P. J. Toscano; T. Bayer; Grisoni; S. H. Zhao. Allium Chemistry: Structure, Synthesis, Natural Occurrence in Onion (Allium cepa), and Reactions of 2,3-Dimethyl-5,6-dithiabicyclo[2.1.1]hexane S-Oxides. Journal of the American Chemical Society. 1996, s. 2790–2798. DOI 10.1021/ja951134t. 
  10. ↑ G. Opitz; H. R. Mohl. Disulfene. Angewandte Chemie International Edition. 1969, s. 73. DOI 10.1002/anie.196900731. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dithietany&oldid=23904977“