Přeskočit na obsah

Wikipedie:Transkripce japonštiny: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MEZIULOŽ.
{{Návrh doporučení}}
Řádek 1: Řádek 1:
{{Návrh doporučení}}

Základním transliteračním systém přepisu japonštiny v českých textech je '''[[Čekošiki rómadži]]''' (チェコ式ローマ字). Tento přepis nemá jednoho konkrétního autora, jedná se o systém, spontánně vniklý shodou mnoha japanologů. Tento přepis vznikl na podkladě analogie se dříve vzniklými systémy přepisů (některé z nich se ve světě používají dodnes) se zohledněním specifiky českého prostředí. Systém v maximální míře zohledňuje české zvyklosti zápisu zvuků, v maximální míře odráží vzájemnou podobnost mezi zvuky v češtině a v japonštině s tím, že také zohledňuje některé zvláštnosti japonské gramatiky/způsobu zápisu v japonštině. Japonština používá tři základní složky písma a to [[kandži]], neboli znaky – ty mají úlohu převážně zobrazovat funkci významovou (ideogramy) a v podstatně menší míře fonetickou (většinou v zastaralých textech), naproti tomu slabičné abecedy [[kana (písmo)|kany]] naopak převážně funkci fonetickou. Kany se používají dvojí: [[hiragana]] a [[katakana]] (blíže viz odkázané články).
Základním transliteračním systém přepisu japonštiny v českých textech je '''[[Čekošiki rómadži]]''' (チェコ式ローマ字). Tento přepis nemá jednoho konkrétního autora, jedná se o systém, spontánně vniklý shodou mnoha japanologů. Tento přepis vznikl na podkladě analogie se dříve vzniklými systémy přepisů (některé z nich se ve světě používají dodnes) se zohledněním specifiky českého prostředí. Systém v maximální míře zohledňuje české zvyklosti zápisu zvuků, v maximální míře odráží vzájemnou podobnost mezi zvuky v češtině a v japonštině s tím, že také zohledňuje některé zvláštnosti japonské gramatiky/způsobu zápisu v japonštině. Japonština používá tři základní složky písma a to [[kandži]], neboli znaky – ty mají úlohu převážně zobrazovat funkci významovou (ideogramy) a v podstatně menší míře fonetickou (většinou v zastaralých textech), naproti tomu slabičné abecedy [[kana (písmo)|kany]] naopak převážně funkci fonetickou. Kany se používají dvojí: [[hiragana]] a [[katakana]] (blíže viz odkázané články).



Verze z 24. 4. 2020, 18:46

pravidla:

     závazná
     doporučení
     v hlasování
     navrhovaná
     neschválená
Návrh doporučení

Následující text je návrhem doporučení české Wikipedie. Své připomínky a návrhy vyjádřete na diskusní stránce, závažné návrhy oznamte též Pod lípou. Případné alternativní návrhy můžete umístit na tuto stránku, neměňte však texty cizích návrhů. Posuzování návrhů má probíhat tak, aby byl konečný text výsledkem konsensu.


Základním transliteračním systém přepisu japonštiny v českých textech je Čekošiki rómadži (チェコ式ローマ字). Tento přepis nemá jednoho konkrétního autora, jedná se o systém, spontánně vniklý shodou mnoha japanologů. Tento přepis vznikl na podkladě analogie se dříve vzniklými systémy přepisů (některé z nich se ve světě používají dodnes) se zohledněním specifiky českého prostředí. Systém v maximální míře zohledňuje české zvyklosti zápisu zvuků, v maximální míře odráží vzájemnou podobnost mezi zvuky v češtině a v japonštině s tím, že také zohledňuje některé zvláštnosti japonské gramatiky/způsobu zápisu v japonštině. Japonština používá tři základní složky písma a to kandži, neboli znaky – ty mají úlohu převážně zobrazovat funkci významovou (ideogramy) a v podstatně menší míře fonetickou (většinou v zastaralých textech), naproti tomu slabičné abecedy kany naopak převážně funkci fonetickou. Kany se používají dvojí: hiragana a katakana (blíže viz odkázané články).

Odlišnosti mezi zápisem a výslovností

Tyto odlišnosti můžeme rozdělit do několika základních typů:

  • Partikule は, へ a を. は čteme a zapisujeme jako wa, pokud jde o partikuli, označující téma, narozdíl od ostatních případů, kde to čteme a zapisujeme jako ha; podobně へ čteme a zapisujeme jako e, pokud jde o partikuli, označující směřování kam, narozdíl od ostatních případů, kde to čteme a zapisujeme jako he; podobně を je partikule, nejčastěji označující předmět (koho, co) – její zápis kolísá mezi tvary o, 'o (w)o a wo, podle záměru pisatele. Pokud pisatel bez dalšího naznačuje pouze výslovnost, zapíše o (což je jinak shodné s kanovým お), pokud chce zároveň naznačit, že jde o partikuli を, použije některý z naposledy jmenovaných zápisů.
    • Podobně ve slově へえ přepisujeme podle výslovnosti é.
  • redukce ve výslovnosti, zejména (v některých slovech) „slabik“ し (あした [ašta], ale zapisujeme ašita), く (たくさん [taksan], ale zapisujeme takusan) (a dalších, zakončených v přepisu na -u) a podobně se v přepisu nerespektuje.
  • U slov, kde v přepisu se vyskytuje kombinace -ei, převládá výslovnost -é (pokud ve výslovnosti není ráz), tuto skutečnost však v přepisu nerespektujeme, tj. zachováváme přepis -ei.
  • Rozdíly v přízvuku (tónovém) neoznačujeme/nezapisujeme zejména z těchto důvodů: 1. přízvuk se obvykle v různých nářečích liší (jakož i ve „standardní“ japonštině – podle původu mluvčího) 2. v japonštině obvykle nebývá příliš výrazný 3. většinou bývá vyznačení přízvuku velmi těžko dohledatelné.

Na co si zejména dát pozor při přepisu

  • Respektovat délku ve výslovnosti (označenou i ve fonetickém zápisu v japonštině)
  • Nespojovat určitou kombinaci určitých znaků paušálně s jediným přepisem výslovnosti. V japonštině v mnohonásobně větší míře, než v evropských jazycích totožně zapsané slovo může mít různou výslovnost podle různého významu/souvislosti. (např. 今日は se čte jako [konniči wa] pokud jde o pozdrav nebo [kjó wa], pokud jde o začátek věty, kde tématem je dnes/dnešek; japonské jméno 元一 se čte Motoiči nebo Motokazu nebo Gen'iči v závislosti na tom která konkrétní osoba je nositelem tohoto jména)
  • Řídit se zápisem přímo v japonštině a ne transliterací do jiného jazyka, protože jiné jazyky používají jiné systémy a zejména v jiných jazycích, na rozdíl od češtiny, může být vyznačení délky ve výslovnosti problematičtější a z toho důvodu nezřídka opomíjeno.
  • Respektovat, zda ve výslovnosti existuje ráz (tj. následné vyslovení téže hlásky opakovaně nebo oddělené vyslovení různých (podobných na požadavky mluvidel) hlásek tam, kde v jiných případech se toto spojení vyslovuje jako dvojhláska. Tento ráz mezi samohláskami označujeme apostrofem ('), v některých případech (nejčastěji „dlouhých“ souhlásek) zdvojením.
    • Samostatnou kapitolou je výslovnost sloves typu 問う [tou], kde u, následující po o nevyjadřuje dloužení předchozího o, ale samostatnou koncovku.

Tabulky přepisu

V hlavičce tabulky jsou uvedeny zkrácené názvy: hira pro hiraganu, kata pro katakanu, čekošiki, hebonšiki (pro moderní zápis) hebon var. (variace hebonšiki rómadži: původní styl, „odfláknutý“ (t.j. nepřesný) styl, jiné variace včetně „německého“ stylu), nihon/kunrei (vzhledem k malým rozdílům mezi nihonšiki rómadži a kunreišiki rómadži budou rozdíly uváděny za lomítkem pro kunreišiki rómadži a to jen na místech, kde je to rozdílné – v témže sloupci, wápuro, ruský a ukr. (pro systém Hidehiko Nakazawy).

* Upozornění: pro relevanci převodu mezi jednotlivými přepisy platí pouze vztah: kana → jiný jeden konkrétní přepis (např. hiragana → ukr. nebo katakana →‎ hebonšiki ap. nelze se však spoléhat na porovnání mezi jednotlivými jinými přepisy navzájem, tedy ne např. hebonšiki → čekošiki, a už vůbec ne hebon var. → čekošiki, neboť to v určitých případech může vést k závažným chybám a mystifikacím.

Tabulky pro krátké móry

Godžúon (五十音)
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
a a a a a а а [a]/[ʔa]
i i i i i и і [ɪ]/[ʔɪ]/[i]
u u u u u у у [ɯ]/[ʔɯ]/[ü͍]
e e e/ye e e э е [e]/[ʔe]/[ɛ]
o o o o о о о [o]/[ʔo]
ka ka ka ka ka ка ка [ka]
ki ki ki ki ki ки кі [ki]/[kɪ]
ku ku ku ku ku ку ку [kɯ]/[kü͍]
ke ke ke ke ke кэ ке [ke]/[kɛ]
ko ko ko ko ko ко ко [ko]
sa sa sa sa sa са са [sa]
ši shi shi si si/shi си ші [ɕɪ]/[ɕi]/[ɕi̥]
su su su su su су су [sɯ]/[sü͍]/[sɯ̥]
se se se se se сэ се [se]/[sɛ]
so so so so so со со [so]
ta ta ta ta ta та та [ta]
či chi chi ti ti/chi ти чі [t͡ɕi]/[t͡ɕɪ]
cu tsu tsu tu tu/tsu цу цу [t͡sɯ]/[t͡sü͍]/[t͡sɯ̥]/[t͡sɯ̈]
te te te te te тэ те [te]/[tɛ]
to to to to to то то [to]
na na na na na на на [na]
ni ni ni ni ni ни ні [ȵi]/[ȵɪ]
nu nu nu nu nu ну ну [nɯ]/[nü͍]
ne ne ne ne ne нэ не [ne]/[nɛ]
no no no no no но но [no]
ha ha ha ha ha ха ха [ha]
hi hi hi hi hi хи хі [çi]/[çɪ]/[çi̥]
fu fu fu hu hu/fu фу фу [ɸɯ]/[ɸü͍]/[ɸɯ̥]
he he he he he хэ хе [he]/[hɛ]
ho ho ho ho ho хо хо [ho]
ma ma ma ma ma ма ма [ma]
mi mi mi mi mi ми мі [mi]/[mɪ]
mu mu mu mu mu му му [mɯ]/[mü͍]/[mɯ̥]
me me me me me мэ ме [me]/[mɛ]
mo mo mo mo mo мо мо [mo]
ja ya ya ya ya я я [ja]
ju yu yu yu yu ю ю [jɯ]/[jü͍]
jo yo yo yo yo ё ьо [jo]
ra ra ra ra ra ра ра [ɽa]
ri ri ri ri ri ри рі [ɽi]/[ɽɪ]
ru ru ru ru ru ру ру [ɽü͍]/[ɽɯ]
re re re re re рэ ре [ɽe]/[ɽɛ]
ro ro ro ro ro ро ро [ɽo]
wa wa wa wa wa ва ва [ɰa]/[w͍a]
(w)i/wi i (w)i/wi/i wi/i wi и/й ? [i]/[ɪ]/[ʔɪ]
(w)e/we e (w)e/we/e we/e we э ? [e]/[ʔe]/[ɛ]
o/'o/(w)o/wo o o/'o/(w)o/wo wo/o wo о о [o]/[ɰo]
n/n' n/n' n n n/* н/нъ н/? [ɴ]/[ũ͍]/[ŋ]/[ɱ]
Dakuon (濁音; znělé)
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
ga ga ga ga ga га ґа [ga]
gi gi gi gi gi ги ґі [gi]/[gɪ]
gu gu gu gu gu гу ґу [gɯ]/[gü͍]
ge ge ge ge ge гэ ґе [ge]/[gɛ]
go go go go go го ґо [go]
za za za za za дза дза [za]
dži ji ji zi zi дзи дзі [ d͡ʑi]/[ d͡ʑɪ]
zu zu zu zu zu дзу дзу [zɯ]/[zü͍](/[dzɯ]/[dzü͍])
ze ze ze ze ze дзэ дзе [ze]/[zɛ]
zo zo zo zo zo дзо дзо [zo]
da da da da da да да [da]
dži ji ji zi/di di дзи дзі [ d͡ʑi]/[ d͡ʑɪ]
zu/dzu zu zu du/zu du дзу дзу [zɯ]/[zü͍](/[dzɯ]/[dzü͍])
de de de de de дэ де [de]/[dɛ]
do do do do do до до [do]
ba ba ba ba ba ба ба [ba]
bi bi bi bi bi би би [bi]/[bɪ]
bu bu bu bu bu бу бу [bɯ]/[bü͍]
be be be be be бэ бе [be]/[bɛ]
bo bo bo bo bo бо бо [bo]
pa pa pa pa pa па па [pa]
pi pi pi pi pi пи пи [pi]/[pɪ]
pu pu pu pu pu пу пу [pɯ]/[pü͍]
pe pe pe pe pe пэ пе [pe]/[pɛ]
po po po po po по по [po]
Jó'on (拗音; složené/„diftongy“)
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
きゃ キャ kja kya kya kya kya кя кя [kʲa]
きゅ キュ kju kyu kyu kyu kyu кю кю [kʲɯ]
きょ キョ kjo kyo kyo kyo kyo кё кьо [kʲo]
しゃ シャ ša sha sha sya sya/sha ся шя [ɕa]
しゅ シュ šu shu shu syu syu/shu сю шю [ɕɯ]/[ɕü͍]
しょ ショ šo sho sho syo syo/sho сё шьо [ɕo]
ちゃ チャ ča cha cha tya tya/cha тя тя [t͡ɕa]
ちゅ チュ ču chu chu tyu tyu/chu тю тю [t͡ɕɯ]
ちょ チョ čo cho cho tyo tyo/cho тё тьо [t͡ɕo]
にゃ ニャ nja nya nya nya nya ня ня [ȵa]
にゅ ニュ nju nyu nyu nyu nyu ню ню [ȵɯ]
にょ ニょ njo nyo nyo nyo nyo нё ньо [ȵo]
ひゃ ヒャ hja hya hya hya hya хя хя [çʲa]
ひゅ ヒュ hju hyu hyu hyu hyu хю хю [çʲɯ]/[çʲü͍]
ひょ ヒょ hjo hyo hyo hyo hyo хё хьо [çʲo]
みゃ ミャ mja mya mya mya mya мя мя [mʲa] /
みゅ ミュ mju myu myu myu myu мю мю [mʲɯ]
みょ ミョ mjo myo myo myo myo мё мьо [mʲo]
りゃ リャ rja rya rya rya rya ря ря [ɽʲa]
りゅ リュ rju ryu ryu ryu ryu рю рю [ɽʲɯ]
りょ リョ rjo ryo ryo ryo ryo рё рьо [ɽʲo]
Dakujó'on (濁拗音; znělé složené/„znělé diftongy“)
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA
ぎゃ ギャ gja gya gya gya gya гя ґя [gʲa]
ぎゅ ギュ gju gyu gyu gyu gyu гю ґю [gʲɯ]
ぎょ ギョ gjo gyo gyo gyo gyo гё ґьо [gʲo]
じゃ ジャ dža ja ja zya zya/ja дзя дзя [d͡ʑa]
じゅ ジュ džu ju ju zyu zyu/ju дзю дзю [d͡ʑɯ]/[d͡ʑü͍]
じょ ジョ džo jo jo zyo zyo/jo дзё дзьо [d͡ʑo]
ぢゃ ヂャ dža ja ja dya dya дзя дзя [d͡ʑa]
ぢゅ ヂュ džu ju ju dyu dyu дзю дзю [d͡ʑɯ]/[d͡ʑü͍]
ぢょ ヂョ džo jo jo dyo dyo дзё дзьо [d͡ʑo]
びゃ ビャ bja bya bya bya bya бя бя [bʲa]
びゅ ビュ bju byu byu byu byu бю бю [bʲɯ]
びょ ビョ bjo byo byo byo byo бё бьо [bʲo]
ぴゃ ピャ pja pya pya pya pya пя пя [pʲa]
ぴゅ ピュ pju pyu pyu pyu pyu пю пю [pʲɯ]
ぴょ ピョ pjo pyo pyo pyo pyo пё пьо [pʲo]

Tabulky pro dlouhé móry

  • příklady
  • pokud je samohláska na začátku slova nebo , v IPA začíná na [ʔ]
Dlouhé móry
hira kata čekošiki hebonšiki hebon var. nihon/kunrei wápuro ruský ukr. IPA poznámky
ああ アー á aa aa aa aa а: а: [ʔaː]
いい イー ii/í ii ii ii ii ии/ий іі [ʔɪː]
うう ウー ú ū u û uu у: у: [ʔɯ:]
えい エイ ei ei ei ei ei эй еі [ʔe:] 会陰 [e'in]
ええ エー é ē ee/eh ê   ээ/э: ее [ʔe:]
おお オー ó ō o/oh ô ō/oо о: о: [ʔo:]
おう オウ/オー ó ō o/oh ô ō/ou о: о: [ʔo:] 追う [ou]
くう クー ku/kuh/koo ку: ку: [kɯ:] 食う [kuu]
こう コー ko/koh kō/koо ко: ко: [ko:] 呼応 [ko'ó/koó]
さあ   saa saa саа саа [sa:]