Carbro
Carbro nebo nepřímý uhlotisk (anglicky carbro print) patří do rodiny ušlechtilých fotografických tisků společně s gumotiskem, olejotiskem, bromolejotiskem a uhlotiskem. Je to vylepšená varianta uhlotisku používaná v období 1919 – 1930, ale někteří fotografové jej používají dodnes. Byl to velmi lehký a laciný proces známý svou dobrou světlostálostí.[1]
Princip[editovat | editovat zdroj]
Nevyužívá k utvrzení chromované želatiny přímého působení světla jako uhlotisk, ale k utvrzení používá bělící lázeň. Obraz se z negativu kopíroval nebo zvětšoval na bromostříbrný papír s neutvrzenou emulzí. Kopie se přitiskla na papír s vrstvou chromované želatiny vybarvené pigmentem a vybělila v oxidační lázni. Tak se utvrdila pigmentová vrstva podle množství stříbra v primárním obrazu. Obraz se pak přenesl na primární podložku a opláchl se vodou, aby se odplavily neutvrzené pigmenty. Výhodou tohoto procesu je nezávislost na denním světle, na rozdíl od ostatních ušlechtilých fotografických tisků. Mohlo se s ním pracovat i pod umělým světlem v temné komoře.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b SCHEUFLER, Pavel. Historické fotografické techniky. [s.l.]: Artama Praha, 1993. ISBN 80-7068-075-X.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- uhlotisk (pigment)
- gumotisk (název podle arabské gumy)
- olejotisk
- bromolejotisk
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Uhlotisk na Wikimedia Commons
