Alois Šimara
| Alois Šimara | |
|---|---|
| Narození | 13. března 1921 Lidečko  Československo |
| Úmrtí | 27. dubna 1951 (ve věku 30 let) Uherské Hradiště Československo |
| Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
| Národnost | česká[zdroj?] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Alois Šimara (13. března 1921 Lidečko[1] – 27. dubna 1951 Uherské Hradiště) byl český voják a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1951 popraven.[2][3]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1921 v Lidečku na Vsetínsku.[4]
Během druhé světové války působil v 1. československé brigádě Jana Žižky. Na konci dubna 1945 byl v bojích s německou armádou těžce zraněn. Po konci války pracoval jako trafikant v Hanušovicích.[5]
Po únoru 1948[editovat | editovat zdroj]
V Hanušovicích navázal kontakty s odbojáři z organizace Světlana, jíž se poté na jaře roku 1949 stal členem.[6][7] V rámci organizace chtěl založit vlastní odbojovou skupinu Jeseník s působištěm na severní Moravě. To se mu ovšem nepodařilo, neboť řada členů skupiny byla tou dobou zatčena. S několika spolupracovníky ze skupiny se poté přesunul do rodného Lidečka. Poté působil na Valašsku. V rámci své odbojové činnosti spolu s dalšími členy skupiny získával zbraně a munici. Skupina podnikla rovněž několik ozbrojených akcí, přičemž žádná z nich se nezdařila. V jednom z případů došlo k postřelení rodinného příslušníka člena skupiny, v dalším jim k uskutečnění akce zabránily zamčené dveře. Jeden ze členů skupiny se později stal agentem Státní bezpečnosti.
Zatčení a smrt[editovat | editovat zdroj]
V květnu 1949 byli členové skupiny včetně Šimary zatčeni, když chtěli pomoci osobě, která je kontaktovala se zájmem emigrovat z Československa. Jednalo se ale o agenta Státní bezpečnosti. V srpnu 1949 Šimara z vězení v Uherském Hradišti, kde byl držen, uprchnul. Nedlouho poté byl ale opět dopaden.[5] V červenci 1950 byl za trestné činy velezrady, vydírání, veřejné násilí, protiprávní omezování svobody a nedokonanou loupež k trestu smrti.[8] Ve veřejném politickém procesu byly souzeny tři desítky osob, proces vysílal rovněž vsetínský rozhlas. Popraven byl ve věznici v Uherském Hradišti v dubnu 1951.[9][10][11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matrika inv. č. 13843, sig. VK IV 33, sn. 225 [online]. ZA [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Alois Šimara (1921-1951) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Aktuality | | Kostka škola Vsetín. www.kostka-skola.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Skupina Aloise Šimary – další oběť komunistických procesů | Muzeum regionu Valašsko. www.muzeumvalassko.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Českoslovenští komunisté: začali jako reformátoři a skončili jako poskokové Moskvy. Reflex.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ Alice Šmotková, roz. Molíková (1933). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ NAVARA, Luděk. Abeceda komunistických zločinů: Trest smrti pro skauta, který se nekonal. iDNES.cz [online]. 2009-05-23 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ BURDA, Michal. Ve vsetínském divadle padaly rozsudky smrti. Valašský deník. 2020-10-30. Dostupné online [cit. 2024-05-10].
- ↑ FUKSOVÁ, Jana. Věznice v Hradišti byla komunistickým peklem, popravy hlásilo vytí psů. iDNES.cz [online]. 2018-04-14 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
