Diskuse:Dekompresní nemoc

Přesnost

Šablonu jsem přidal, protože v článku je spousta tvrzení a termínů, které nejsou nejspíš úplně česky. Nemá být třeba fyziologický místo fyzický roztok? Nejsem si ale úplně jistý, proto šablona místo přímých oprav. --Postrach 22:02, 3. 2. 2007 (UTC)

Přesunuto z článku

Do článku se tento příspěvek od anonyma nehodí, ale nějaké informace tam jsou, tak to nechávám alespoň tady, třeba z toho někdo něco do článku zapracuje.--Byrnjolf 28. 1. 2010, 00:36 (UTC)

Pro nejasnost se pokusím vysvětlit vznik dekompresní choroby více srozumitelně i pro laiky

Vzduch obsahuje velký podíl dusíku, který běžně dýcháme spolu s kyslíkem a dalšímy plyny.

Při ponoru se stlačeným vzduchem, se děje to že dýchací automatika zvyšuje tlak vzduchu souměrně s narůstající hloubkou. Pokud by tlak vzduchu přiváděného do náustku byl nižší než tlak okolní vody, potápěč by se nemohl nadechnout, protože by jeho dýchací svaly nedokázaly přetlačit vodu svírající jeho hrudník. Pro pochopení jednoduchý pokus. Samozřejmě provádět jedině s dozorem. Při dýchání šnorchlem u hladiny jde vše hladce. Pokud šnorchl prodloužíte třeba hadicí a ponoříte se hlouběji, už se nenadechnete. Vzduch do šnorchlu by musel být vháněn pod tlakem. Tento pokus uvádím jen pro lepší představu, dýchání prostřednictvím jakýchkoliv hadic či trubek přesahujících bezpečnou délku je životu nebezpečné, protože vzduch který vydechujete neopustí trubku pokud je moc dlouhá, zůstáva v ní a člověk jej opět vdechuje, takto vdechujete a vydechujete stále stejný vydýchaný vzduch až do bezvědomí.

Při pobytu v hloubce dýcháte vzduch pod větším tlakem než je atmosférický a do těla se tak dostává mnohem více dusíku. Ten nasycuje tkáně, odkud se zase samovolně vysycuje, ale trvá to nějaký čas. Proto při výstupu z hloubky,kdy okolní tlak začne klesat se objem dusíku v těle zvětšuje, plyn se rozpíná. Stejně jako kdyby jste pod vodou nafoukli balonek, při cestě k hladině by se jeho objem neustále zvětšoval. Pokud nasycení dusíkem dosáhne nebezpečné meze a potápěč se vynoří, množství plynu bude tak veliké, že se utvoří bublinky v tkáních, krvi atd. Tyto bublinky pak způsobují popisované potíže. Vážnost choroby pak ovlivňuje množství a velikost bublinek v těle. Existují spolehlivé a jednoduché potápěčské tabulky, podle kterých se dá snadno vypočítat bezpečná délka pobytu pod vodou v závislosti na hloubce, tak aby nedošlo k nasycení dusíkem na nebezpečnou mez. Při dodržení těchto limitů se není třeba ničeho obávat, ale stejně je nutné stoupat pomalu. Mnoho potápěčů se dnes spoléhá na potápěčský počítač, který vyhodnocuje dobu a hloubku přesněji než tabulka, tudíž potápěče tolik "neokrádá" o čas, jako tabulka, ale ten může selhat, nebo vás nemile překvapit, tím že ukazuje stále dostatek času který můžete strávit v hloubce a pak při výstupu najednou začne signalizovat nutnost dekompresní zastávky, což pro leckteré lehkomyslné potápěče, kteří si vysají láhev "do sucha" a už jim nezbývá na zastávku vzduch, může být tzv. prekérka. Toto se stává celkem často.

V potápěčské praxi se dekompresní choroba dělí spíše na lehkou a těžkou formu, než na I. a II. druh.

Dále myslím že v článku mudr. Hrnčíře je zmatečně používáno slovo rozpustit. Osobně mi přijde srozumitelnější Věta, plyn tkáň nasytil, než věta, plyn se v tkáni rozpustil, což může působit dojmem že plyn zmizel, ikdyž opak je pravdou.

článek: Venca Med potápěč amatér