David Ferrier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Ferrier
Narození13. ledna 1843
Abeerden, Skotsko Skotsko
Úmrtí19. března 1928 (Ve věku 85 let)
Anglie, Londýn Anglie
Příčina úmrtízápal plíc
NárodnostBritská
ZeměVelká Británie
Alma materEdinburská univerzita
Aberdeen Grammar School
Povoláníneurolog

fyziolog

psychiolog
Znám jakofyziolog
OceněníCroonian Medal and Lecture (1874)
Goulstonian Lectures (1878)
Baly Medal (1887)
Královská medaile (1890)
Harveian Oration (1902)
… více na Wikidatech
ChoťConstance Eliza Waterlow (1853-1938)
DětiDorothea Gertrude Ferrier (1879-????)

Claude Waterlow Ferrier (1879-1935)

Constance Mabel Ferrier (1875-1878)
RodičeHannah Bell


David Ferrier
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir David Ferrier (13. ledna 1843 ve Woodside u Aberdeenu, Skotsko19. března 1928 v Londýně) byl britský fyziolog a neurolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval medicínu a stal se asistentem filozofa a psychologa Alexandra Baina (1818-1903) v Aberdeenu.

Na Bainovu radu strávil Ferrier nějaký čas v Německu, kde spolupracoval s Hermannem von Helmholtzem (1821-1894) a Wilhelmem Wundtem (1832-1920) v Heidelbergu, kteří byli vystudovaní fyzici specializující se na smyslovou fyziologii.

Po návratu do Skotska Ferrier dokončil doktorát z medicíny na univerzitě v Edinburghu. V roce 1870 se přestěhoval do Londýna, kde působil v nemocnici King's College Hospital (od roku 1871 zde byl profesorem) a v National Hospital for Paralysis and Epilepsy, první nemocnici v Anglii, která se specializovala na neurologická onemocnění.

Neurolog John Hughlings Jackson (1835-1911), který zde rovněž působil, mu dal podnět k vytvoření zastřešující teoretické koncepce.

Mimo jiné na pozvání neurologa a psychiatra Jamese Crichtona-Browna (1840-1938) prováděl ve West Riding Lunatic Asylum experimenty, které byly pokračováním experimentů německého anatoma, antropologa a fyziologa Gustava Fritsche (1838-1927) a německého internisty, neurologa, psychiatra a experimentálního epileptologa Eduarda Hitziga (1838-1907). I když je ve svých publikacích necitoval, provedl Ferrier další a přesnější pokusy s korovou stimulací a ablací na zvířatech, zejména šimpanzích, jejichž výsledkem byly v roce 1876 první mozkové mapy.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1876 byl Ferrier zvolen členem Královské společnosti, která mu v roce 1890 udělila Královskou medaili. V roce 1890 byl Ferrier zvolen členem Leopoldiny a v roce 1900 členem Královské společnosti v Edinburghu. V roce 1911 byl povýšen na rytíře bakaláře.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 19. března 1928 v Londýně od zápal plic. Zanechal po sobě vdovu Constance (rozenou Waterlowovou, sestru malíře Ernesta Alberta Waterlowa) a syna a dceru. Jeho syn Claude byl známým architektem.

Díla[editovat | editovat zdroj]

Z Ferrierových publikací stojí za zmínku především dvě knihy. První z nich, vydaná v roce 1876, The Functions of the Brain (Funkce mozku), popisuje jeho experimentální výsledky a v následujících letech se stala velmi vlivnou tak, že je dnes považována za jednu z klasických knih neurovědy.

V roce 1886 vydal nové, značně rozšířené a recenzované vydání. Druhá kniha, která vyšla o dva roky později - The Localization of Brain Disease - měla za téma klinické aplikace kortikální lokalizace.

Spolu se svými přáteli Hughlingsem Jacksonem a Crichtonem-Brownem byl Ferrier v roce 1878 jedním ze zakladatelů časopisu Brain, který se věnoval interakci mezi experimentální a klinickou neurologií a vychází dodnes. V témže roce Ferrier přednesl Goulstonovu přednášku pro Royal College of Physicians na téma "Lokalizace mozkových onemocnění".

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]