Leslie Groves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Leslie Richard Groves)
ikona
Na této stránce se právě pracuje.
Prosíme, needitujte tuto stránku, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě potřeby vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.
Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte ji odstranit.
Leslie Groves
Rodné jménoLeslie Richard Groves
Narození17. srpna 1896
Albany
Úmrtí13. července 1970 (ve věku 73 let)
Washington, D.C.
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníArlingtonský národní hřbitov (38°52′47″ s. š., 77°4′23″ z. d.)
Alma materKolej armádního velení a generálního štábu Spojených států
Válečná akademie Armády Spojených států amerických
Vojenská akademie Spojených států amerických
Queen Anne High School
Povoláníženista a armádní důstojník
Oceněnílegionář Záslužné legie
PodpisLeslie Groves – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Generálporučík Leslie Richard Groves (17. srpna 1896, Albany, New York – 13. července 1970, Walter Reed Army Medical Center, Washington, D.C.) byl americký ženijní důstojník, který byl pověřen dohledem nad výstavbou budovy Pentagonu a vedením úspěšného projektu Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout během 2. světové války americkou atomovou bombu.[1]

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Dětství na různých místech[editovat | editovat zdroj]

Leslie Richard Groves mladší se narodil 17. srpna 1896 v Albany, hlavní městě státu New York jako třetí syn ze čtyř dětí pastora Leslieho Richarda Grovese staršího a jeho manželky Gwen rozené Griffithové. Jeho otec byl napůl Velšan a napůl Angličan s francouzskými hugenotskými předky, kteří přišli do Spojených států v 17. století. Leslie Groves starší rezignoval v prosinci 1896 na funkci pastora šestého presbyteriánského kostela v Albany a stal se kaplanem armády Spojených států. V roce 1897 byl přidělen ke 14. pěšímu pluku ve Vancouverských kasárnách ve státě Washington.[2]

Po vypuknutí španělsko-americké války v roce 1898 byl kaplan Groves vyslán na Kubu k 8. pěšímu pluku. Po návratu do Vancouverských kasáren dostal rozkaz, aby se znovu připojil ke 14. pěšímu pluku na Filipínách. Následovala služba ve filipínsko-americké válce a v Boxerském povstání v Číně. 14. pěší pluk se vrátil do Spojených států v roce 1901 a přesunul se do Fort Snelling v Minnesotě. Rodina se tam přestěhovala z Vancouveru, poté se přestěhovala do Fort Hancock v New Jersey a v roce 1905 se vrátila do Vancouveru. Kaplan Groves byl v roce 1905 hospitalizován s tuberkulózou ve Fort Bayard. Rozhodl se usadit v jižní Kalifornii a koupil si dům v Altadeně. Jeho dalším působištěm byla pevnost Fort Apache v Arizoně. Rodina tam trávila léto a vracela se do Altadeny, kde děti navštěvovaly školu.[3]

V roce 1911 dostal kaplan Groves rozkaz vrátit se ke 14. pěšímu pluku, který byl nyní umístěn ve Fort William Henry Harrison v Montaně. Ve Fort Harrison se mladší Groves seznámil s Grace (Boo) Wilsonovou, dcerou plukovníka Richarda Hulberta Wilsona, armádního důstojníka z povolání, který sloužil s kaplanem Grovesem během vyslání 8. pěšího pluku na Kubu. V roce 1913 se 14. pěší pluk znovu stěhoval, tentokrát do pevnosti Fort Lawton v Seattlu ve státě Washington.[4]

Střední škola Queen Anne[editovat | editovat zdroj]

Leslie Groves nastoupil v roce 1913 na střední školu Queen Anne (veřejná škola ve městě Seattle) a v roce 1914 ji dokončil. Během studia na střední škole se zapsal do kurzů na Washingtonské univerzitě v očekávání, že se pokusí získat jmenování na Vojenskou akademii Spojených států. Získal nominaci od prezidenta Woodrowa Wilsona, která mu umožnila ucházet se o volné místo, ale při zkoušce nezískal dostatečně vysoký počet bodů, aby byl přijat. Charles W. Bell z 9. kongresového obvodu Kalifornie nominoval Grovese jako náhradníka, ale hlavní kandidát kandidaturu přijal.[5]

MIT a West Point[editovat | editovat zdroj]

Na West Point v roce 1918.

Místo toho se Groves zapsal na Massachusettský technologický institut (MIT) a plánoval znovu složit přijímací zkoušky na West Point. V roce 1916 Groves zkoušky opakoval, dosáhl dobrého výsledku a byl přijat.[5] Později k tomu řekl: „Vstupem do West Pointu se naplnily mé největší ambice. Byl jsem vychován v armádě a v podstatě celý život jsem žil na armádních postech.“[6]

Grovesův ročník nastoupil na West Point 15. června 1916. Vyhlášení války Spojenými státy Německu v dubnu 1917 vedlo ke zkrácení jejich výukového programu jako Válečný nouzový kurz (War Emergency Course, WEC), který absolvovali 1. listopadu 1918, tedy o rok a půl dříve, než bylo plánováno. Leslie Groves skončil na čtvrtém místě ve svém ročníku, což mu vyneslo povýšení na podporučíka ženijního sboru, což byla první volba většiny vysoce postavených kadetů.[7][8]

Na MIT hrával tenis, ale ve West Pointu neuměl bruslit pro hokej, neměl rád basketbal a nebyl dost dobrý na baseball ani na atletiku. Jeho jediným sportem tak byl (americký) fotbal. Říkal: „Byl jsem středový hráč číslo dvě, ale většinu času jsem seděl na lavičce, protože v té době nebylo zvykem střídat a jednička obvykle hrála celý zápas. Neměl jsem příliš velkou váhu a dnes by mě považovali za příliš subtilního, abych vůbec mohl tento sport hrát.“ [9]

Období mezi válkami[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování West Pointu[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování West Pointu dostal tradiční měsíční dovolenou a poté se v prosinci 1918 hlásil ve Fort Belvoir (v letech 1917 až 1935 tato vojenská základna měla název Camp A. A. Humphreys) ve Virginii, kde byl 1. května 1919 povýšen na nadporučíka. V červnu byl vyslán do Francie na studijní cestu po evropských bojištích první světové války. Po návratu z Evropy Leslie Groves v září 1919 zahájil další studia na ženijní škole v Camp Humphreys a po absolvování byl vyslán k 7. ženijnímu pluku ve Fort Benningu ve státě Georgia jako velitel roty.[7]

Do Camp Humphreys se vrátil v únoru 1921 na Základní důstojnický ženijní kurz.[10] Po jeho absolvování v srpnu 1921 byl vyslán ke 4. ženijní jednotce dislokované v Camp Lewis ve Washingtonu.[7] Poté byl vyslán do Fort Worden, kde velel průzkumnému oddílu, který se nacházel blízko Seattlu, takže mohl pokračovat v seznamování s Grace Wilsonovou, která se stala učitelkou v mateřské škole. Vzali se v episkopálním kostele svatého Klementa v Seattlu 10. února 1922[10]. V manželství se jim narodily dvě děti: syn Richard Hulbert (narozený v roce 1923), a dcera Gwen (narozená v roce 1928).[11]

První zahraniční mise[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 1922 byl Leslie Groves na své první zahraniční misi, a to jako velitel roty u 3. ženijního pluku v kasárnách Schofield na Havaji, kde si vysloužil pochvalu za svou práci při stavbě stezky z Kahuku do Pupukea.[7] V listopadu 1925 byl vyslán do Galvestonu v Texasu jako asistent oblastního ženisty, majora Juliana Schleyho. Mezi Grovesovy povinnosti patřilo otevření kanálu v Port Isabel a dohled nad bagrovacími pracemi v Galvestonském zálivu. V roce 1927 se stal velitelem roty D, která byla součástí 1. ženijní roty ve Fort DuPont ve státě Delaware.[11]

Během povodní v listopadu 1927, které zasáhly několik států v oblasti Nová Anglie byl vyslán do pevnosti Ethan Allen ve Vermontu. Poté, co pontonový most, který postavili, zaplavily a odnesly povodňové vody, byl Groves obviněn z nedbalosti. O měsíc později byl Groves a několik jeho mužů vážně zraněno, jeden z nich smrtelně, když předčasně explodoval nálož TNT. Grovesův nadřízený o něm napsal kritickou zprávu, ale náčelník ženijního oddělení generálmajor Edgar Jadwin se za něj přimluvil a vinu připsal Grovesovým nadřízeným. Groves se poté vrátil do Fort DuPont.[11]

Nikaragua a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1929 Groves odjel do Nikaraguy v čele roty 1. ženijního pluku jako součást expedice, jejímž cílem bylo provést další průzkum pro nakonec nerealizovaný Nikaragujský průplav. Po zemětřesení v roce 1931, které zdevastovalo hlavní město Managua převzal Leslie Groves odpovědnost za vodovodní systém v hlavním městě, za což mu byla udělena Nikaragujská prezidentská medaile za zásluhy. Leslie Groves byl 20. října 1934 povýšen na kapitána. V letech 1935 a 1936 navštěvoval školu ve Fort Leavenworth v Kansasu, která byla určena velitelům. Poté byl vyslán do Kansas City ve státě Missouri jako asistent velitele Missouri River Division. V letech 1938 a 1939 navštěvoval Army War College. Dne 1. července 1939 byl vyslán do generálního štábu ministerstva obrany ve Washingtonu, D.C.[12]

Výstavba budovy Pentagonu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Pentagon.

Asistent generálmajora pro výstavbu[editovat | editovat zdroj]

Severozápadní pohled na stavbu Pentagonu se spoustou aut, lešením a jeřáby: 1. července 1942.

Groves byl 1. července 1940 povýšen na majora. O tři týdny později se stal zvláštním asistentem pro výstavbu u generálmajora Edmunda B. Gregoryho, který řídil hlavní armádní stavební oddělení (Construction Division, Quartermaster Corps).[13] Oba muži se znali dlouho, neboť Grovesův otec byl Gregorovým blízkým přítelem. V Evropě již naplno probíhaly boje druhé světové války a americká armáda chystala zahájit národní mobilizaci a úkolem stavebního oddělení společnosti Quartermaster Corps bylo připravit potřebné ubytovací a výcvikové prostory pro obrovskou armádu, která měla vzniknout.

Gigantický stavební program provázely četné potíže, nedostatky, zpoždění, spirálovitě rostoucí náklady a špatné životní podmínky dělníků na staveništích. Noviny začaly zveřejňovat zprávy, které obviňovaly stavební oddělení armády z neschopnosti, nekompetentnosti a neefektivity.[14] Leslie Groves, který měl pověst osoby, která je schopná projekty řídit, zajistit jejich dokončení a puntičkáře, byl jedním z řady inženýrských důstojníků, kteří byli přivedeni, aby četné problémy projektu vyřešily. Zpočátku měl za úkol kontrolovat staveniště a dohlížet na průběh výstavby.[15]

Vedení oddělení kontraktů[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. listopadu 1940 generálmajor Edmund Gregory rozhodl, že Leslie Groves převezme řízení celého Oddělení kontraktů Stavební divize, jakmile bude povýšen na plukovníka, což se stalo o dva dny později, 14. listopadu 1940.[14] Toto oddělení řídilo všechny kontrakty, kdy výstavbu pro armádu zajišťovaly různé firmy na základě smluv, které jim zaručovaly úhradu nutných nákladů plus dosažení určitého přiměřeného zisku. Další kontrakty pro armádu tvořily zakázky s pevnou cenou.

Leslie Groves na situaci po nástupu do funkce později vzpomínal takto: Během prvního týdne jsem nemohl vyjít ze své kanceláře na chodbu, aniž by mě doslova nenapadli důstojníci nebo civilní inženýři, kteří měli na starosti jednotlivé stavby. Bez nadsázky mohu říci, že v tomto období byla přijímána rozhodnutí, která se týkala až 5 miliónů dolarů v cenách roku 1940 (odpovídá přibližně 109 miliónům dolarů v roce 2024), zhruba každých 100 metrů chodby.[14]

Groves zavedl celou řadu opatření a reforem. Všechny osoby, které zajišťovaly stavební dozor na jednotlivých místech, dostali telefonní linky. Vyžadoval týdenní hlášení o postupu prací a nařídil, aby poukazy na úhradu byly zpracovány také do týdne. Na místa, odkud byly hlášený problémy a nedostatky, posílal specialisty, kteří měli za úkol je odstranit a výstavbu urychlit. Dodavatelé si mohli pronajmout jakékoli speciální vybavení a v případě potřeby za ně zaplatili vyšší ceny, pokud to zaručilo urychlení výstavby. Namísto toho, aby nechal výstavbu probíhat v pořadí, jaké dodavatelé uznají za vhodné, stanovil Groves priority pro dokončení táborových zařízení, takže se vojáci mohli začít stěhovat ještě v době, kdy výstavba probíhala.[14]

V polovině prosince bylo nejhorší období překonáno. Bylo mobilizováno více než půl milionu mužů a základní ubytovací zařízení a další nezbytné vybavení pro dva miliony mužů bylo dokončeno z 95 procent.[14] Mezi 1. červencem 1940 a 10. prosincem 1941 zadala Stavební divize zakázky v hodnotě 1 676 293 000 dolarů (po započtení inflace odpovídá skoro 35 miliardám dolarů v roce 2024), z toho přibližně 80 procent tvořily zakázky s pevnou cenou.[16]

Řízení výstavby Pentagonu[editovat | editovat zdroj]

Dne 19. srpna 1941 byl Groves předvolán na schůzku s velitelem Stavební divize brigádním generálem Brehonem B. Somervellem. Přítomni byli kapitán Clarence Renshaw, jeden z Grovesových asistentů, major Hugh J. Casey, náčelník konstrukční a inženýrské sekce stavební divize, a George Bergstrom, bývalý prezident Amerického institutu architektů. Casey a Bergstrom představili návrh obrovského kancelářského komplexu, který se nakonec stal známý pod názvem Pentagon. V němž mělo být v jedné pětipatrové pětiboké budově umístěno dohromady 40 000 zaměstnanců ministerstva obrany USA.[17]

Pentagon měl mít celkovou rozlohu 470 000 metrů čtverečních (dvakrát více než Empire State Building, nyní to je 600 tisíc) a stal se tak na dobu 80 let (do roku 2023) největší kancelářskou budovou na světě. Původně odhadované náklady činily 35 milionů dolarů (odpovídá přibližně 725 miliónům v roce 2024). Stavba byla zahájena 11. září 1941 a Somervell chtěl mít do 1. března 1942 k dispozici první část budovy se 46 000 m2 podlahové plochy. George Bergstrom se stal architektem-inženýrem, operativní řízení stavby měl na starosti Clarence Renshaw, který podléhal přímo Grovesovi.[16] Na stavbě a projektu pracovalo až 13 000 lidí. Koncem dubna se stěhovali první zaměstnanci a do konce května bylo připraveno 93 000  m2 prostor. Projekt nakonec stál přibližně 63 milionů dolarů (asi 1,3 miliardy v roce 2024) a stavba byla dokončena 15. ledna 1943, tedy zhruba 16 měsíců po zahájení výstavby.[18]

Groves postupně překonával jednu krizi za druhou, potýkal se se stávkami, nedostatkem pracovníků, konkurenčními prioritami a inženýry, kteří nestačili na své úkoly. Pracoval šest dní v týdnu ve své kanceláři ve Washingtonu, D. C. Během týdne se rozhodoval, která část projektu potřebuje největší osobní pozornost, a tuto část poté v neděli navštívil. V září 1942, když již byla postavena velká část budovy Pentagonu, ale ještě nebyla dokončena, byl pověřen řízením ještě většího a přísně tajného projektu Manhattan.[19]

Vedení projektu Manhattan[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Projekt Manhattan.

Oficiální vznik projektu[editovat | editovat zdroj]

Groves řídil projekt Manhattan z pátého patra „New War Department Building“, od roku 2000 „Harry S. Truman Building“.

Projekt Manhattan (oficiální název MED: Manhattan Engineer District) byl formálně založen náčelníkem ženijního vojska generálmajorem Eugenem Reyboldem 16. srpna 1942, kdy nahradil všechny různě pojmenované předchozí aktivity v této oblasti. Název projektu byl vybrán Leslie Grovesem a oblastním inženýrem MED, plukovníkem Jamesem C. Marshallem. Stejně jako ostatní projekty byl pojmenován podle místa, kde se nacházelo jeho ústřední velitelství, na adrese 270 Broadway, Manhattan, New York City. Na rozdíl od ostatních projektů ale neměl žádné geografické hranice, pouze jediný úkol: vyvinout zcela novou zbraň nebývalé síly, atomovou bombu.[20]

Ačkoli Eugene Reybold byl s dosaženým pokrokem v rámci zatím krátce existujícího projektu spokojen, Vannevar Bush zdaleka ne. Domníval se, že je zapotřebí nové agresivní vedení, a navrhl jmenovat prestižního důstojníka celkovým ředitelem projektu. Brehon B. Somervell, nyní náčelník armádních služebních sil, doporučil Leslieho Grovese.[20] Generál Somervell se s Grovesem setkal před jednací místností, kde Groves vypovídal před výborem Kongresu Spojených států pro vojenské bydlení, a oznámil mu, že „ministr obrany vás vybral pro velmi důležitý úkol a prezident výběr schválil ... Pokud tuto práci odvedete správně, vyhrajete válku.“ Groves (pod jehož vedením se výstavba Pentagonu blížila ke konci) nedokázal skrýt své zklamání z toho, že tentokrát nedostal bojový, ale opět stavební, inženýrský a technický úkol: „Ach, ta věc,“ odpověděl.[21]

Leslie Groves se sešel s generálmajorem Wilhelmem D. Styerem v jeho kanceláři v Pentagonu, aby projednali podrobnosti. Dohodli se, že aby zajistily co nejlepší utajení nového projektu, bude Groves na projekt výstavby budovy Pentagonu nadále dohlížet. Bude také povýšen na brigádního generála, protože se domnívali, že titul „generál“ bude mít větší vliv na akademické vědce pracující na projektu Manhattan[22]. Groves proto počkal do 23. září 1942 na povýšení, a teprve poté se ujal svého nového velení. Nyní byl jeho přímým nadřízeným Somervell, nikoliv Reybold, zatímco Marshall byl nyní odpovědný Grovesovi.[20]

Groves dostal pravomoc podepisovat smlouvy na projekt od 1. září 1942. Náměstek ministra obrany Robert P. Patterson v memorandu ze 17. dubna 1944 Grovesovi zpětně delegoval své pravomoci od prezidenta podle zákona o válečných pravomocích z roku 1941. Groves dále delegoval tuto pravomoc na Kennetha Nicholse, s výjimkou zakázek v hodnotě nad 5 milionů dolarů. Tato dodatečná písemná pověření byla důležitá pro podpis smluv s firmou Du Pont na výstavbu zařízení pro výrobu plutonia.[23]

Leslie Groves se brzy rozhodl zřídit své projektové ústředí v pátém patře „New War Department Building“, od roku 2000 pojmenované „Harry S. Truman Building“.[24] V srpnu 1943 se sice ústředí projektu Manhattan přestěhovalo do Oak Ridge v Tennessee, kde byly od roku 1942 budováno několik obřích komplexů na obohacování uranu, ale název projektu se nezměnil.[25] Výstavba továren a zařízení na výrobu obohaceného uranu a plutonia představovala zhruba 90 % celkových nákladů projektu Manhattan.[26]

Budování Oak Ridge[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Oak Ridge (Tennessee).

Ještě v září 1942, den poté, co Leslie Groves převzal vedení projektu, odjel s Jamesem C. Marshallem vlakem do Tennessee, aby si prohlédli místo, které Marshall vybral jako nejvhodnější pro navrhované výrobní komplexy, a které dostalo krycí označení Site X (až později se stalo známé pod názvem Oak Ridge). Při výběru byla posuzována celá řada kritérií, např. dobrá dostupnost po silnici a železnici, ale přitom současně co nejmenší osídlení. Naprosto klíčový byl dostatek vody a zejména elektřiny, což v Oak Ridge zajišťovaly nedávno dokončené nedaleké mohutné hydroelektrárny.

A v neposlední řadě byl velkou výhodou profil terénu. Dlouhé údolí (asi 27 kilometrů) poskytovala dostatek místa pro zamýšlené obrovské komplexy, přitom bylo současně rozděleno několika hřebeny, což poskytovalo přirozenou ochranu jednotlivých částí. Pokud by přece jen došlo k vážné havárii v některé továrně, ostatní by byly chráněny terénem a nevybuchly by „jako petardy na provázku“.[27]

Na Leslie Grovese proto místo udělalo patřičný dojem a byly podniknuty kroky k rychlému získání pozemků. Protesty místních farmářů, právní odvolání a šetření Kongresu byly bezvýsledné. V polovině listopadu 1942 už federální maršálové vyvěšovali na dveře farem výzvy k vyklizení nemovitostí a oznámení o jejich zabavení pro válečné účely. Celkem federální vláda nuceně zakoupila téměř 240 kilometrů čtverečních zemědělské půdy v údolí řeky a na vykoupené pozemky rychle přijížděli dodavatelé stavebních prací, protože bylo potřeba postavit nejen technologická zařízení, ale také nové město pro až 75 000 obyvatel.[28]

Jmenování Roberta Oppenheimera[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Robert Oppenheimer a Los Alamos.

Mezitím se Groves setkal s Robertem Oppenheimerem, teoretickým fyzikem z Kalifornské univerzity v Berkeley, a jednal s ním o vytvoření nové ústřední laboratoře, do které by byl soustředěn hlavní vývoj a testování atomové bomby. Groves byl ohromen rozsahem Oppenheimerových znalostí. Po schůzce v Chicagu 15. října spolu vedli dlouhý rozhovor ve vlaku, kdy Groves pozval Oppenheimera, aby se připojil k Marshallovi a Nicholsovi při návratu do New Yorku.[29]

Po večeři ve vlaku diskutovali o projektu, namačkáni v Nicholsově kupé pro jednu osobu. Když Oppenheimer v Buffalu vlak opustil, Nichols nepochyboval, že by měl novou laboratoř řídit právě Oppenheimer. Groves viděl, že Oppenheimer dobře rozumí různorodým problémům spojeným se zřízením laboratoře v odlehlé oblasti. To byly vlastnosti, které Groves považoval u jiných vědců za nedostatečné. Věděl, že široké znalosti budou v interdisciplinárním projektu, který bude zahrnovat nejen fyziku, ale i chemii, metalurgii, práci s výbušninami a různé obory inženýrství, naprosto nezbytné.[30]

Leslie Groves chtěl ústřední laboratoř v izolovaném místě, kde by vědci a technici vůbec nepřišli do kontaktu s běžnou populací a současně dostatečně daleko od hranic. Major John Dudley postupně navrhl několik míst, ale žádné po prozkoumání plně nevyhovovalo. Robert Oppenheimer trávil v mládí hodně času v Novém Mexiku a podnikal zde několikadenní výpravy na koních do odlehlých oblastí. Navrhl proto Los Alamos, místo kde ani nebyla stála osada, jen malá rančerská škola (Los Alamos Ranch School).

V říjnu 1942 si Groves a Oppenheimer navržené místo společně prohlédli. Vedla sem špatná přístupová cesta a inženýři měli obavy, zda zdejší zdroje vody budou stačit pro tolik lidí. Jinak ale místo bylo téměř ideální, mimo jiné proto, že poloha na náhorní plošině umožňovala snadno sledovat veškeré příjezdy. Na rozdíl od Oak Ridge byly v Los Alamos brzy získány jak budovy rančerské školy, tak asi 22 000 hektarů okolních lesů a pastvin.[31] Vedle toho, že Oppenheimer navrhl tak výborné místo, Groves u něj také rozpoznal něco, čeho si mnozí jiní nevšimli. Ctižádostivost, která podle Grovese dodá hnací sílu potřebnou k dotažení projektu do úspěšného konce. Groves se tak utvrdil v přesvědčení, že Oppenheimer je tím nejlepším a jediným člověkem, který by mohl laboratoř vést.[30]

S tímto názorem na Oppenheimera však v roce 1942 souhlasil jen málokdo. Oppenheimer měl málo zkušeností s administrativou a řízením projektů (i když později se v Los Alamos také v tomto směru velmi osvědčil a mnohé tím překvapil) a na rozdíl od jiných potenciálních kandidátů neměl Nobelovu cenu. Panovaly také obavy, zda Oppenheimer nepředstavuje bezpečnostní riziko, protože mnoho jeho spolupracovníků bylo komunisty, včetně jeho mladšího bratra Franka Oppenheimera, jeho manželky Katherine Oppenheimerové a jeho přítelkyně Jean Tatlockové (ta zemřela v lednu 1944 za dodnes ne zcela jasných okolností).[32]

Oppenheimerovy kontakty s komunistickou stranou brzy vyšly najevo,[33] ale Leslie Groves se rozhodl nepovažovat to za překážku pro splnění bezpečnostních požadavků a 20. července 1943 vydal Oppenheimerovi prověrku.[34] Důvěra, kterou Leslie Groves měl v Oppenheimera byla nakonec oprávněná. Oppenheimerovo inspirativní vedení podpořilo iniciativní a pragmatické přístupy vědců a techniků v Los Alamos k řešení četných problémů při návrhu a výrobě bomb. Na otázku, proč si Groves vybral právě jeho, Oppenheimer po letech odpověděl, že generál „měl osudovou slabost pro dobré lidi“.[35] Fyzik a nositel Nobelovy ceny Isidor Isaac Rabi považoval toto jmenování za „skutečně geniální tah ze strany generála Grovese, který nebyl obecně považován za génia ...“.[30]

Nákupy strategických surovin[editovat | editovat zdroj]

Leslie Groves činil zásadní rozhodnutí o stanovení priorit různých metod separace izotopů a získávání surovin potřebných pro vědce a inženýry. V době, kdy převzal velení projektu Manhattan, bylo zřejmé, že rating AA-3, které získal Marshall, je nedostatečné. Ratingy byly AA-1 až AA-4, ale existoval také zvláštní rating AAA vyhrazený pro mimořádné situace. Hodnocení AA-1 a AA-2 byla určena pro nejdůležitější zbraně a vybavení, takže plukovník Lucius D. Clay, zástupce náčelníka štábu pro služby a zásobování pro požadavky a zdroje, se domníval, že nejvyšší rating, který může přidělit, je AA-3, ačkoli byl ochoten poskytnout AAA individuálně po vyžádání na konkrétní kritické případy.[36] Leslie Groves se vydal za Donaldem M. Nelsonem, předsedou Rady pro válečnou výrobu, a poté, co pohrozil, že věc předá prezidentovi, dosáhl pro projekt Manhattan celkově priority AAA. Současně bylo dohodnuto, že priorita AA-3 bude nadále využívána tam, kde to bude možné.[37]

V červnu 1944 byl vládami Spojeného království, Spojených států a Kanady založen Combined Development Trust, jehož předsedou se stal také Leslie Groves a jehož úkolem bylo obstarávat uranové a thoriové rudy na mezinárodních trzích. V roce 1944 trust nakoupil 3 440 000 liber (1 560 000 kilogramů) rudy oxidu uranu od společností provozujících doly v Belgickém Kongu. Bylo žádoucí, aby o těchto strategických nákupech skoro nikdo nevěděl, dokonce ani ministr financí Henry Morgenthau mladší. Pro peníze trustu byl proto použit zvláštní účet, který nepodléhal obvyklému auditu a kontrole. Od roku 1944 do doby, kdy Groves v roce 1947 z trustu odstoupil, vložil na účet trustu celkem 37,5 milionu dolarů.[38]

Operace Alsos[editovat | editovat zdroj]

V roce 1943 se Manhattan Engineer District stal zodpovědným také za shromažďování vojenských informací o atomovém výzkumu Osy Berlín–Řím–Tokio, tedy především o stavu německého jaderného výzkumu. Leslie Groves proto vytvořil operaci Alsos, ve které speciální zpravodajské týmy následovaly běžné vojenské jednotky, které postupně osvobozovaly stále větší území Evropy. Tyto speciální týmy shromažďovaly sbíraly veškeré technické informace a technologie, které se podařilo objevit. Snažily se také získat nepřátelské vědce. Týmy Alsos nakonec operovaly v Itálii, Francii a Německu.[39]

V rámci projektu Manhattan tak vlastně vznikla samostatná kontrarozvědka, která postupně rostla co do velikosti a rozsahu.[40] Na různých místech se podařilo získat značné množství dokumentů a též některá dílčí zařízení, ze kterých ale brzy bylo zřejmé, že Němci jsou v této oblasti proti USA značně pozadu. Jak se ale ukázalo až po válce, přes přísná bezpečnostní opatření Američané nedokázali zabránit Sovětům v úspěšném špionážním programu, v jehož rámci ukradli některá z nejdůležitějších tajemství projektu Manhattan.[41]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leslie Groves na anglické Wikipedii.

  1. ↑ NORRIS, Robert Stan. Racing for the bomb: General Leslie R. Groves, the Manhattan Project's indispensable man. 1. vyd. South Royalton, Vermont: Steerforth Press, 2002. xxiv + 722 s. ISBN 1-58642-067-4. OCLC 1170191489 (angličtina) 
  2. ↑ Norris, 2002, s. 25–28
  3. ↑ Norris, 2002, s. 43–47
  4. ↑ Norris, 2002, s. 51–54
  5. ↑ a b Norris, 2002, s. 61–69
  6. ↑ RHODES, Richard. The Making of the Atomic Bomb. 1. vyd. New York: Simon & Schuster, 1986. 886 s. ISBN 978-0-671-44133-3. OCLC 883475036 S. 426. (angličtina) 
  7. ↑ a b c d CULLUM, George W. Biographical Register of the Officers and Graduates of the US Military Academy at West Point New York Since Its Establishment in 1802: Supplement Volume VII 1920–1930. Chicago: R. R. Donnelly and Sons, The Lakeside Press, 1930. Dostupné online. S. 1337–1338. 
  8. ↑ Norris, 2002, s. 87–90
  9. ↑ Atomic Bomb Scientists: Memoirs, 1939–1945. Redakce Ermenc Joseph J.. Westport, Connecticut: Meckler, 1989. ISBN 0-88736-267-2. OCLC 708445679 S. 208–209. 
  10. ↑ a b Norris, 2002, s. 96–98
  11. ↑ a b c Norris, 2002, s. 100–105
  12. ↑ CULLUM, George W. Biographical Register of the Officers and Graduates of the US Military Academy at West Point New York Since Its Establishment in 1802: Supplement Volume VIII 1930–1940. Chicago: R. R. Donnelly and Sons, The Lakeside Press, 1940. Dostupné online. S. 382. 
  13. ↑ CULLUM, George W. Biographical Register of the Officers and Graduates of the US Military Academy at West Point New York Since Its Establishment in 1802: Supplement Volume IX 1940–1950. Chicago: R. R. Donnelly and Sons, The Lakeside Press, 1950. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e FINE, Lenore; REMINGTON, Jesse A. The Corps of Engineers: Construction in the United States. Washington, D.C.: United States Army Center of Military History, 1972. OCLC 834187 S. 241–243. 
  15. ↑ Fine & Remington, 1972, s. 158–159
  16. ↑ a b Fine & Remington, 1972, s. 430–431
  17. ↑ Fine & Remington, 1972, s. 431–439
  18. ↑ Fine & Remington, 1972, s. 608–609
  19. ↑ Fine & Remington, 1972, s. 513
  20. ↑ a b c Fine & Remington, 1972, s. 659–661
  21. ↑ GROVES, Leslie. Now It Can Be Told: The Story of the Manhattan Project. 1. vyd. New York: Harper & Row, 1962. xiv + 464 s. (Franklin D. Roosevelt and the Era of the New Deal). ISBN 978-0-306-70738-4. OCLC 1331550623 S. 3–4. (angličtina) 
  22. ↑ Groves, 1962, s. 4–5
  23. ↑ NICHOLS, Kenneth D. The Road to Trinity. New York: William Morrow and Company, 1987. ISBN 0-688-06910-X. OCLC 15223648 S. 132. 
  24. ↑ Groves, 1962, s. 27–28
  25. ↑ JONES, Vincent. Manhattan: The Army and the Atomic Bomb. Washington, D.C.: United States Army Center of Military History, 1985. OCLC 10913875 S. 88. 
  26. ↑ Fine & Remington, 1972, s. 663
  27. ↑ JOHNSON, Charles; JOHNSON, Charles. City Behind a Fence: Oak Ridge, Tennessee, 1942–1946. 1. vyd. Knoxville, Tennessee: University of Tennessee Press, 1981. xxiii + 248 s. ISBN 9780870493034. OCLC 6331350 S. 6–8. (angličtina) 
  28. ↑ Fine & Remington, 1972, s. 663–664
  29. ↑ Nichols, 1987, s. 73
  30. ↑ a b c BIRD, Kai; SHERWIN, Martin J. American Prometheus: the triumph and tragedy of J. Robert Oppenheimer. 1. vyd. New York: Alfred A. Knopf, 2005. xiii + 719 s. ISBN 0-375-41202-6. S. 185–187. (angličtina) 
  31. ↑ Fine & Remington, 1972, s. 664–665
  32. ↑ Nichols, 1987, s. 72–73
  33. ↑ Jones, 1985, s. 260–263
  34. ↑ Groves, 1962, s. 61–63
  35. ↑ Norris, 2002, s. 242
  36. ↑ Jones, 1985, s. 57–61
  37. ↑ Jones, 1985, s. 80–82
  38. ↑ Jones, 1985, s. 90, 299–306
  39. ↑ Groves, 1962, s. 189–194
  40. ↑ Jones, 1985, s. 254–259
  41. ↑ Jones, 1985, s. 265–266

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RHODES, Richard. The Making of the Atomic Bomb. 1. vyd. New York: Simon & Schuster, 1986. 886 s. ISBN 978-0-671-44133-3. OCLC 883475036 (angličtina) : dostupné v několika českých knihovnách.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Projekt Manhattan
Celkový přehled
Klíčová místa (zařízení)
Klíčové osoby
Bomby (Letadla)
Muzea/památky
Film/knihy
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leslie_Groves&oldid=23944201“