Alois Moc
| Alois Moc | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1918 Radošovice |
| Úmrtí | 1995 (ve věku 76–77 let) Brno |
| Alma mater | Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | katolický kněz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alois Jaroslav Moc OFM (16. srpna 1918 Radošovice – 17. srpna 1995 Brno) byl český františkánský kněz, politický vězeň, autor duchovní literatury, lektor teologie
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Během studia na gymnáziu v Praze vstoupil do Řádu menších bratří františkánů, provincie svatého Václava. První sliby složil roku 1938 a v letech 1940 až 1945 studoval na pražské teologické fakultě. Slavné sliby složil roku 1941. Kněžské svěcení mu roku 1944 udělil v Praze biskup Antonín Eltschkner. Poté byl ustanoven do duchovní správy v Hostinném. Tehdy byl též pověřen péčí o třetí řád. Roku 1949 byl za přečtení pastýřských listů odsouzen k sedmi letům vězení, ale propuštěn byl po šesti letech. Poté pracoval jako lesní dělník v Domašíně, pak ze zdravotních důvodů do roku 1959 pracoval jako administrativní pracovník v Kostelec nad Labem a později se vrátil do dělnické profese v národním podniku PAL Kbely. V letech 1964-1969 pracoval ve skladu knihkupectví Zlatý Klas. Roku 1967 mu byl trest na základě desetiletého řádného života zahlazen a kulturní správa NVP mu udělila 10. dubna 1969 souhlas k duchovní činnosti s pověřením výpomocí v duchovní správě v Praze Strašnicích. Od 1. června 1968 působil ve farnosti v Praze Michli. Dne 27. března 1983 byl pro svoji činnost opět uvězněn, ale na nátlak ze zahraničí byl 27. května 1983 z vazby propuštěn s tím, že odešel do penze s úplným zákazem duchovní činnosti. Přesto mu byl výkon duchovní činnosti znovu povolen od 1. května 1988, a to pro farnost Kozmice a Okrouhlice na Benešovsku. Toho roku byl ještě souhlas rozšířen na výpomoc v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Od prosince roku 1989 byl opět pověřen výpomocí ve farnosti v Praze Michli.[1]
Působení v Řádu menších bratří františkánů[editovat | editovat zdroj]
Alois Moc se podílel na vzdělávání františkánů, vyučoval filozofii, morální teologii, dogmatickou teologii, přičemž zpracoval několik skript, ze kterých učil. Některým komunitám sester přednášel pravidelně spiritualitu.[2] Po roce 1983 se zapojil do skrytého života řádu, tedy vyučování teologie a organizování tajných komunit.[3] Naplno se věnoval pražským terciářům. Z jeho skupin „Praha – jih“ vznikly po roce 1990 místní společenství Praha – Krč, Praha – Spořilov, Praha – Dejvice, Černošice a Benešov.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Duchovní život z hlediska františkánského charismatu, INSTITUT FRANTIŠKÁNSKÝCH STUDIÍ, Praha, 2014[5]
- Skripta: Prazjevení (osobní poznámky – strojopis), 45 s.(A5), Zjevení Boží, 9 s. (A5-strojopis), Theologie Boží milosti, 159 s. (A5-strojopis), Vývoj dogmatu, 5 s. (A5-strojopis), Theologie lásky, 10 s. (A5- strojopis), Theologie apoštolátu, 18 s. (A5-strojopis), Theologie řeholního stavu, 26 s. (A5-strojopis), Podivuhodná mariologie, rukopis(A5).[2]
- Serafínská spiritualita - přednáška[6],
- Duchovní cvičení: Víra (1985), František a jeho cesta (1986), Blahoslavenství – Horská řeč (1987), Podobenství (1988), Modlitba Páně (1989)[6]
- Eucharistie[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VARHAUT, Stanislav. Proměny Krče a Michle, aneb, Stručný průvodce dějin Michelské farnosti. Praha: S. Varhaut, 2007. 128 s. ISBN 978-80-254-0265-8. S. 106-107.
- ↑ a b SADÍLEK, Jakub František. Studium teologie v české františkánské provincii ve 20. století (Sonda do dějin české teologie). In: In Praha - konvent Panny Marie Sněžné, SC 50-75. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Katolická teologická fakulta, 2006. Dostupné online. S. 67.
- ↑ VLČEK, Vojtěch. Františkáni v ilegalitě i před soudem: trestní stíhání členů řádu a soudní procesy s nimi v 70. a 80. letech. - Securitas imperii. Sv. 30/1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 277 s. Kapitola a, s. 244-255.
- ↑ Dějiny Sekulárního františkánského řádu v Čechách a na Moravě - Terciáři v období nesvobody a útlaku (1939 – 1989). Sekulární františkánský řád v Plzni [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online.
- ↑ Moc Alois: Duchovní život z hlediska františkánského charismatu, INSTITUT FRANTIŠKÁNSKÝCH STUDIÍ, Praha, 2014dostupné online, v archivu
- ↑ a b Dějiny Sekulárního františkánského řádu – (1939 – 1989) | Co jsem přečetl pro sebe a případně pro Sekulární františkánský řád – Kolafa OFS. frantiskan.kolafa.name [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online.
- ↑ Moc Alois, OFM: Eucharistie, článek online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Mlčoch Lubomír : ALOIS JAROSLAV MOC OFM (1918 -1995) Obětavý duchovní asistent s velkým srdcem (medailon svědectví od - Zajíc Jiří, Smrčina Jan, Mlčoch Lubomír, Lízner Jaroslav, Reichel František) Dostupné v archivu pořízeném z originálu
- Vítková Eva: P. Jaroslav Alois Moc, sborník vzpomínek farníků kostela sv. Františka v Krči na Habrovce, vlastním nákladem, 2005
