Vzokan skleníkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Triaeris stenaspis)
Jak číst taxoboxVzokan skleníkový
popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Čeleďvzokanovití (Oonopidae)
Rodvzokan (Triaeris)
Binomické jméno
Triaeris stenaspis
(Simon, 1892)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vzokan skleníkový (Triaeris stenaspis) je velmi malý pavouk z čeledi vzokanovití (Oonopidae). Tento původem pantropický druh byl nalezen na některých místech v Evropě i v České republice, především ve sklenících mimo volnou přírodu. Jako jeden z mála druhů pavouků se dokáže rozmnožovat partenogeneticky, tedy bez přítomnosti samce.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samice dosahuje délky okolo 1,8 mm, samec tohoto druhu nebyl nikdy nalezen.[1][2] Pavouk je v mládí zbarven světle, dospělci jsou světle oranžoví až červenohnědí; od ostatních vzokanovitých vyskytujících se ve střední Evropě se druh odlišuje přítomností štítků (scutum) na opisthosomu, přičemž dorzální scutum zabírá nejméně 3/4 délky zadečku a je mnohem větší než ventrální scutum. Nohy jsou světle oranžové, s dlouhým kolenem, jež má 3 páry trnů na prvním páru nohou. Na holeni prvního párů nohou má pak dalších 5 párů trnů, metatarsus prvního páru je bez trnů.[1][2][3][4] Pavouk má šest očí. Genitálie jsou velmi složité a zabírají podstatnou část těla samice.[5]

Rozšíření a stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Podle Normana Platnicka vzokan skleníkový pravděpodobně pochází ze západní Afriky, odkud se dostal do USA a poté byl jako nepůvodní druh zavlečen do Venezuely a Západní Indie. Může se ale jednat i o původní středoamerický druh pavouka.[6] Poprvé byl popsán Eugènem Simonem v roce 1892 na karibském ostrově Svatý Vincenc. O čtyři roky později Simon objevil tento druh i v Evropě, a to ve sklenících Jardin des plantes v Paříži, a v roce 1909 se pavouk vyskytl v Irsku.[7] Od té doby je druh opakovaně nalézán v evropských sklenících, oranžériích a motýláriích, a to ve Velké Británii, Francii, Finsku, Polsku, na Slovensku, v Rakousku, Švýcarsku a České republice.[8][9][10]

Mimo Evropu se vyskytuje v Severní, Střední a Jižní Americe, v Karibiku, Íránu, Tchaj-wanu, Austrálii a na tichomořských ostrovech.[1][8][11]

Ve volné přírodě žije v opadové vrstvě deštných pralesů. V Brazílii, kde je pavouk pokládán za invazivní druh, byl ale při sběru nalezen i v jeskyních a ve velmi hojném počtu na pozemcích městských parků.[8][12]

Lov a potrava[editovat | editovat zdroj]

Dle výzkumu proběhlého v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a názorů Bonalda A. Brescovita se předpokládá, že se vzokan skleníkový ve svém přirozeném prostředí specializuje na aktivní lov bezobratlých žijících v půdě či opadance, především chvostoskoků. Při pozorování způsobu života druhu v nepůvodním prostředí totiž pavouk nestavěl sítě pro odchyt kořisti, ale přiblížil se k ní, zaútočil a vstříknul do ní jed, který oběť během několika sekund znehybnil. Tímto způsobem byl schopen ulovit až dvakrát větší kořist, než byl on sám.[12][13]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k absenci samců (kteří nebyli nalezeni ani při rozsáhlých terénních průzkumech ve volné přírodě)[pozn. 1] se předpokládá, že se druh rozmnožuje výhradně partenogenezí. Plně vyvinuté kopulační orgány samic však naznačují možnost, že k reprodukci pomocí partenogeneze může docházet pouze v geograficky izolovaných populacích mimo původní stanoviště.[1][8][15]

Během desetiměsíčního experimentu na Masarykově univerzitě bylo odebráno ze skleníku v tamní Botanické zahradě několik samic, z jejichž vajíček se vylíhlo necelých sedm desítek pavouků, kteří žili v oddělených nádobách až do své smrti, tj. v průměru 182 dnů, a před dosažením dospělosti absolvovali tři svlékání. Ze všech pavouků se vyvinuly samice, a navzdory tomu, že byli jedinci celý život izolováni, začali všichni klást vajíčka přibližně dva týdny po posledním svléknutí. Každá snůška se skládala ze dvou vajec uzavřených v kruhovitém narůžovělém kokonu, a průměrně každá samice za svého života nakladla 27,4 vajíček.[16]

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Do roku 2012 bylo nalezeno přes 1600 jedinců, z nichž ani jeden nebyl samec.[14]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d KORENKO, Stanislav; ŘEZÁČ, Milan; PEKÁR, Stano. Spiders (Araneae) of the family Oonopidae in the Czech Republic. Arachnologische Mitteilungen. Prosinec 2007, čís. 34, s. 6–7. Dostupné online [cit. 2023-08-02]. (anglicky) 
  2. ↑ a b Triaeris stenaspis Simon, 1892. https://araneae.nmbe.ch [online]. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Triaeris stenaspis Simon, 1892. https://www.gbif.org [online]. [cit. 2023-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ KORENKO, Stanislav; ŠMERDA, Jakub; PEKÁR, Stano. Life-history of the parthenogenetic oonopid spider, Triaeris stenaspis (Araneae: Oonopidae) [Dále jen Korenko (2009)]. European Journal of Entomology. 2009, roč. 106, čís. 2, s. 219. Dostupné online [cit. 2023-08-02]. (anglicky) 
  5. ↑ PLATNICK, Norman I.; DUPÉRRÉ, Nadine; UBICK, Darrell; FANNES, Wouter. Got males? The enigmatic goblin spider genus Triaeris (Araneae, Oonopidae) [Dále jen Platnick (2012)]. American Museum Novitates. 14. 9. 2012, čís. 3756, s. 6. Dostupné online [cit. 2023-08-02]. (anglicky) 
  6. ↑ Korenko (2009), S. 218
  7. ↑ Platnick (2012), S. 2
  8. ↑ a b c d VANĚK, Ondřej; HÖRWEG, Christoph; MILASOWSZKY, Norbert. First records of Spermophora kerinci Huber, 2005 and Triaeris stenaspis Simon, 1892 (Arachnida: Araneae: Pholcidae, Oonopidae) in Austria. Biodiversität und Naturschutz in Ostösterreich – BCBEA. Říjen 2022, roč. 6, čís. 2, s. 101–102. Dostupné online [cit. 2023-08-03]. ISSN 2414-6226. (anglicky) 
  9. ↑ ROZWAŁKA, Robert; RUTKOWSKI, Tomasz; BIELAK, Paweł. New data on introduced and rare synanthropic spider species (Arachnida: Araneae) in Poland (II). Annales Universitatis Mariae Curie-Skłodowska, sectio C. 2016, roč. 71, čís. 1, s. 63. ISSN 0066-2232. (anglicky) 
  10. ↑ KOPONEN, Seppo. Triaeris stenaspis Simon (Araneae, Oonopidae) found in the Botanical Garden of the University of Turku, Finland. Entomologica Fennica. 18. 4. 1997. Dostupné online [cit. 2023-08-03]. ISSN 0785-8760. (anglicky) 
  11. ↑ CHICKERING, Arthur M. The genus Triaeris Simon (Araneae, Oonopidae) in Central America and the West Indies. Psyche: A Journal of Entomology. Vol. 75. 1968, s. 358. Dostupné online [cit. 2023-08-03]. (anglicky) 
  12. ↑ a b BONALDO A., Brescovit A.; OTT, R.; CHAVARI, J. To boldly go: on invasive goblin spiders in Brazil (Araneae, Oonopidae). Iheringia, Série Zoologia 109. 2019, čís. 109. Dostupné online [cit. 2023-08-03]. ISSN 0073-4721. (anglicky) 
  13. ↑ KORENKO, Stanislav; HAMOUZOVÁ, Kateřina; PEKÁR, Stano. Trophic niche and predatory behavior of the goblin spider Triaeris stenaspis (Oonopidae): a springtail specialist?. Journal of Arachnology. 2014, roč. 42, č. 1, s. 74-78. ISSN ., čís. 1, s. 74–78. Dostupné online [cit. 2023-08-03]. ISSN 0161-8202. (anglicky) 
  14. ↑ Platnick (2012), S. 2
  15. ↑ Korenko (2009), S. 220
  16. ↑ Korenko (2009), S. 218–219

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vzokan_skleníkový&oldid=23507928“